Popisovali vás někde jako „muže s rentgenovýma očima“. Ani se nedivím. To asi souvisí s vaším silným pohledem, že?
To asi jo.
Kdy jste začal působit v Psychoenergetické laboratoři (PEL) a jak jste se k tomu dostal?
Působit jsem v ní začal v roce 1987 a dostal jsem se k tomu tak, že moji rodiče byli jako pacienti u pana doktora Václava Vydry (1941–2021, gynekolog a porodník, pozn. red.), což byl v tehdejším Československu v podstatě takový guru psychoenergetiky – nebo psychotroniky, jak chcete. Touhle cestou jsme se seznámili, on k nám přijel na chalupu a říkal, že by mě mohl doporučit, že bych to mohl zkusit. V té době už jsem se psychotronice věnoval, i jsem se účastnil takového proutkařského kurzu a měl jsem úspěchy s hledáním předmětů. Potom mě tedy pan profesor František Kahuda (1911–1987, fyzik, pedagog a na přelomu 50. a 60. let ministr školství, pozn. red.), který laboratoř vedl, oslovil s tím, jestli bych tam nechtěl pracovat. Já jsem v té době měl velice krátce po škole, takže jsem uvítal, že se do školního prostředí vrátím, a to místo jsem vzal.
