Když se narodil, měl šest kilo a v porodnici konstatovali, že tak obrovského novorozence ještě nikdy neviděli. Už tehdy předpovídali, že bude hodně vysoký. A měli pravdu. Vždy byl větší, než bývaly ostatní děti. V pubertě se ale jeho výška vymkla kontrole a dnes má dvě stě šestnáct centimetrů.
„Jsem takový živoucí obr. Kamkoli jdu, lidé se mě ptají, jaké je tam nahoře počasí nebo jestli jsem basketbalista. Jestli se vejdu do letadla a co mám za super auto, že se do něj vejdu. Ptají se mě, kolik měřím, a chtějí se se mnou fotit. Jsou fascinovaní tím, že na ně hledím z takové výšky. Někdy je to úsměvné, ale občas to lidé přehánějí a jejich chování je otravné,“ uvedl muž pro NYpost.
Musí si dávat pozor všude, kam chodí. Málokde jsou dostatečně vysoké dveře nebo stropy. Večerky jsou pro něj za trest. Jsou tam úzké chodbičky mezi regály a stropy jsou výrazně nižší. Když může, raději se takovým místům vyhýbá, protože mu není příjemné tam trávit čas. „Jsem jako slon v porcelánu. Stává se mi, že shazuji a rozbíjím věci, protože se prostě jen někam nevejdu. Nenapadlo by mě jít do kina nebo divadla. Sedět tam bych nevydržel. Bolí mě pak kolena a musím se kroutit do podivných pozic, abych si vůbec sedl,“ pokračoval.
Problémem je pro něj ale i obyčejná dovolená. Jednak se na ni musí nějak přepravit a letadlo je pro něj noční můrou právě kvůli místu na nohy. A pak přichází další problém v hotelu. Mají tam malé postele, do kterých se nikdy nevejde a pak mu koukají nohy. Přesto říká, že by neměnil a nechtěl by být menší.
„Už si nedovedu představit, že by to bylo jinak. Je to můj osud. I moje manželka by prý nechtěla jiného muže. Sama má téměř sto devadesát centimetrů,“ smál se. Věří ale, že pro některé lidi vyššího vzrůstu může být život extrémně frustrující. Proto také o svém životě veřejně hovořil, aby ukázal, že ani vysocí jedinci nejsou na světě sami. „Jsme v tom spolu. Rád si s vámi popovídám,“ dodal.
