 |
Působíte jako praktik ve Křtinách na Blanensku, přitom jste léta postupoval po kariérním žebříčku až k titulu profesora. Co způsobilo ten zvrat?
To se asi nedá úplně vysvětlit, ale v životě každého člověka existují milníky, které ho občas nasměrují jinam. Skoro dvacet let jsem pracoval ve Fakultní nemocnici Brno jako specialista na leukemii. Hematologie mě bavila. Je to krásný obor, když ho děláte na hodně vysoké úrovni. Jenže časem mi připadlo, že jsem se až příliš vzdálil od pacientů. Najednou u mě přišla potřeba něco změnit. Nejprve jsem odešel do pražského Ústavu hematologie a krevní transfuze.
Docela často chodí mladí s psychickými potížemi. Mají deprese a někdy i sebevražedné myšlenky, což mě překvapilo. Myslel jsem si, že to na vesnici nebude.
