Taky jsem kdysi chodil k logopedce. Dokolečka jsem tenkrát opakoval: sysel, sysel, sysel. Mám k tomu hlodavci od té doby rozporuplný vztah, písmeno S mi přitom pořád dělá problémy. Způsoby odstraňování vad řeči se ale asi od mého dětství změnily. Minimálně v brněnské klinice Ilony Kejklíčkové. Děti, bojující se záludnými hláskami, se tady po sezení můžou vykoupat v bazénku, uznávaná logopedka se s nimi i jejich rodiči potkává na obědě. „Jakmile jsou u nás děti hospitalizované a jíme tedy spolu i s rodiči ve stejné jídelně, tak leccos poznáte,“ vysvětluje v rozhovoru Kejklíčková. „Někdy se zdá, že dítě má vadu řeči, ono je ale prostě jen nevychované. Taky si rychle odvodíte, jaký má maminka ke svému dítěti vztah. Když s ním vůbec nekomunikuje, tak to něco značí. Problém dítěte může být pouze sociální.“
