Termín adaptogeny se objevil již ve 40. letech minulého století v tehdejším Sovětském svazu. Výzkum, který probíhal až do 60. let, byl součástí širšího zájmu o zvyšování výkonnosti a odolnosti člověka v extrémních podmínkách, ale bez drastických zásahů a vedlejších účinků.
Pojem poprvé použil farmakolog Nikolaj Lazarev a jeho práci následně rozvinul Israel Brekhman, který definoval základní kritéria adaptogenů – aby mohla být rostlina označena za adaptogen, musí být netoxická, pomáhat tělu reagovat na stresory a zároveň podporovat návrat k přirozené rovnováze.
Na rozdíl od stimulantů, které dodají energii rychle, ale krátkodobě, působí adaptogeny pozvolněji a komplexněji. Jejich cílem není organismus „nakopnout“, ale pomoci mu lépe zvládat zátěž a obnovit stabilitu.
Devět přírodních pomocníků, kteří posílí vaši imunitu |
Jak ovlivňují stresovou reakci
Zásadní roli v reakci na stres hraje tzv. osa hypotalamus – hypofýza – nadledviny (osa HPA), která řídí uvolňování stresových hormonů, zejména kortizolu. Při chronickém stresu dochází k jejímu přetížení, což se může projevit únavou, poruchami spánku, sníženou imunitou, záněty v těle, hormonální nerovnováhou a rychlejším stárnutím buněk.
Adaptogeny mohou být jedním z nástrojů, jak tento proces přirozeně zpomalit. Stres sice neodstraní, ale mohou pomoci tělu reagovat vyrovnaněji a bez extrémních výkyvů. Výsledkem bývá větší psychická stabilita, lepší koncentrace i vyšší fyzická odolnost.
