Jak daleko je dnes tkáňové inženýrství?
Vzniklo jako mezioborový projekt, který spojuje matematiku, fyziku, chemii a materiálové inženýrství s biologií a medicínou. A směřuje k nahrazení ireverzibilně čili nevratně poškozených tkání, které už nemohou z vlastních zdrojů regenerovat. Běžně se dělají náhrady kostí, kloubů, cév a kůže. Umíme vytvořit i meziobratlové destičky nebo spravit defekty lebky. Samozřejmě se běžně dělají i stomatologické náhrady.
Z jakého materiálu se náhrady vyrábějí?
Záleží na typu náhrady. Obecně se používají kovy, keramika a polymery. Jako kožní náhrada může posloužit prasečí kůže, ale například k léčbě popálenin se využívá i polymerní fólie s keratinocyty na vrstvě fibroblastů, které do poškozené kůže dokážou vrůst. Je to poměrně nová technika, pomocí níž bychom dnes dokázali zachránit třeba Jana Palacha. Co se týče cév, ty se už sedmdesát let dělají z polymerních trubiček, které jsou z podobných materiálů jako goretexové bundy nebo PET láhve. Trubičky bývají pletené nebo tkané, takže je často vyrábějí stejné firmy, které produkují i punčochy nebo zdravotní ponožky. My se pak do těchto pasivních náhrad snažíme dostat živé buňky pacienta, aby je tělo lépe přijalo.
Umělé orgány bychom pravděpodobně dokázali vypěstovat už dnes, avšak výzkumu brání etická, právní i náboženská otázka. Státy jako Čína nebo Korea, kde jsou odlišná etická pravidla, jsou často mnohem dál.
