Jste primářem Spinální jednotky a váš tým se stará o Filipa, který měl vážný úraz na trampolíně. Stávají se tyto nehody často, nebo jste se s tím setkal poprvé?
Na Spinální jednotce v Motole byl za uplynulých patnáct let provozu Filip teprve druhým pacientem, který si při skoku na trampolíně poranil míchu. K poranění páteře bez poškození míchy ale může na trampolíně docházet častěji.
Co se vlastně Filipovi přesně stalo?
Filip při saltu dopadl na hlavu a způsobil si zlomeninu čtvrtého krčního obratle, při které došlo k poškození míchy. Následoval převoz do Motolské nemocnice, vyšetření a operace, při níž se uvolnil tlak na míchu a stabilizovala se poraněná páteř pomocí speciálních šroubů a dlahy.
Vánoční sbírka: salto na trampolíně Filipovi nevyšlo, potřebuje naši pomoc |
Co si o té smutné události osobně myslíte? Je to jen „blbá“ náhoda?
Filip byl podle všeho velmi pohybově nadaný a podobné skoky zřejmě prováděl běžně. Takto nešťastný dopad mohl být ovlivněn například únavou nebo ztrátou koncentrace.
Stalo by se to, i kdyby zkoušel salta na zemi a ne na trampolíně?
Dovedu si představit, že gumový povrch trampolíny brání skluzu a může tak dojít k prudkému zbrzdění pohybu při kontaktu určité části těla, což by se například na trávě nestalo. Ale to neznamená, že nešikovný pád na zemi nemůže způsobit poranění páteře a míchy.
Jsou trampolíny nebezpečné?
Nebezpečné může být i přecházení vozovky. Záleží na okolnostech. Většina sportovních úrazů vzniká kvůli přecenění vlastních schopností nebo chvilkovou nepozorností.
Jak by se měl člověk zachovat, když se něco takového stane?
Pokud zraněný dýchá a je při vědomí, tak jako v případě Filipa, je nejlepší ponechat jej ve stávající poloze a setrvat tak do příjezdu zdravotnické záchranné služby.
Jaké jsou Filipovy vyhlídky?
Filip je velký bojovník a má před sebou ještě několik měsíců intenzivní rehabilitace. Postupně se zlepšuje pohyb na horních končetinách, což je zásadní pro jeho maximální soběstačnost. Na nohou se zatím žádný aktivní pohyb neobjevil. Filip má zachovanou citlivost pod úrovní poranění, což svědčí pro neúplnou míšní lézi, která mívá příznivější průběh. S přibývajícím časem od úrazu ale samozřejmě klesá naděje na úplné uzdravení. Máme mnoho pacientů, jimž se zachovala pouze citlivost, nebo i aktivní hybnost nohou, která ale není dostatečná pro chůzi.
Lidé si možná říkají, že to je vina mladého nezodpovědného kluka, tak proč by mu měli pomáhat? Co byste na to řekl?
Rozhodně si nemyslím, že by byl Filip nezodpovědný. Takový úraz by se mohl stát každému, a když ne na trampolíně, tak třeba na kole nebo při jiném sportu. Někdy to může být pouze náhoda, která vám ve vteřině změní život. Pak je třeba každé pomoci, aby se člověk po takovém úrazu mohl vrátit domů a žít co nejplnohodnotněji. Již mnohokrát jsem se přesvědčil, že naše společnost je v tomto směru velmi vyspělá a mnoho lidí dokáže poskytnout nezištnou pomoc.
Vy sám jste na vozíku? Co se vám stalo a jak se vám tím změnil život?
Měl jsem před devatenácti lety úraz na lyžích a poranil si míchu v úrovni šestého a sedmého krčního obratle. Samozřejmě se mi obrátil život naruby. Ale díky rodině, přátelům a mnoha lidem, které jsem ani osobně neznal, jsem se mohl vrátit do upraveného bytu, koupit si auto s ručním řízením, začít pracovat, a věnovat se některým dřívějším koníčkům. Přesto se denně potýkám s různými nepříjemnými omezeními, která doprovázejí život na vozíku.
Vánoční sbírkaPomozte Filipovi zase získat kontrolu na vlastním životem prostřednictvím Nadace Agrofert a Konta bariéry. Pokusíme se pro něj vybrat 600 tisíc korun, které poslouží na Filipovu rehabilitaci a hlavně na přestavbu domu, kde bude bydlet. Svůj příspěvek můžete poslat na Filipův účet veřejné sbírky: č.ú.: 17111444/5500, variabilní symbol 2020 |
Máte i proto větší pochopení pro pacienty, kteří se u vás léčí?
Nenazval bych to pochopením, ale možná si dokážu lépe představit, čím procházejí. Jsou najednou zcela závislí na okolí, ztrácejí soukromí, musejí řešit velmi intimní otázky s cizími lidmi, jsou odloučeni od svých nejbližších. K tomu se přidávají různé zdravotní komplikace, bolesti, křeče, poruchy spánku a navíc obava z budoucnosti. Časté jsou pak změny nálady třeba i v průběhu jednoho dne.
Mají oni k vám větší důvěru a třeba se vás ptají, jak se to dá zvládnout?
Většina pacientů se během hospitalizace na spinální jednotce příliš nevyptává na zvládání života na vozíku, protože jsou přesvědčeni, že se zcela uzdraví. Nechtějí si variantu vozíku připustit. Rozhovory o prognóze jsou proto vždy velmi složité. Je však třeba s nimi tyto otázky začít řešit již na Spinální jednotce, aby se například stihly včas provést úpravy bydlení a oni se mohli po absolvování pobytu v rehabilitačním ústavu vrátit do bezbariérového prostředí.
Co bývá nejčastějším důvodem poranění páteře?
V současné době jsou na prvním místě v poraněních páteře a míchy různé pády. Často jde o pracovní úrazy, například na stavbách, ale mohou to být rovněž pády ze stromů či žebříků při česání ovoce nebo skoky z výšky při sebevražedném pokusu. Páteř a mícha se ale může poranit také při pádech na zemi nebo ze schodů, které pozorujeme u starších osob nebo u lidí v alkoholové ebrietě. Na druhém místě jsou dopravní nehody a dále pak sportovní úrazy a skoky do vody.
O lékaři doc. MUDr. Jiří Kříž, Ph.D. Vystudoval 3. lékařskou fakultu UK v Praze. Před úrazem se věnoval ortopedii. Je členem mnoha odborných společností, dělá výzkumnou i pedagogickou činnost. Je ženatý, má dvě děti. |
Co vnímáte jako největší problém u pacientů s poraněním páteře a míchy?
Problémů je celá řada. Velmi záleží na úrovni a rozsahu míšního poranění. Pokud je míšní léze neúplná, člověk může být například schopen chůze s různými pomůckami na kratší vzdálenost. Ale doma používá vozík, protože když má v rukou berle, tak si nepřenese hrnek s kávou nebo neukrojí chleba. Pokud je míšní léze v úrovni krční páteře, jsou kromě nohou ochrnuté také ruce, což výrazně zvyšuje závislost na okolí. Pomoc je třeba například při hygieně, oblékání, přesunech na vozík nebo lůžko a podobně. Navíc když hovoříme s našimi pacienty po několika letech od úrazu, většina z nich neuvádí jako největší problém to, že sedí na vozíku, ale že mají různé bolesti, křeče, potíže s vyprazdňováním močového měchýře a střev, nebo sexuální problémy. Vidíme ale také širokou oblast problémů sociálních, jako je sociální izolace, rozpad manželství, neschopnost navázat partnerské vztahy, nemožnost nebo nedostatečná motivace najít si zaměstnání a další.
Jak dlouho jejich léčba trvá a jak vlastně péče o ochrnuté pacienty vypadá?
V České republice je vytvořený takzvaný spinální program, který definuje pracoviště zajišťující péči o pacienty v prvním roce po poranění míchy. Bezprostředně po úrazu jsou hospitalizováni na spondylochirurgickém pracovišti, kde je proveden operační zákrok. Poté jsou přeloženi na spinální jednotku, kde probíhá intenzivní dvou až tříměsíční rehabilitace, ale řeší se také různé komplikace a nastavují režimová opatření. Dále pokračuje rehabilitace tři až pět měsíců v rehabilitačním ústavu. Po propuštění domů mají ještě možnost absolvovat třítýdenní sociálně-rehabilitační pobyt v Centru Paraple a na spinální jednotce jsou nadále ambulantně sledováni. Máme zkušenost, že u pacientů s úplným přerušením míchy je tato délka ústavní rehabilitace dostatečná k dosažení maximálních funkčních schopností, na druhou stranu u pacientů s neúplnou míšní lézí může docházet ke změnám i několik let po úraze. Péče o naše pacienty ale vlastně trvá celý život, protože stále řešíme různé zdravotní komplikace.
Pamatujete si na nějaký případ, kdy to s vaším pacientem vypadalo opravdu hodně špatně a nakonec to dobře dopadlo?
Měli jsme několik případů, kdy jsme po úrazu předpokládali úplné přerušení míchy a nakonec od nás pacienti odcházeli „po svých“, ale myslím, že by se daly spočítat na prstech rukou. Každopádně jsme alespoň v prvních týdnech vždy velmi opatrní s jakoukoliv předpovědí dalšího vývoje stavu a čekáme s nadějí na každé sebemenší zlepšení.
27. listopadu 2020 |
