Lidé s vysokým IQ jsou k sobě často i hyperkritičtí a bývají přílišnými perfekcionisty. Vysoké IQ je tedy může častěji uvěznit v negativních myšlenkách a emocích. „Nebo mají sklon k depresi jen proto, že se svou vyšší inteligencí zabývají?“ pokládá si řečnickou otázku Zuda. Zároveň se říká, že důležitější než IQ (logické myšlení, matematické schopnosti, prostorová představivost) bývá pro život EQ (emoční inteligence), tedy mj. schopnost navazovat a udržovat vztahy. A co víc, mezi nadprůměrně inteligentními lidmi je o něco více těch, co trpí duševními poruchami a depresemi, vyplynulo z průzkumu mezi členy Mensy – klubu lidí, co mají IQ nad 130 a řadí se mezi 2 % nejinteligentnějších lidí v populaci...
Co je to inteligence?
V psychologii je standardně chápána jako schopnost řešit situace a problémy a je definována jako docela stabilní rys člověka, s nímž nemůžeme moc pracovat. Mimochodem, její úplně nejpřesnější definice je schopnost uspět ve speciálních IQ testech. Při zkoumání intelektu se zjistilo, že se u lidí vyskytuje v různé míře v jednotlivých složkách, v podobě inteligence morální, verbální, hudební, matematické, geometrické… A také to, že existuje inteligence v širším slova smyslu, nabízející další kritéria, podle nichž můžeme lidi poměřovat. Později přišel zejména americký psycholog Daniel Goleman s termínem „emoční inteligence“. Říká, že emoční a sociální inteligence je v mnoha situacích dokonce důležitější, zvláště ve vztazích a v rozhodování. Já bych však dodal: nikoliv v extrémech, ale v průměrném pásmu intelektu v tom původním, užším slova smyslu.
Vysoce inteligentní lidé mívají často pocit, že jsou inteligentnější, než ve skutečnosti jsou, protože často potkávají ty, co jsou méně chytří.
