2.–7. měsíc
Štěpán cvičí doma pod dohledem certifikované trenérky. „Mě sport vyloženě nebaví. To musí být zábava a ne z donucení,“ říká Štěpán. Od trenérky ovšem hned na první lekci dostal pochvalu.
„S motivací jsem teď trochu ztracený. Samozřejmě to dělám pro sebe, ale motivace oproti začátku opadla,“ přiznává. Přichází tedy čas na konzultaci s psycholožkou Zuzanou Douchovou. Štěpán zmiňuje více práce a připouští, že ztrácí motivaci a čas od času si něco zobne. Polevil i s pohybem a demotivuje ho také zaseknutá váha. Psycholožka mu dodává sílu a Štěpán si začíná uvědomovat, že pár hodin týdně pohybu a sportu by zase takový problém být neměl.
Na další kontrole ho lékařka Dita Pichlerová chválí – Štěpán hubne pouze z tuků a váha jde dolů tak, jak by měla. Štěpán říká, že pohybu má opravdu více – našel si vlastní cestu a každý druhý den cvičí klidně jen 15 minut, ale výsledky se dostavují. Vyrazil také na kolo a tenis, který ho baví. Zmáhá ho však velké teplo. Maminka je nadále přesvědčená, že klíčové by pro Štěpána bylo sehnat si přítelkyni.
„Jídelníček už mě nebaví. Protože jíst půl roku kolem dokola to samé, člověka omrzí. Občas si třeba dám zmrzlinu, ale chutě mi stále přetrvávají. Odolávat jim je těžší a těžší,“ říká. Trápí se s malým váhovým úbytkem, ale současně si uvědomuje, že do hubnutí nedává maximum. Raději proto ubírá na předsevzetí a doufá, že místo na 95 kilo, zhubne na 115 kg. Štěpánovo hubnutím se celou dobu prolíná negativní myšlenkové nastavení, které je pro něj zřejmě přirozené. Stěžuje si, že nezvládá práci, nebaví ho starost okolo domu a nemá žádného parťáka, protože kamarádi už mají rodiny. Nakonec se rozhodne podat výpověď v práci, přestože neví, do jakého jiného zaměstnání by mohl nastoupit.
