1. měsíc
Snídaně Štěpán zanedbává a maminka už nad jeho snídáním zlomila hůl. Většinou si raději pospí a když už snídá, tak po příjezdu do práce něco rychlého, co si koupí cestou – třeba koblihy. Do oběda hladoví, dá si jenom kávu. Obědy si dává až po poledním vytížení a obědvá fast food, ve kterém sám pracuje. Obecně podle maminky holduje tradiční české kuchyni a dopřává si rád. Nejvíce doma vaří krkovici a hranolky.
„Na zapisování jídelníčku je největší otrava, že jakmile člověk něco vezme do huby, hned musí letět k papíru a vše napsat. Když to vidím napsaný, říkám si, že není možný, kolik toho sním a kolik je toho smaženého a tučného,“ stěžuje si Štěpán.
Psaní jídelníčku však Štěpán podle svých slov i tak ošidil, výživové terapeutce chybí konkrétnější informace o tom, co vlastně Štěpán jedl a zápis pitného režimu. Vytýká mu nedostatek bílkovin a přemíru tuků. Zároveň by měl omezit pochutiny a uzeniny, ze kterých přijímá příliš mnoho soli. Zredukovat by měl také již zmiňované sladké nápoje.
Změna začíná a Štěpán se snaží snídat. Místo ochucených nápojů pije vodu. Vaří mu stále maminka – nyní nově podle doporučeného jídelníčku a jídla mu připravuje do krabiček.
„Je to takové trochu otravné, tahat s sebou krabičky do práce,“ říká Štěpán. Ale snaží se a zvyká si i na pohyb, který zakomponoval do denní rutiny v rámci cesty do práce. Hned po prvním měsíci pozoruje Štěpán změny. Váha šla dolů a po zdravých potravinách se cítí lépe.
„Než si tělo na nový režim zvyklo, tak to byla sranda. Jsem skoro chodil a ohlodával omítku,“ vzpomíná Štěpán. Po měsíci je sám příjemně překvapen, jak rychle si jeho tělo na nový režim zvyklo a hlad ho už netrápí. Cítí se šťastnější a změny si prý všimli i kolegové z práce.