Poruchy růstu u dětí mohou signalizovat vážné zdravotní potíže, které se ještě nestihly projevit. Mnohem častěji nenajdeme žádnou zjevnou příčinu. To však neznamená, že nebudeme dělat nic.
„Otázka poruch růstu je často podobná rébusu o slepici a vejci, tedy co je příčinou a co následkem,“ říká profesor Jan Lebl, přednosta Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol. „Může je totiž způsobovat vcelku jakékoliv vleklé chronické onemocnění tělního systému a zpomalený růst může být prvním projevem tohoto onemocnění, které jinak není patrné. Proto je důležité tyto případy zachycovat v co největší míře, protože onemocnění, která poruchy růstu způsobují, znamenají často větší riziko než malý vzrůst.“
Nečinní ale nemůžeme být ani v případě, že zjevný důvod neznáme. „Ve vybraných případech může být možností léčby podávání růstového hormonu,“ vysvětluje profesor Lebl. „Je to vyzkoušená a většinou účinná terapie, která se používá již od osmdesátých let minulého století. Starší ročníky si možná ještě pamatují, že dříve nebylo nic neobvyklého potkat člověka s hluboce podprůměrným vzrůstem. Dnes už je to díky včasnému záchytu a léčbě spíše rarita.“
I přes minimální vedlejší účinky panuje o terapii růstovým hormonem stále řada mýtů. „U mnohých rodičů vyvolává samo slovo hormon odmítavou reakci, bojí se vedlejších účinků a negativní reakce dítěte,“ říká profesor Zdeněk Šumník z Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol. „Růstový hormon je ovšem látkou tělu vlastní, jeho dávkování odpovídá přirozené produkci, zvláště když jím nahrazujeme jeho deficit.“
Někdy je však třeba rodiče opravdu přesvědčovat. „Pokud je dítěti pět let a i s menším vzrůstem má šťastné dětství, tak mu zdánlivě nic neschází a je občas obtížné rodičům argumentovat, proč ho začít léčit. V sedmnácti letech však může být vnímání problému malého vzrůstu jiné. Malý vzrůst děti nežádoucím způsobem odlišuje a zvlášť u dospívajících chlapců může vést k pocitům méněcennosti nebo k jiným psychickým potížím,“ dodává lékař Šumník.
Kdy rosteme nejrychlejiRůstová rychlost je nejvyšší během nitroděložního života, za devět měsíců dorosteme do délky kolem 50 cm. Nejvíce to ovlivňuje životní styl matky, tedy výživa a bohužel i užívání návykových látek včetně kouření, vliv mají rovněž infekce a kvalita funkce placenty. V prvním roce života vyrosteme asi 25 cm za rok, to je zhruba o 50 procent porodní délky, ve druhém roce je to v průměru 12 cm za rok, a dítě tak dosáhne asi poloviny své budoucí dospělé výšky. V dětství rychlost růstu klesá ze 7,5 cm za rok ve třech letech na 5 cm rok před nástupem tzv. pubertálního výšvihu. V období dospívání opět stoupá asi na 9 cm za rok u dívek a o něco více u chlapců. Děti, které se narodily drobnější a mají vysoké rodiče, mohou růst v prvních dvou letech života rychleji. Kdo se narodil větší, ale rodiče jsou malí, může naopak růst pomaleji. |
I proto děti léčbu obvykle poctivě dodržují, a to i ve složitějších pubertálních letech. Léčbu není třeba si vynucovat. „I zdánlivě pomalý růst může být v normě, pokud je stabilní,“ vysvětluje profesor Lebl. „Rodiče si mohou růst dětí ověřit v takzvaném percentilovém grafu, který určuje tempo růstu v závislosti na věku a pohlaví dítěte.“
Nejen trávicí trakt
Typickým případem, kdy dítě přestane růst kvůli jiné nemoci, je například choroba zažívacího traktu typu Crohnova nemoc nebo některé nemoci ledvin. Může jít i o problém plic, kloubů či kostí nebo tvorby různých hormonů, nejenom růstového. Jde také o problém dostatku spánku, protože růstový hormon se vyplavuje přes den pouze v malém množství, po usnutí se však jeho hladina do půlnoci výrazně zvyšuje. Po půlnoci se opět snižuje.
Když děti ponocují, promeškají dobu zvýšené tvorby růstového hormonu. Růst může zastavit rovněž stres, například u dítěte vystaveného šikaně. Děti špatně rostou i následkem úrazu nebo nadměrné fyzické zátěže, například když ambiciózní rodiče nutí děti neúměrně sportovat.
Roli hraje také genetika. Vedle některých poruch jde i o klasickou dědičnost, například Italové z jihu jsou obvykle velmi malí, Skandinávci naopak vysocí. Pokud se podaří vyřešit příčinu problému, růst se často vrátí do normálu.
