Bál jste se padesátky?
Spíš jsem se bál pocitu, že už budu starý. (směje se)
Čtyřicítka byla v pohodě?
Nezačíná krize středního věku spíš tam? Neměl jsem čas o tom přemýšlet, protože se mi tehdy kompletně změnil život. Měl jsem vybudovanou kariéru, už v devětatřiceti jsem se stal profesorem. Na brněnské klinice jsem působil skoro dvacet let, ale postupem času jsem se tam cítil pořád méně a méně šťastný. Do toho se mi velmi nečekaně rozpadl vztah, po patnácti letech… Přišel jsem domů a nikdo tam nebyl. To mě velmi zasáhlo, kariéra se logicky dostala na druhou kolej, protože jsem měl hodně práce sám se sebou.
U nás děti strašíme bubákem a polednicí, v Ugandě je straší bělochem. Děti se jich bojí, hlavně těch vousatých.
