Terapeutka: Přibývá mladých alkoholiček. Pijí, aby stíhaly

Sama bojovala se závislostí na alkoholu, teď už Renáta Schubertová dvacet let abstinuje. A pomáhá zejména ženám, pro které se alkohol stal kamarádem. "V posledních letech přibylo závislých mladých holek, které jsou krásné, vzdělané a chtějí být úspěšné. Tak moc, že to přestanou zvládat," říká laická terapeutka.

Renáta Schubertová v současné době pracuje jako terapeutka hagioterapeutických skupin. | foto: Nikola Hronková, MF DNES

Kdybych si teď místo čaje dala pivo, řekla byste mi něco?
Ne, proč bych měla? Nejsem fanatik. Když máte pití pod kontrolou, je to vaše věc.

Ale co ženy, které si dají dvojku vína k obědu, večer jdou s kamarádkou na několik skleniček, další den vypijí s partnerem sedmičku. Nekoledují si o alkoholismus?
V tomto případě bych si půjčila teorii alkoholického kopce, kterou popsal Jarek Nohavica ve filmu Rok ďábla. Říkal, že pití alkoholu se podobá chůzi do kopce, kdy je všechno v pohodě. Jenže když se dosáhne vrcholu, následuje sestup - to už člověku zvyklému pít není pomoci. Bohužel nevíme, jak ten kopec máme vysoký, tedy jak dlouho můžeme bezstarostně pít dvojky vína na pracovních obědech.

Co se rozumí výškou kopce, když zůstaneme u tohoto přirovnání?
Někdo má cestičku prošlapanou, může být typem osobnosti, která do závislosti snadno spadne. To o sobě předem nikdo neví. Takže znám případy, kdy se ty pracovní drinky a sedmičky po večerech naskládaly, kolečka do sebe zapadla a vznikla závislost. Jiná žena se však může chovat stejně a neohrozí ji to. Existuje také genetická predispozice, kterou v praxi jasně vidím. Kdo má nebo měl v rodině někoho prokazatelně závislého, měl by si dát pozor, alkoholismus jede po rodových liniích.

Renáta Schubertová

Osmačtyřicetiletá terapeutka je absolventkou střední zdravotnické školy, později vystudovala Pražskou psychoterapeutickou fakultu, prošla hlubinně dynamickým psychoterapeutickým výcvikem SUR a výcvikovým kurzem transakční analýzy.

Deset let pracovala na ženském oddělení pro léčbu závislostí v Psychiatrické léčebně Bohnice, v současné době v Bohnicích pracuje jako terapeutka hagioterapeutických skupin (hagioterapie je druh psychoterapie, která využívá biblické příběhy).

Ve své soukromé praxi poskytuje individuální i skupinovou psychoterapii, věnuje se problematice závislosti na alkoholu, drogách a automatech, pracuje s rodinami závislých.

Sama si prošla závislostí na alkoholu, nyní již dvacet let úspěšně abstinuje.

Kontakt na osobní stránky: www.renataschubert.cz

Platí to i v linii otec - dcera, nebo je to vázáno na pohlaví?
Ne, pohlaví zde nehraje roli. Záleží ale také na prostředí, v němž člověk vyrůstá a žije. U nás v rodině například predispozice byly, jenže třeba u babičky neměly šanci se projevit - žila takovým způsobem života, že se tam alkohol nedostal.

Ženy se více než dříve podobají mužům v posedávání po hospodách. Přibylo tedy "hospodských" alkoholiček?
Tady se ženy, zdá se, neemancipovaly. I když doma pijí problémově, ve společnosti dokážou celý večer vydržet u jedné skleničky. Nametou se předtím nebo potom, ale před lidmi mají ostych. Přibylo mladých alkoholiček, ty jsou ale z jiné skupiny.

Jaké?
Jsou krásné, úspěšné, chytré, umějí jazyky a mají dobré školy. Mohly by mít všechno. Je až nápadné, že právě ony si o sobě myslí, že jsou ošklivé, tlusté, nemožné. Pokud holka má z dětství nějaký mindrák, může ujet na tom, že nesplňuje top požadavky. Díky alkoholu se pak cítí sebevědomější, podporuje její výkon, má odvahu. Nebo se naopak díky němu uvolní.

Mohou se takové holky "propít" až do léčebny?
Samozřejmě. Jejich křehkost a zbytek dětské poslušnosti je tady výhodou, protože je lze relativně snadno do léčby natlačit. Vybavuji si jednu mladou schopnou ambiciózní krásku, která pod maskou emancipované úspěšné top manažerky, za podpory stálé hladiny alkoholu v krvi, nadělala ve svém okolí takový masakr, že ji do léčebny odložil celý svět.

A léčba pomohla?

Ve zlaté kleci bych se upila, říká bývalá alkoholička

Ano. Až v léčebně si její zraněná duše poprvé vydechla od pronásledování nezpracovanými traumaty z dětství, vlastních kopanců a útoků požadavků doby. Po dlouhé době se střízlivě nadechla a objevila v sobě touhu po svobodě. Měla konečně příležitost setkat se sama se sebou a najít si pro sebe uspokojující životní nasměrování. Objevila v sobě sílu ke změně. Po několika letech abstinence a seberealizace v úplně jiné profesi je z ní láskyplná manželka, půvabná nastávající maminka a spokojená ženská, se kterou je radost pobýt.

Existují různé testy rizika pití alkoholu. Dá se říct, že existuje bod, kdy už jde o průšvih a člověk by s tím měl něco dělat?
Směrodatné není množství vypitého alkoholu, ani jak často se pije. Záleží na tom, jestli dotyčnému člověku užívání alkoholu dělá problémy - zdravotní, jako je například deprese nebo nespavost, nebo ve vztazích. Dříve než postižený člověk si to samozřejmě uvědomuje rodina. A ta někdy dlouho váhá. I když je odborníků poměrně hodně, lidé se bojí udělat ten velký krok a požádat o pomoc.

poraďte se na babinci

s ostatními čtenářkami

S jakými slovy se na vás obrací?
Nedávno volala jedna paní, že si dělala test na mých webových stránkách a vyšlo jí, že asi má problémy s alkoholem. A opravdu měla. Ale to je spíš výjimka. Na rozjetou závislost ambulantní péče nestačí. Do léčebny ženy nastupují většinou s nožem na krku - až když jim hrozí odebrání dětí nebo rozvod. Závislost je tak silná, že brečící miminko v postýlce není argument.

Pozitivní motivace nepomůže?
Motivovanou ženskou, která si do léčebny nažehlí župánek, sbalí kufřík a rozjásaně tam zazvoní, neznám. Dobrovolný vstup do léčby v podstatě neexistuje. To je možné u recidivy, když se dotyčný ještě úplně nerozpije. Poprvé jde člověk do léčebny proto, že venku už s ním nikdo nemluví. Až za bránou léčebny si řekne, že by s tím možná mohl něco udělat.

Jaká je úspěšnost?
Těžko odhadnutelná. Zlatou medaili za abstinenci dostaneme až v márnici. Jedna klientka se rozpila po jedenácti letech. Loni jela na dovolenou a neustála, že všichni pijí, chtěla to mít jako oni. Napila se tam jen jednou. A pak propašovala domů nebezpečnou ideu, že nealko pivo nic neznamená.

A ono znamená?
Je to stejná chuť, navíc obsahuje malé množství alkoholu. Abstinující organismus se chová jako vyschlá houba. Kapka alkoholu zařídí změnu v paměťové stopě i metabolismu. Touha se vyhrne na povrch a tělo žádá své. Tabu jsou proto například i rumové pralinky.

Vy jste závislostí prošla - jste pro lidi bojující s alkoholem přijatelnější než klasický terapeut?
Nejlepší kombinací je psycholog a laický terapeut s vlastní zkušeností. Klienti mi nepověsí tolik bulíků na nos. Psycholožka se zeptá: Jak často pijete a kolik? Tři až čtyři piva denně. Okamžitě vím, že musím je třeba násobit pěti. Ještě nikdy mě klienti nepřekvapili. Nejcennější ale je, že vím, jak z toho ven.

Alkoholismus

Nejnovější česká studie provedená Ladislavem Csémym z Psychiatrického centra Praha mapující neklinickou (tedy "normální") populaci dospěla k závěrům, že alkoholické nápoje rizikově pije téměř 30 procent českých mužů, další téměř 4 procenta mužů mají s alkoholem vážný problém vyžadující odbornou pomoc.

U žen jde o 9,3 procenta rizikově a problémově pijících a 0,3 procenta žen s vážným problémem.

Uvedená čísla podle odborníků souvisí s nízkým zdaněním alkoholu, kdy pivo je často levnější než běžné nealkoholické nápoje. Tomuto tvrzení dává za pravdu zjištění, že zhruba polovina stoprocentního alkoholu se v České republice vypije ve formě piva.