Ptám se, když už jsme probraly psy. "No, musím o tom psát. Nedávno to i mě potkalo," odpovídá. "Někdo z příbuzných?"
"Já jsem měsíc a půl po operaci," říká ta novinářka.
Nečekala jsem, že hned v tramvaji se mi připomene nemoc, proti které půjdu za chvíli šest kilometrů. Nejohroženější věkovou skupinou jsou ženy po 45. roce věku, téhle slečně nejspíš není ani třicet.
Shodneme se na zásadním významu prevence, dívka mi popřeje hezký den a rychlými kroky mizí mezi růžovými tričky, která se valí k Pražskému hradu. Míjím sem tam i nějaké odhodlané muže a zkouším si představit přirovnání k trnům mezi růžemi.
Vzkaz ze všech nejsilnější
Start je z Hradčanského náměstí a už jakmile tam přicházím, lituju, že jsem vzala Lennyho. Na procházku spojenou s venčením to vážně nevypadá, spíš by ho tu mohl někdo zašlápnout. S holkama z redakce máme sraz u restaurace, kde se na pochod připravují jeho mediálně známé patronky.
Nesu psa a prodírám se s ním, míjím stany v obležení davů, kde se kupují trička. Na to teď není čas. Bára v náručí s jezevčíkem, Monika, Madla i Lucka už dorazily. Pozorujeme, jak se fotí celebrity: Tereza Brodská, Aňa Geislerová, Táňa Vilhelmová...
Je mezi nimi i herečka Lenka Termerová, už druhá žena za tu chvíli, která má za sebou léčbu rakoviny prsu. Vlasy jí ještě docela nedorostly, ale je tu, což je vzkaz nám ostatním ze všech nejsilnější.
I když ve skutečnosti nejspíš vypadám slabomyslně, myslím si, že na ni obdivně zírám. "To je kavalír king charles?" Vytrhne mě z myšlenek Simona Stašová a když přikývnu, nadšeně se zajímá o psa v mém náručí, na kterého jsem na chvíli zapomněla. Prý si po pochodu právě pro takové štěně jede. "Úplně jsem se do takového zamilovala při jednom natáčení," rozplývá se elegantní herečka.
Víno při Červené karkulce
Oficiálně pochod začíná přestřižením pásky, a tak si rychle běžíme koupit tričko. Jenže růžové už není a černé se nám v tom horku nosit nechce. Doufáme, že si růžové tedy koupíme až v cíli, protože o příspěvku (na screening) za tričko to tu přece hlavně je.
Desetitisícový dav, včetně odvážných maminek, které s sebou vzaly děti malé i ještě menší, má projít z Hradu úzkým koridorem do Nerudovky. Pohyb se tu podobá spíš šnečímu sunutí, než pochodu. Nechce se nám vstoupit do té růžové řeky nechce a váháme, zda nepočkat až úplně na konec. Nemáme chuť si z pochodu za bezesporu dobrou věc udělat masochistické martýrium. Opouštíme růžovou a vydáváme se raději jinudy s tím, že se k ostatním připojíme později.
Máme v plánu se k hlavnímu pelotonu přidat před mostem Legií, ale na druhé straně řeky pere na trať po náplavce přímé slunce. Po deštích jsme si na opalovací krém ani nevzpomněly a jít proti rakovině prsu a koledovat si bez opalovacího krému o rakovinu kůže? Pokračujeme proto dál raději stínem po druhém břehu a dojde i na vinný střik v jazzové vinárně, kde právě začíná divadelní pohádka O červené karkulce.
Pyžamo nechceme
Teprve po přípitku "Na zdravá prsa" se neochotně přesouváme na nasvícený břeh, aby nás pohltil proud zdravých prsou valící se pod vyšehradskou skálu. Tam se před tolika ženami, které pohromadě nikdy nejspíš neviděl, natřásá pořadatel. Střídavě tunelem pouští dav a tramvaj a připadá si nejspíš vtipný. Ale nikdo se nesměje, všechny jsme už usoužené vedrem. Meloun jako osvěžení po cestě nestačí ani těm, které se pro něj ke stánku proderou. Na místech, kde je náplavka zčásti zatopená, už se některé z nás raději brodí chladivou vodou. Naším směrem za zdravá prsa plují na hladině s jarem početné labutí rodinky. A Lucku nemožně tlačí bota.
Madla zas už spěchá na oslavu kamarádových narozenin, takže se už musí odpojit. Není sama, růžová trička pozorujeme i v tramvajích projíždějících kolem. Za chvíli posílá sms: "Jedu v tramvaji s Vilhelmovou, taky to zatáhla :-)"
Konečně jsme v cíli. Na jídlo a pití jsou tu pochopitelně nehorázné fronty. Zelený trávník ve Žlutých lázních zrůžověl. A my tu v první řadě zas urputně sháníme růžová trička s nápisem Zdravá prsa. Chceme přispět na vyšetření prsou a koupi trička vnímáme zároveň osobně a symbolicky: když ho nebudeme mít, tak nebudou ani zdravá prsa?!
Nejsme zdaleka jediné, kdo se po něm shání, jenže u žádného ze stanů ho zase nemají. Zas jenom to obří černé. "Můžete ho mít na spaní, je příjemně měkké," snaží se prodavač. Kupovat ho prý nemusíme, můžeme si prý místo toho pořídit pásek, hrocha, bloček nebo růžovou kabelku.
Ne, nic z toho nechceme, takže se zklamaně vracíme dovnitř. Peníze jim holt pošleme na účet. Ale pořadatelé nás zastavují: "Bez trička dovnitř nesmíte." V tu chvíli fakt zuříme. Poprvé vytahujeme novinářkou průkazku. Jen díky ní nás zpátky pustí, ale v tu chvíli už jen proto, abychom se domluvily, že napít a najíst se půjdeme někam jinam.
