„Jedl jsem nezdravé věci. Byl jsem závislý na pocitu, který jsem zažíval při přejídání. Celý den jsem se těšil, až se přejím chipsy. Měl jsem pocit, že to sám nemohu ovládat. To jídlo ovládalo mě samotného,“ sdělil. Sám by ale zřejmě nepřestal.
Až jeho vlastní žena a rodina mu dopomohly k tomu, aby se vzchopil a začal se svým životem něco dělat. Než se ale dal na správnou cestu, trvalo to dlouhé roky a jeho tělu takový životní styl dal pořádně zabrat. Dnes už sám nechápe, že se tak ničil a nemyslel na následky a budoucnost.
„Vážil jsem sto kilo. Jedl jsem převážně večer a sušenky jsem si dával na autobusové zastávce, když jsem čekal na odvoz do práce. Abych nemusel vysvětlovat své vlastní ženě, proč jím tolik sladkostí,“ pokračoval. Když se rozhodl pro změnu, vážně přemýšlel nad injekcemi na hubnutí, ale nechtěl ještě víc zatěžovat tělo. Navíc má za to, že jsou injekce dobrým sluhou, ale zlým pánem, a bál se, že by nakonec stejně dosáhl jen jojo efektu.
„Když jsem se do toho pustil, chtěl jsem to udržet dlouhodobě. Chtěl jsem něco, co bude na celý život. Nepotřeboval jsem shodit dvě kila, abych vypadal o trochu lépe. Potřeboval jsem trvalou změnu, která by mě dovedla k lepšímu zdraví a třeba i delšímu životu,“ sdělil.
Rozhodl se tedy, že začne se sportem a poprvé v životě i zdravou stravou. Dnes má jednasedmdesát kilo a běhá maratony. „Kdyby mi to někdo řekl před pár lety, tak bych se tomu zasmál. Já a maraton? To nešlo dohromady,“ dodal. Změny nelituje. Lituje pouze toho, že roky přehlížel svou závislost na jídle. „Měl jsem s tím skončit už dávno,“ dodal pro The Mirror.
