Nakolik vás ovlivnil dědeček Rudolf Petr, zakladatel neurochirurgie v Hradci Králové?
Ivan: Velice. Jako kluk jsem dobře vnímal, že často odjíždí do nemocnice a jak je unavený po náročných operacích. Jezdili jsme s ním na chalupu a kolikrát se stávalo, že se musel předčasně vrátit, aby zkontroloval pacienty.
David: Dědeček se v plné mentální síle dožil i našich medicínských začátků. Se zájmem sledoval naši kariéru až do své smrti v roce 2003. Když jsem před dvaceti lety nastupoval na neurochirurgii, často mě zkoušel a vyptával se na práci.
Ivan: Pamatuju si, že jsme jednou odjížděli s dědečkem na dovolenou do Tater asi natřikrát, protože se cesta musela kvůli pacientům pořád odkládat. Od raného dětství jsme věděli, že stát se chirurgem znamená oboru se zcela oddat.
11. července 2020 12:00
Jsou si podobní vzhledem i hlasem. Dva bratři, dva profesoři. Ve 44 letech oba shodně stanuli v čele dvou významných pražských klinik. I když v medicíně pokukovali po stejném oboru, starší Ivan se nakonec věnuje chorobám srdce a mladší David opravuje mozek.
