3.–4. měsíc
Kristýna pokračuje v chůzi na čerstvém vzduchu: „Jsem schopná v půl šesté ráno vstát a už se těším na chození. Když nejdu, nemám ten den tak hezký.“
Do rotopedu se ale musí nutit. Cvičit začíná také s fyzioterapeutkou online. I když cviky zná, má problém vydržet cvičit minutu v kuse. Jen u správného dýchá najednou cítí, jak svaly zabírají. „Zrcadlo už není můj strašák a nebojím se před něj postavit,“ raduje se. Výsledky pozoruje i její partner.
5.–7. měsíc
Kristýna kromě lepší fyzičky i postavy začíná pozorovat také pozitivnější myšlení. Pomáhá jí podpora celé rodiny a partnera i všech odborníků. Do snažení se jí připletla nákaza koronavirem, po které Kristýně přetrvává větší únava, s pohybem proto musí opatrněji.
I kontrola u obezitoložky Pichlerové proběhne pouze online. Hmotnost i centimetry ubývají, ale bližší měření Kristýnu čeká až na dalším (již osobním) setkání na klinice.
Covid se podepisuje na těle i na psychice a Kristýna bohužel několikrát poruší jídelníček. Rozhodne se využít možnosti pomoci od psycholožky. Tím Kristýna otevírá své dětské trauma: „Zakopaný pes je v dětství. Můj nevlastní otec mě podceňoval, nutil mě dělat věci, které jsem nechtěla a ani dělat nemusela. Třeba mi zakázal jezdit výtahem a musela jsem běhat po schodech do osmého patra. A celé dětství mi chyběl můj vlastní táta, popovídat si s ním a aby mě obejmul.“
Sezení s psycholožkou pomohlo a Kristýna se ještě s větší vervou pustila znovu do hubnutí. Přidala jízdu na kole a cvičí dokonce dvakrát denně a oblibu nachází i v rotopedu.
Sedmý měsíc Kristýnu čeká operace, která ji zbaví přebytečné kůže, a také liposukce stehen. „Těším se, ale mám strach, protože vím, že to bude bolet,“ přiznává. Rekonvalescence bude trvat měsíc. Od operace si mimo jiné Kristýna slibuje i znovunabytí sebevědomí.
