Utekli jsme do divočiny v zakázaných Brdech

aktualizováno 
Dost bylo městského života, stresu a honby za každodenními starostmi. Hodili jsme civilizaci za hlavu a vyrazili do divočiny v zakázané oblasti Vojenského újezdu Brdy. Našli jsme zde záhadné stavby, lahodné studánky a především krásnou přírodu vhodnou pro chůzi i běh.

Nabírání energie z krajiny brdských lesů. | foto: Marcela JanoutováRungo.cz

Na mobilu mi bliká nepřijatý hovor, pět nových zpráv a dalších sedm upozornění z Facebooku. Monitor přede mnou ukazuje nepřečtené e-maily a každou chvíli pípne nějaké upozornění z kalendáře. Přestože mi kručí v břiše hlady, píšu kamarádce, že oběd, na který se domlouváme už nejméně od Vánoc, dnes opět nestihnu.

Říkám si, že je na čase zmizet. Utéct od současného stylu života, stresu, lidí otrávených špatnou náladou, kteří svou nákazu šíří rychlostí mluveného slova. Dezertovat do čisté přírody, podobně jako třeba Christopher McCandless, hrdina filmu Útěk do divočiny. Ta myšlenka je ve mně už dlouho, tak nač ještě čekám?

Vojenský újezd Brdy

Oblast Vojenského újezdu Brdy.

S rozlohou 260 kilometrů je to třetí největší vojenský újezd u nás. Devadesát procent území tvoří les. V roce 2007 byly zpřístupněny malé části na okrajích, jinak je však celá oblast od roku 1950 nepřístupná. V příštím roce by měl být vojenský újezd zcela zrušen a na jeho místě vznikne Chráněná krajinná oblast Brdy.

„Radost je skutečná, pouze pokud je sdílená,“ říká se, takže nakonec vyrážíme ve třech. Po vyřízení nutných formalit, které nám umožňují vstup do jinak stále ještě zakázané oblasti, vyrážíme do jednoho z nejdivočejších míst u nás, Vojenského újezdu v Brdech. Rozlehlá oblast je prozatím chráněná před náporem turistů, v následujících letech by ale měla být volně přístupná. (O zrušení vojenského újezdu Brdy čtěte zde.)

Zastávka v místě kde kdysi stával klášter.
Úchvatný strom, který pamatuje například dobu Marie Terezie.
Všudypřítomné studánky a čistá voda nás doprovází po celou dobu našeho výletu.

Nejsme na cestě ani dlouho a já už pozoruji, že je něco jinak. Na první pohled obyčejný les na mě dýchá atmosférou dalekých krajů a divoké přírody. Veškeré technické zařízení odkládáme do batohu, chybí mobilní signál a z nějakého důvodu se nechytá ani GPS. Jsme v tom sami, vlastně přesně tak, jak jsem si přál. Je to svým způsobem osvobozující.

Po chvíli chůze přicházíme k místu, kde kdysi stával klášter. Kdyby tu nestála malá mohyla z kamení jako vzpomínka a informační cedulka, ani bychom si toho místa nevšimli. Rozvaliny už dávno pohltil les a místo, kde stál klášter, už připomínají pouze nepravidelné kopečky mezi stromy. Pokračujeme dál k Padrťským rybníkům, kde se nám naskýtá skoro až kýčovitý pohled na vodní hladinu se zakotvenou pramicí. Přímo po hrázi vede cyklostezka, která je o víkendech a státních svátcích volně přístupná. Projet se po ní musí být skvělý zážitek. My však pokračujeme po svých a míříme zhruba směrem k loveckému zámečku Tři trubky.

Padrťský rybník kolem kterého vede cyklostezka.

Při chůzi po upravených rovných cestách, které protínají les, trochu litujeme, že tu nejsme na kole, a tak po čase volíme raději menší a klikatící se lesní stezky. Příjemnými zastávkami se stávají všudypřítomné studánky a já z každé ochutnávám místní vodu. Je to lahůdka. Na chvíli si sednu, poslouchám okolní zvuky a téměř fyzicky cítím léčivý účinek, který toto prostředí má.

Občas mineme výstražnou ceduli, oplocené území nebo podivnou osamocenou stavbu, jejíž účel nedovedeme ani odhadnout. Připadám si trochu jako v seriálu Ztraceni, jako by se kolem mě dělo něco mystického a já netuším co. Nakonec doputujeme až k zámečku Tři Trubky, který zde trochu vypadá jak z jiného světa. Upravená a udržovaná stavba je evidentně v provozu a je ostrůvkem civilizace na naší cestě.

Voda ze zdejších pramenů je opravdová lahůdka!
Lovecký zámeček Tři Trubky je lákadlem pro turisty v CHKO Brdy.

Brdské lesy jsou opravdu rozlehlé a dlouhá chůze s batohy na zádech nás začíná pomalu zmáhat, i když jsme viděli jen malý zlomek z celé oblasti. Naší trasu stáčíme zpět k autu. Obloha se zatáhla a spustil se vydatný déšť doprovázený chladným větrem. Jako by nám zdejší les chtěl ukázat také svou drsnější stránku. Zabaleni do funkčního oblečení putujeme v lijáku zpět, když najednou uprostřed lesa, kde by to nikdo z nás nečekal, narážíme na malou trampskou chatku, která nám poskytuje až nečekaně příjemné útočiště před stále se zhoršujícím počasím.

Romantické místo je opravdovým pohlazením po duši. Škoda, že se tu nemůžeme zdržet déle, pár dní, týdnů, měsíců... Za jak dlouho by mi začala civilizace chybět? Po krátkém odpočinku, posilněn jídlem a s úsměvem na tváři, který vyvolaly některé zápisky v místní návštěvní knize, se převlékám do běžeckého oblečení a vyrážím na zhruba desetikilometrový běh k autu, které nás odveze zpět do civilizace. Prší už méně a pomalu se smráká. Vzduch je provoněný deštěm a já následuji úzké pěšinky v naplánovaném směru skrz stále se měnící les. Chvílemi běžím potokem vody, brodím se houštím, přeskakuji popadané stromy a užívám si pocit absolutní svobody. To je přesně ten důvod, proč vyrážím do přírody.

Krajina se mění každou chvíli. Husté lesy střídá rozlehlá louka. Je tu nádherně.
Déšť, bahno, louže a přesto vám běh krásnou přírodou zanechá na tváři úsměv.

Pomalu se blížím k cíli a vím, že se mi s tímto místem bude loučit těžce. Brdské lesy sice nejsou plné turistických atrakcí, stánků s občerstvením, úchvatných vyhlídek nebo skalních scenérií. Přesto bych se v nich vydržel procházet či běhat ještě dlouho. Hojivý účinek této přírodní terapie je znát i o pár dní později, kdy opět ve spárech neúprosného pracovního harmonogramu dopisuji tento článek. Naprosto jistě vím, že jakmile to bude možné, hned se do těchto míst zase vrátím.

Autor:
  • Nejčtenější

Lékařům podstrčila dceřin vzorek moči místo svého, stálo ji to život

Taťána Proninovová nemohla podstoupit vysněnou plastickou operaci prsou kvůli chronickému onemocnění ledvin. Po...

Příběh Markéty: Milenec se mě odmítá vzdát

Krizi v manželství jsem řešila zpočátku sexem na jednu noc s kolegou z práce. Jenže náš vztah se vymkl kontrole a...

Premium

Potraviny: Co škodí a jak. Žijeme v době jedové, říká autorka bestsellerů

Svými názory provokuje mnohé odborníky. Často jde proti letitým pravdám lékařů, expertů z potravinářského průmyslu i...

Proč mají ženy prsa a děsí nás hadi? 11 otázek a odpovědí kolem evoluce

I když občas evoluci fušujeme do řemesla a snažíme se ji vlastními civilizačními pravidly vzdorovat, kdesi hluboko v...

Soumrak nakupování. Swap je větší zábava, která navíc skoro nic nestojí

Přeplněné šatní skříně a pocit, že nemám co na sebe – situace, kterou my ženy prožíváme denně. Jenže nakupování nových...

Premium

Gott šel měsíc před smrtí do Archivu bezpečnostních složek. Měl čisté svědomí, říká Špátová

Ten titulek musím hned opravit, protože Olga Špátová s Karlem Gottem prožila vlastně roky dva. Už před deseti lety, k...

Premium

Audioknížka o životě Jeana-Paula Belmonda, vyprávěná Jiřím Krampolem. Zcela zdarma

Jiří Krampol daboval Belmonda ve 28 filmech a jeho hlas je tak s tímto hercem téměř neoddělitelně spojen. Stylově tedy...

Premium

Červenobílý život na hraně. Čína se zlobí, Tvrdík i celá Slavie trnou

Žádná legrace to není. Aspoň pro slávisty určitě ne. Sám prezident republiky naznačil, že do slavného fotbalového klubu...

  • Další z rubriky
Premium

Jak se líčí hvězdy. V zákulisí StarDance jedou vizážisté vždy naplno

StarDance v sobotu načne svou desátou řadu. Vedle tanečních kreací to znamená obdivovat i blyštivé kostýmy, promyšlené...

Kaz nebo paradentóza. Problémy se zuby, které nás donutí jít k lékaři

Potíže s chrupem trápí mnoho lidí a jsou obvykle velmi nepříjemné. S jakými problémy se stomatologové v ordinacích...

Premium

Hygiena našich předků: éra špinavých lidí trvala několik století

Že na tom byli naši předci s čistotou dost na štíru, není žádným tajemstvím. V době, kdy voda byla nepřítel a do všeho...

Žena se projedla až k morbidní obezitě, pak shodila 114 kilogramů

Renee Biranová nebyla nikdy žádný drobeček. Jakmile se začala živit tím, že jedla před kamerou a nechávala si za to...

DENÍK MÁMY: Moje práce zaplatí akorát školku
DENÍK MÁMY: Moje práce zaplatí akorát školku

Když člověk hledá, najde. A někdy vyzkoušíte to, co jste tak dlouho sháněli, ale dojde vám, že to vlastně vůbec není práce pro vás.

Databáze nemocí

Najdete na iDNES.cz