Jiskřičky v očích dětí, z nového dárku i dobrodružství, není vše, co s novým dětským náramkem do naší domácnosti přišlo. Má to být také skvělý nástroj a pomocník pro mě, mámu.
Technické parametry přijdou až nakonec, nejzajímavější totiž je, jak tento náramek pomůže zlepšit život nejen dětem, ale také mně.
Je večer a seznamuji desetiletého syna Erika s virtuálním dobrodružstvím, hrou v mobilní aplikaci, jejíž téma si mohl sám vybrat. Ví, že se bude muset zítra alespoň hodinu aktivně hýbat (večeřením či psaním úkolů se náramek oklamat nedá), aby pomohl Ant-manovi najít jeho oblíbeného mravence Mandy. To, doufejme, nebude problém, ze školy chodí s kluky do parčíku, kde dělají snad vše kromě posedávání.
Tři ukázky, kde je vidět, že grafické zpracování hry v mobilním telefonu je opravdu výborné a dobrodružství pro děti lákavé
Zadávám do aplikace, jaké má Erik úkoly v domácnosti a kolik virtuálních mincí za ně bude dostávat. Psaní úkolů je u nás povinnost bez nároku na honorář, stejně jako mu jako rodiče ničím nepodmiňujeme týdenní kapesné. Aby však pochopil princip současného světa, za přípravu do školy dostane jednu, řekněme „minci“, za školní týden tedy pět. Kapesné pak dostane za pět mincí - a jsme na nule. O prázdninách může manko dohnat pomáháním v domácnosti, za které dříve inkasoval „děkuji“.
„Mamko a řekneš mi tedy, až bude potřeba něco odnést do tříděného odpadu?“ zajímá se o jednu položku v „úkolech“ honorovanou jednou mincí. V tom je ten vtip, už mu nebudu muset říkat, od nového systému si slibuji, že se bude Erik sám aktivně zajímat, zda není potřeba něco odnést, když už jde zrovna za kluky do parku - stejně jako jsme my v dětství šmejdili doma po prázdných vratných lahvích.
Hodinky mají jediné ovládací tlačítko, které přepíná mezi obrazovkami
Nastavený budík v hodinkách na vstávání do školy s ním prý ráno nepohnul. Asi je Erik příliš rozmazlený servisem od starší sestry Dominiky, která ho denně z postele tahá. Ale to mu končí, zítra zkusíme, zda vydrží déle Erik, nebo baterie pípajících hodinek, která má při normálním režimu životnost jeden rok.
Dvanáctiletá Dominika už zná více svou cenu a více se zajímá, kolik mincí za který úkol dostane a jak motivační je její odměna. Proto si mohu dovolit dlouhodobější cíl dražšího charakteru. Za 150 penízků půjdeme do knihkupectví a může si vybrat knihu, což miluje. Když se bude jen trochu snažit, zabere jí to dva měsíce. Když se bude snažit víc, půjdeme na nákupy dříve.
Střih: měsíc poté
Děti si hodinky oblíbily. Nevadí jim ani na spaní a já mohu nahlížet do jejich spánkových návyků. V kolik skutečně usnuly a jak se náročnější dny projevily v kvalitě spánku.
Mladší syn získal častější kontrolou hodinek konečně pojem o čase a na hřiště už si mobil ani nebere, jen se domluvíme, v kolik má být doma. Obyčejné náramkové hodinky ho nechávaly dříve chladným a on zase je v zásuvce stolu. Dětem se líbí soutěžení v krocích, v žebříčku aplikace vidí sebe, mě a další členy „rodiny“, které lze libovolně přidat - mají-li také účet v Garmin Connectu (účet pro dospělé) a Garmin hodinky s počítáním kroků. Vítězí kupodivu nejčastěji nejmladší Erik. Má sice nejkratší kroky, ale zase tak velká výhoda to není a já si uvědomuji, kolik se za den opravdu naběhá a spálí energie. A to nesmí nosit hodinky při tělocviku ani atletice ve škole.
Vzhled aplikace jako ho vidí rodiče i děti
Děti baví i ono virtuální dobrodružství, hra v aplikaci, ve které se posunou dále pouze úměrně tomu, jak se fyzicky sami hýbou. Splní-li denní dávku, posunou se o krok dále. Když splní dvojnásobek, posunou se dvakrát tak dále.
Nadšení z plnění úkolů už si trochu „sedlo na zadek“, ale změna tu oproti dřívějšku stále je. Děti si uvědomují, že vyklidit myčku budou muset tak jak tak, když je o to požádám. Ale udělají-li to samy od sebe, plyne z toho výhoda „odměny“, a tak se občas hecnou a „samo“ se vysaje, vyklidí, uklidí v pokojíčku, odnese se tříděný odpad nebo se cvičí na kytaru.
Co hodinky vlastně tedy umí?
Jsou to hlavně náramkové hodiny, které umí počítat kroky. Mají podsvícení a drobný displej, který dospělým může dělat potíže číst, ale pro dobré oči dětí je bezproblémový. Jeho malý rozměr zapuštěný do gumového pásku navíc minimalizuje riziko poškození - vyzkoušeno důkladně na hřišti i v bazénu.
Vše ostatní je záležitostí aplikace, kde vládne především rodič. Sám si nastaví, zda si může dítě odklikávat splněné úkoly samo, nebo je za pomoci notifikace schválí. Můžeme v ní sledovat již zmíněný monitoring spánku či pohybové aktivity.
Vívofit junior2cena: 1 990 korun akumulátor: výdrž zhruba rok aplikace: intuitivní pro rodiče i děti náramek: navlékací verze pro menší děti, zapínací pro starší klady:
zápory:
|
Výtku bych dala budíku, který by mohl mít více možností nastavení. Zvolit můžeme nyní jeden čas a zakliknout, které dny v týdnu bude aktivní. Pokud je kupříkladu potřeba pouze ve středu vstávat dříve, nejde tuto výjimku zakomponovat a je třeba den předem myslet na změnu času v aplikaci. Ta se ale v hodinkách promítne až po synchronizaci. Původní čas se tam neuloží, proto je potřeba další den nastavit vše znovu zpět k normálu a synchronizovat. Jde o softwarovou záležitost, která se dá řešit. Ke změně jsem již dala v českém Garminu podnět a začíná se na ní pracovat. Stejně jako na druhé výtce, kterou je český návod uzpůsobený starší verzi aplikace, která byla určena pouze rodičům. Nyní mají stejnou aplikaci jak rodiče, tak děti - a až z originálního návodu jsem pochopila, jak nastavit „dětskou verzi“, aby byla dětská.
Ráda bych upozornila na fakt, že motivy příběhů v aplikaci (Disney, Star Wars, Marvel) nelze měnit. Motiv je daný tím, jaké hodinky kupujete - s jakým vzhledem náramku. Zatímco motivy měnit nelze, displej, jehož součástí je i elektronika, lze z gumového náramku vyjmout a vložit do kteréhokoliv jiného. Až dítě vyroste z verze pro nejmenší (oproti verzi pro starší děti nemá zapínání a vypadá jako gumový náramek, který se přetahuje přes ruku), stačí koupit větší pásek.
Hodinky jsme v rodině uvítali. Vede mě to k zamyšlení, zda za cenu téměř dvou tisíců korun (doporučená prodejní cena) nestojí za to si připlatit a pořídit rovnou sporttester s GPS, aby si děti mohly měřit vzdálenosti ujeté na kole a podobně. Kromě výhod Vívofit junior2 (dětská aplikace s úkoly a přístup rodiče do ní) mě hned napadá, jaká nevýhoda by z vyššího sporttesteru vzešla. Nemyslím si, že by desetileté nebo i mladší děti myslely na neustálé dobíjení. Vívofit junior2 vydrží rok.
