Šumava je krásná příroda, kopce, výhledy, pohoda, teda pokud je něco vidět a né jen mlhu. Po vystoupení z auta pěkná facka v podobě pořádný zimy. Je 10 hodin, start závodu na 2 kola, 42 km, převýšení cca. 1100 m. Krátká technická porada a jde se na to.
Celkem asi 62 běžců a běžkyň vyráží na trať. Hlavně nepřepálit úvod, přeci jenom jsou to 2 kola a psychika může udělat své. Trať je vedena nádherným prostředím lesa. Lesní cestičky, kličkování mezi stromy a po uplynulých deštivých dnech i mezi kalužemi a blátem. Trail se vším všudy. Po pár stovkách metrů relativně po rovince přichází seběh mezi stromy k potoku Losenice. Nejkrásnější část trati. Trať vedena podél potoka, mezi stromy, přeskakování menších potoků, jezer bláta. Následně prudká otáčka o 90 stupňů. Tak, do teď to byla pohoda, krásný výběh, krocení tempa. Teď je tu kopec a maže se nahoru. Nutno podotknout, že jsem odbočku spolu s dvěma kolegy přehlídl a jen díky hlasové navigaci hodné slečny běžkyně se vracíme. No, alespoň jsem se pěkně pod kopcem rozběhl. Hezky na špičky a peru se s kopcem. Kopec za mnou a další přede mnou. Je to nahoru, dolů. Do toho vychází sluníčko, nádherný výhledy. Fotím, užívám si, jako bonus je, že pomalu předbíhám jednoho soupeře vedle druhého.
Najednou je tu zpátky areál na Zadově občerstvovačka. Eidam, rohlík, chleba, doplnit ionťák, čokoládu do ruky. Prohodit pár slov s organizátory. Dozvídám se, že první na marathonu je 13 minut přede mnou. Tak šup za ním. Do druhého kola se nás pár seběhlo k sobě, běží nás v malém hadu asi 5. Pomalu se had trhá, zůstáváme 3. Opět seběh k potoku. Pomalu stupňuju tempo. Při jednom průběhu přes bláto, vyhýbání už nemá absolutně smysl, cítím jak mi podjíždí pravá noha (bohužel v danou chvíli ta na které je váha těla) a plesk, ustelu si v tom nejhlubším blátě co široko daleko je. Kolega přede mnou se ohlíží, ale hned jsem na nohou a mažu dál. I to je trail.
Dávám magnézko, předcházím křečím. Opět kopce. Už to nejde tak lehce jako v prvním kole. Šetřím nohy, střídám rychlou chůzi s během. Ta chůze je rychlejší než běžet. Nejsem sám. Km pomalu ubíhají a je tu 35 km, 36 km. Průběh přes louky a okolo Šumavským chaloupek. Sluníčko svítí, je teplo, krásně. Lidi z chalup na nás tak nějak divně koukají v přestávce na pivko u řezání dřeva motorovkou.
Hlavně pít, ať nedojde šťáva. Okolo 37 km sahám po lahvi s ionťákem k pasu, potáhnu a ejhle! Žaludek protestuje! Cítil jsem lehkou nevolnost už chvíli před tím, ale nepřikládal jsem tomu pozornost. Teď mě to teda dohnalo. Zkouším na chvíli zastavit, špatný. Lehce se rozběhnout po rovince, dobrý. Zrychlit, špatný. Běžet do kopce, no to vůbec. Takže kopce rychlejší chůze, rovinky lehce běžet. Peru se s nevolností, až jsem si ani nevšiml, že je tu cíl. Poslední kopec vybíhám a protínám časomíru. Výsledný čas 4 hodiny a 5 minut a celkově 13 místo. Plán byl čas stlačit pod 4 hoďky, což díky nevolnosti nevyšlo, ale i tak, jsem spokojený. Vzhledem k tomu, že po doběhu se dostavila chvilková (asi hodinová) krize spojená se zimnicí, tak jsem na trati nechal asi co se dalo.
Celkově naprosto parádní závod. Komorní rodinná atmosféra, nádherná trať lesem a otevřenou přírodou, minimum asfaltu. Při seběhu kolegů běžců i běžkyň vždy prohození pár slov, soupeření je tu vedlejší, každý je tu pro krásný běžecký zážitek. Nádherný technický pasáže seběhů, kopce bez nekonečného stoupání. Dobře značená trať (na pár výjimek, ale to má snad každý závod v přírodě). Těžké pasáže okolo potoka, bláto, kluzké kameny, což organizátor neovlivní, ale závodu to dodalo parádní rozměr. Za částku -200 korun nádherný zážitek, dobře zásobená občerstvovačka na 21 km a v cíli (pití, eidam, chleba, salám, rohlík, tatranka, brambůrky, rozinky, čokoláda), na 7 km a 14 km ionťák, voda, sůl, čaj, Coca Cola. Jako perlička na závěr tombola.
Vzhledem k tomu, že příroda bude vždy mým milovaným místem na běh, tak ŠUTR na Šumavě si nenechám příští rok určitě ujít. Parádní závod. Prostě hodně běžeckého zážitku za málo peněz.
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek |
