Vše začalo volbou toho správného modelu. Do Rejoice shopu v Jindřišské ulici v Praze jsem přicházel s mlhavou představou o tom, jaký model vybrat. Bylo mi jasné, že chci botu, které mi dovolí běh na všech druzích povrchů a která ke mně bude alespoň trochu vlídná v mých minimalistických začátcích. Nechal jsem si poradit a nakonec jsem zvolil model Bikila EVO. Tento typ má totiž na rozdíl od ostatních pětiprsťáků i tenkou mezipodešev EVA, tudíž je pro začátečníky jako ušitý.
Pokud by snad někdo z vás namítal, že se tím pádem nejedná o pořádnou minimalistickou botu, vězte, že maximální tloušťka podrážky je 8,5 milimetru (gumová podrážka 2,5 milimetru, mezipodešev EVA 4 milimetry a vnitřní stélka 2 milimetry). Z obchodu jsem si odnášel také prstové ponožky Injinji Coolmax a spoustu cenných rad do začátků.
Začít zlehka
Jedna z nich říkala, že si mám na boty zvykat pěkně zlehka a postupně. Boty jsem tedy nazul a vyrazil několikrát do práce, na procházku se psy do lesa, i do fitka jsem je nechal opakovaně nakouknout. Po několikatýdenním oťukávání, během něhož jsem nezaznamenal žádný větší problém než udivené pohledy kolemjdoucích, jsem se odhodlal k prvnímu lehkému klusu.
Bikily jsem si vzal s sebou na trénink na dráze, ale jen jako druhou obuv pro rozklusání a vyklusání. Na tartanu jsem se v nich cítil dobře. Boty mě nutily více si hlídat došlap. Zpočátku jsem měl tendenci cupitat v nich po špičkách, jako bych měl na nohou sprinterské tretry. Věděl jsem ale, že tímhle způsobem bych si nohy hodně rychle odrovnal. Jako ideální se po chvilce laborování jevil kontrolovaný dopad na střed nohy. To že si následně cestu k povrchu našla i pata, vůbec ničemu nevadilo a pár koleček na tartanu bylo příjemných a bezproblémových. Po tréninku jsem je obul znovu a vzal je tentokrát na trávu. Paráda! Došlap jsem si sice stále musel lehce hlídat, ale na měkkém povrchu jsem i při razantnějším dopadu neměl pocit, že bych si měl snad odrazit patu.
Další zajímavé informace najdete na našem Facebooku |
První běžecké testování tedy dopadlo dobře a tak jsem přistoupil k dalšímu kroku. Pětiprsťáky jsem vzal na lehký výklus kolem domu. Absolvoval jsem v nich asi tři kilometry, z kterých přibližně polovina byla po asfaltu. Na takhle tvrdém povrchu jsem v nich běžel poprvé a nutno přiznat, že nutnost hlídat si došlap byla na rozdíl od trávy nebo tartanu opravdu nezbytná.
Při došlapu na patu se naprosto jasně projevila absence silnější tlumící vrstvy a pata nehezky zabolela. Stačilo ale lehce srovnat styl, pořádně se narovnat, nechat tělo přejít do výraznějšího předklonu a bylo po problémech. Druhá polovina trasy, tedy cca 1,5 kilometru po udusané hlíně, pak byla o mnoho tolerantnější k mému běžeckému stylu a dovolovala i méně kontrolovaný dopad. Po doběhnutí jsem necítil žádné zvláštní pocity, ani mě nic nebolelo. Řádně jsem se protáhnul a dál fungoval jako jindy. Druhý den jsem lehce cítil ztuhlá lýtka. Nešlo o nic mimořádného, ale byl jsem rád, že jsem si napoprvé nenaložil větší vzdálenost.
V následujících týdnech jsem náročnější tréninky v klasické tlumené obuvi střídal s lehčími výběhy v pětiprsťácích. Bral jsem je na všechny druhy podkladu. Asfalt, šotolina, lesní pěšiny i výběhy mimo vyšlapané cesty. To vše jsem v nich absolvoval v porcích nejdříve po maximálně pěti kilometrech a postupně jsem se propracoval až k dvojnásobku.
Důležitá práce prstů
SpecifikaceHmotnost: 120 g (EUR 43) |
Asi nejzajímavější bylo, když jsem si uvědomil, že si při zdolávání kopců pomáhám i prsty na nohou. Tohle jsem nikdy v žádné jiné botě nezažil a je to logické. Prsty aktivně pracovaly a zatínaly se do svahu jako drápy. Výběhy kopců patřily k tomu nejzábavnějšímu z celého testování. Absence odpružení mi tu nevadila, protože jsem stejně běhal přes špičky a navíc jsem měl onu skvělou možnost zapojit i drobné svaly, které by v klasické botě zahálely.
Naopak největším oříškem pro mě byly seběhy. Ty prudší a technicky náročnější jsem se v nich ideálně běhat prostě nenaučil. Absenci tlumení jsem v nich pociťoval nejvýrazněji a nedokázal se s nimi přes veškerou snahu vypořádat. Mé zběsilé lety z kopce dolů se tedy změnily v lehce přibrzděné cupitání.
Další testy bot |
Noha je v Bikilách chráněna v rámci možností dostatečně. Občas si sice kámen najde cestu mezi prsty nebo na jiné místo, kde není gumová podrážka, a pak to trochu zabolí, nejedná se ale o nic častého nebo zásadního. Špičky prstů jsou všechny chráněny gumovou vrstvou a překvapivě se mi nepodařilo si je ani jednou ukopnout. Mnou testovaná svítivě žlutá varianta se vcelku očekávaně poměrně rychle ušpiní. To ale není žádný velký problém, jelikož boty, můžete bez starostí hodit do pračky a ve studené vodě je znovu nechat nabrat jejich původní lesk.
A jestli se ze mě po cca třech měsících testování stal velký propagátor minimalismu, nebo naopak? Ani jedno ani druhé. Vibram Fivefingers Bikila EVO podle mého názoru nejsou ničím extrémistickým a je zbytečné si na ně dělat extrémní názory typu „už nikdy nic jiného“ nebo naopak „pětiprsťáky jsou na nic“.
Model Bikila EVO je krásným příkladem boty, která dobře slouží účelu, pro který byla navržena, tedy stát se vstupní branou do světa minimalismu. Možná, že po nich sáhnete k extrémnějším modelům bez mezipodešve, ale stejně tak se můžou stát, stejně jako pro mě, skvělým doplňkem k tréninkům v klasické odpružené obuvi a úžasnou pomůckou pro pilování běžeckého stylu. Vděčím jim i za posílení lýtek, achilovek a drobných svalů chodidel svých nohou. V mém botníku tak už vždycky budou mít své místo a rád v nich budu absolvovat lehčí tréninky do deseti kilometrů.
Jakou zkušenost máte s minimalistickou obuví?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 16. listopadu 2015. Anketa je uzavřena.
