Nejprve jste závodně plaval. Proč jste přestoupil na triatlon?
Ve Zlíně je triatlonový oddíl, jednou mu chyběl plavec, tak mě poprosili, jestli bych jim dva kilometry neodplaval. A mně se to zalíbilo, i když mě od toho všichni zrazovali.
Co bylo v začátcích nejtěžší?
Určitě běh. Kolo není technická disciplína, když máte z jiného sportu vytrvalost, není problém. Na běh jsem zvyklý nebyl. Udělal jsem si hned únavovou zlomeninu, nevěděl jsem, kde mám svoje hranice.
Proč máte triatlon rád?
Je to univerzální sport. Když jsem plaval, znal jsem jen počet kachliček v bazénu, pořád dokola. V triatlonu se plave i na otevřené vodě. Poznal jsem i okolí Zlína. Při běhu poznáte bližší okolí, na kole klidně stokilometrové.
Není to náročnější na čas?
Je to obtížné v tom, že musíte téměř každý den trénovat každou disciplínu. Takže zabijete celý den. Závidím cyklistům, kteří si odšlapou svůj pětihodinový trénink a jdou domů. Baví mě ale, že se závodí po celém světě, závodní sezona je tak po celý rok.
Co byste poradil začátečníkům?
Každý preferuje jinou disciplínu. Moje rada je, dělat to s úsměvem. Nepsat si plány, kolik odběhat. Máte-li chuť na kolo, jeďte, když nemáte náladu, nechoďte. Pokud si stanovujete cíl, nemějte přehnané ambice.
Kolik hodin denně trénujete?
Teď asi 25 až 30 hodin týdně. Kolem pěti hodin denně.
Umíte odpočívat?
Umím, jsem od přírody docela líný. Vydrží mi to ale jen chvíli, sport mě baví. Deset dní na pláži bych nevydržel.
Řešíte stravu?
Asi do Vánoc ne, když se ale blíží sezona, váhu kontroluju a hlídám. Guláš se šesti si moc často nedávám, jídelníček na týden ale předepsaný nemám.
A technika dýchání?
Ani ne, jistá dechová cvičení ale dělám, hlavně ve vodě. Dřív jsem si říkal, že když budu trénovat nejvíc a nejdéle, budu nejlepší. Dneska vím, že to tak není.
Jak vypadá váš sportovní rok?
Závodit začínám v březnu, končím v říjnu. Přes zimu mám hodně posilovny, běhání do kopců, schodů, přes Vánoce si dávám týden dva na běžkách. Pak začínám úseky v hale. V únoru bývá soustředění v teple. Při závodech už na trénování moc prostoru není, forma už se moc neposouvá, spíš se jen udržuje.
Baví vás jen tak si jít zaběhat?
Jednou týdně mívám dlouhý běh, přes dvě hodiny. Mám to za odměnu, kochám se.
Jakou nejdelší vzdálenost jste běžel?
Maraton bych asi bez problémů dal, ale zatím jsem ho neběžel. Neláká mě to. V tréninku 33km.
Trénujete podle tepové frekvence?
Ano, hodně.
Dělá to tak každý triatlonista?
Asi ne. Triatlon je hodně individuální sport, a tak i přístup k němu není u všech stejný.
Držíte si tepovku i při závodě?
Na kole ne. Tam jedu tak, abych si udržel vedoucí skupinu, je mi jedno, jestli budu mít tepovku v červených číslech. Když mi totiž ujedou, mám po závodě.
Kolik závodů jste vzdal?
Letos snad žádný. Snažím se nevzdávat, hlava si to pamatuje. Vzdám snad tak jeden závod za dva tři roky. Jednou za rok se mi stane, že se mi závod nepovede a bez zjevné příčiny. Takový blackout.
Kde berete během závodu motivaci?
Na českém poháru výpadek ani nepoznám, stačí jet na pětaosmdesát procent výkonnosti a jsem schopný vyhrát. Když jedu na světovém poháru na osmadevadesáti procentech, je to závod na prd. Okamžitě se to projeví. Když jste v první skupině a odpadnete z ní, je to s motivací těžké. Snažím se ale nevzdávat.
Bolavé tréninky
Na jaký moment v triatlonu se netěšíte?
Čekání na start, to už víte, že nic nezměníte. Hodina do startu je dlouhá.
Jak moc je v triatlonu důležitá taktika?
Záleží na profilu trati. Taktizuje se občas na plavání. Tam jde závod prohrát, když ztratíte kontakt s úvodní skupinou. A samozřejmě na kole. Jako v cyklistice.
Ve vodě je to velké maso?
Je, i proto, že špička je neuvěřitelně vyrovnaná. Organizátoři se hodně přizpůsobují divákům, než udělat jeden dlouhý okruh, udělají dva menší. Pak je to na otočkách masakr. Triatlonisti ale s tím, že občas dostanou ránu, počítají. A počítají i s tím, že nějakou dají. V ženském triatlonu to prý bývá i horší.
Která z disciplín je vaše nejoblíbenější?
Paradoxně nejméně se mi chce do plavání. Teď mě baví tréninky na kole, jezdím hodně v terénu.
Co dostává při triatlonu nejvíc zabrat?
Nejvíc jsou rozbité nohy. Nejvíc dá zabrat kolo a běh.
Jan ČelůstkaNarodil se v roce 1982, pracuje jako instruktor sportu CS MVČR, jeho klubem je LABE TRI CLUB, REALIZ sport tým na Slovensku. Triatlonu se věnuje od roku 2003, předtím závodně plaval. Na londýnské olympiádě byl třicátý, v letošním roce má na kontě například vítězství ze závodů v Sokolově, Citytriathlonu Bratislava, ale též první místo z mistrovství Evropy v cross triatlonu či českého mistrovství v aquatlonu. |
Byl by velký rozdíl zkusit triatlon obráceně, nezačínat tedy plaváním?
Nedokážu si představit slézt z kola a skákat do vody. Při duatlonu je místo plavání první běh, to mi moc nevyhovuje. Začít během mi dělá problémy, já totiž běh i trénuju tak, že do něj jdu z únavy. Jsou na to speciální tréninky.
Jak vypadají?
Přes zimu nabírám objem. Jede se trénink v hale, dostanete deset pětistovek. Já jedu pětadvacet žabáků, pak odběhnu pětistovku. Pak dvacet žabáků, odběhnu pětistovku. Musíte vybíhat s unavenýma nohama. Jsou to bolavé tréninky.
Cíl? První padesátka
Dá se říct, že čím jste starší, tím jste lepší? Výsledky tomu napovídají.
Je to tak. Záleží ale na závodech, výsledky vypadají jinak, když objíždíte závody v Česku, než když jezdíte po světě. Ale je pravda, že se výsledky pořád zlepšují.
Kde se to zlomilo, že jste udělal výkonnostní odskok?
V roce 2010. Všechno se to nějak sešlo, tréninky začaly nosit ovoce, nebyl jsem dlouho zraněný, zúročil se i dobrý výběr závodů. V druhé půlce sezony jsem nakouknul do první desítky svěťáků a od toho se odvíjela i nominace na olympiádu.
Tam se vám docela zadařilo, třicáté místo není špatné.
Tři týdny před závody jsem dostal antibiotika, nebylo mi do smíchu. Šlápnul jsem tehdy při závodě na včelu, dostal zánět a bylo to. Moc mě to mrzelo, dneska už se tomu ale směju.
Bez toho by bylo umístění lepší?
Ten závod byl super rozjetý. Vyplaval jsem v první skupině, na kole dobrý, ale v běhu už jsem na to neměl.
Za dobu vašeho závodění se se vašich disciplínách jistě odehrály velké změny, co se týká technologií, materiálů...
Pokud jde o plavání, tam se asi nic nevyvinulo. V běhu firmy vymýšlejí pořád něco nového, ale snad jen minimalismus mi přijde fajn. Největší pokrok je v kolech. Každý rok dostanu nové kolo, vývoj jde dopředu. Jsou tam však určitá omezení, která jsou možná brzdou vývoje. Kolo musí mít například předepsanou minimální váhu.
Máte raději klasický triatlon, nebo crosstriatlon?
Určitě klasiku, ale už se mi povedlo vyhrát i první mezinárodní terénní triatlon. Bylo to na konci sezony, v níž jsem byl zraněný. Měl jsem za sebou šest závodů a chtěl jsem zkusit něco jiného.
A jiné koníčky?
Během roku moc času není, ale další sporty jako fotbálek, volejbal si dám. Baví mě snad všechny sporty, vyjma šachů. Rád bych se naučil surfovat, rád zkouším nové věci. S přáteli občas zajdu zahrát poker a pak mě jako každého chlapa baví auta, motorky.
Je triatlon na uživení?
Je. Trochu se to zhoršilo, kvůli krizi, se sponzory, já si ale nemůžu stěžovat. Česká triatlonová asociace se hodně snaží, mám velmi slušné podmínky.
Jaké jsou vaše nejbližší cíle?
Letos bylo hodně závodů na domácí půdě, byla to spíš odpočinková sezona. Zkusil jsem si zimní triatlon. Takže příští rok je cílem návrat na mezinárodní závody. V lednu odlétám na Nový Zéland, v únoru už závodím. Chtěl bych se dostat v žebříčku k první padesátce a usadit se tam.
