Podobně jako při The North Face UTMB mají i běžci na akci pořádané Asicsem podobný úkol, a sice oběhnout celý masiv Mount Blanc po trase dlouhé 150 kilometrů. Aby toho nebylo málo, kromě ostatních týmů musí vítěz porazit ještě jednoho soupeře - slunce. Startovní výstřel zazní při východu slunce a zpátky do Chamonix se první musí dostat za méně než 15 hodin 41 minut a 35 vteřin, tedy před západem. Vzhledem k tomu začíná být jasné, že datum 21. června nebylo zvoleno náhodou, nejdelší den v roce dává běžcům alespoň nějakou šanci na úspěch. I přesto nebyl při prvním ročníku schopný slunce porazit žádný z týmů, i když první v cíli minuli slunce o pouhých 33 vteřin.
Asics Beat The SunSouboj běžců proti slunci délka trasy: 150 km pozitivní převýšení: 8 350 metrů počet úseků: 13 vítěz 2015: Tým Amerika (USA, Kanada, Mexico) čas vítěze: 15:03:10 čas slunce: 15:41:35 web akce: BeatTheSun instagram: Asics Europe |
Zásadním rozdílem mezi UTMB a Asics Beat The Sun je také charakter celé akce. Nezávodí proti sobě jednotlivci, ale šestičlenné štafety rozdělené podle kontinentů. Tři závodníci vždy patří mezi profesionální atlety a tři jsou vybráni z rekreačních sportovců po celém světě, kteří dostanou jedinečnou příležitost zúčastnit se této uzavřené akce.
Mezi nejzvučnější jména na letošní startovce patřili především vítěz mistrovství světa v Ironmanu z roku 2012 Pete Jacobs z Austrálie a dvojnásobný světový šampion v závodech na sněžnicích Kanaďan David Le Porho.
Celkem se na startu potkalo šest týmů z Ameriky (USA, Kanada, Brazílie), severní Evropy (UK, Německo, Rakousko), jižní Evropy (Itálie, Francie, Španělsko), Asie a Oceánie (Japonsko, Singapur, Austrálie) a Afriky (JAR, Keňa, Maroko).
Na běžce čekalo celkem 15 úseků, kdy každý musel běžet minimálně dva z nich. Trasa měřila 150 kilometrů, kumulované pozitivní převýšení se při 8 350 metrech rovnalo výstupu na Mount Everest a kromě čistého horského trailu bylo potřeba vypořádat se i s prudkými silničními úseky. Díky této kombinaci parametrů se jedná o jednu z nejrůznorodějších tras, jakou je možno v horách absolvovat.
Pestrá byla i volba jednotlivých úseků, nejkratší z nich měly pouhé tři kilometry, ovšem nechybělo bezmála tisíc metrů pozitivního, případně negativního převýšení. Nejdelší jednorázová vzdálenost se vyšplhala na 19 kilometrů.
Po loňské těsné prohře byl velmi namotivovaný tým z Ameriky, který vloni sice vyhrál, ale slunce neporazil. Letos si dokázal spravit chuť, když se poslední běžec této štafety objevil v Chamonix o 38 minut dříve, než slunce zmizelo za horizontem, a o neuvěřitelné čtyři vteřiny předtím, než cílem proběhl jihoevropský tým. Na třetím místě, už po západu slunce dokončil asijsko-pacifický tým následovaný Afričany a běžci ze severní Evropy, kteří skončili poslední.
Autor Pracuje jako konzultant běžecké speciálky Triexpert.
