To, co vykreslí na papíře, je metaforickým obrazem toho, co se odehrává v jejich životě," říká o svých svěřencích s duševními poruchami psycholožka PhDr. Mariana Štefančiková.
Zpočátku kreslí většina jejích svěřenců pastelkou. Když udělají nějaký tah chybně, mají tendenci jej vymazat a opravit. "A já tu gumu schovávám a nechci jim ji dát", usmívá se psycholožka. "Říkám jim - víte, ono je to s tím obrázkem stejné, jako s vaším životem. I v něm jsou situace, které byste nejraději vygumovali, ale také to nejde."
Kreslící tak mají dvě možnosti: buď se s danou situací smířit, nebo i chybnou čáru použít k vytvoření něčeho hezkého a dobrého.
Doktorka Štefančiková přispěchá na pomoc i v okamžiku, kdy se kreslíř chystá obraz odložit, protože se nepovedl. "Ten obraz není nepovedený," obhajuje zavrhované dílo, "je jen nedokončený. Podíváme se teď na něj spolu a třeba přijdeme na to, co by se s tím obrázkem dalo udělat, aby dokončený byl."
Poté, co je obraz dokončen, jej psycholožka opět přirovnává k životu. "Ani ten nemůžete odložit, protože je nepovedený a vzít si nějaký nový," usmívá se. "Musíte jej přijmout i s tím, že jsou v něm některé věci nepovedené. A přijde-li někdo, kdo vám poradí, jak na ty nevydařené věci a problémy, může začít život vypadat docela jinak."
Obrázky svěřenců doktorky Štefančikové jsou trvale k vidění v pražské kavárně Na půl cesty poblíž areálu České televize na Kavčích horách.
 Lidé hledající duševní zdraví mohou své pocity sdělovat i složitějšími výtvarnými technikami. |
 "V životě, jako i na obrázku, jsou situace, které byste nejraději vygumovali," opakovaně zdůrazňuje svým svěřencům Mariana Štefančiková (vpravo). |
 Nezasvěcený návštěvník by nepoznal, že vstoupil do ateliéru arteterapie. |
