Kdybyste byl básník, jak byste popsal mozek? Jakou metaforu byste pro něj použil?
To je složitá otázka. Když mluvíme o lidském mozku, je potřeba si uvědomit, že prošel statisíciletým vývojem. Ten ho natolik formoval a „vyladil“, že dnes nemá žádnou skutečnou obdobu ani konkurenci. Je natolik unikátní a jedinečný, že alespoň v rámci vesmíru nevíme, k čemu jinému bychom jej mohli přirovnat. Pořád o něm víme překvapivě málo. Například otázka lidského myšlení a vědomí zůstává stále otevřená. Tedy jak se z biologické aktivity nervových buněk rodí subjektivní prožívání, jak se z elektrických a chemických procesů v mozku stává vědomé „já“. To je oblast, jež stále čeká na hlubší výzkum a pochopení. Pokud jde o metaforu, možná žádná ani neexistuje.
Hudba se v mozku zpracovává poněkud odlišně než řeč. Pro řeč je dominantní u velké většiny lidí levá hemisféra, kdežto při vnímání hudby hraje významnější roli sluchová oblast pravé hemisféry. Zároveň víme, že při učení hry na hudební nástroj dochází ke strukturálním změnám mozku.





















