Spoustu zdraví prospěšných látek podle ní určitě najdeme ve své ledničce nebo špajzu, protože ona by raději vsadila na úplně běžné potraviny, jako jsou česnek, cibule nebo zelí. Jak by podle ní měl vypadat náš jídelníček? A které potraviny bychom naopak měli omezovat?
Když jsme si domlouvali rozhovor, ohradila jste se proti termínu „superpotravina“. Proč?
Nic takového není v české legislativě definováno. Stejně tak se mi nelíbí některé potraviny označovat jako bílé jedy a podobně. Zdraví škodlivé nejsou jednotlivé potraviny, zdraví škodlivé ale může být jejich množství. Můžeme však potraviny rozdělit na ty zdraví prospěšné méně a více. Ty druhé mají pro naše tělo nějaký benefit, jsou dobrým zdrojem vlákniny, prospěšných tuků, minerálních látek nebo antioxidantů. I tyto výhodné potraviny ovšem můžeme docela úspěšně „zabít“ nevhodnou úpravou. Ale superpotraviny? Tento marketingový termín v mém slovníčku neexistuje. (usmívá se) I proto, že řada lidí ho používá jako takovou berličku.
Někdy je bílé pečivo naopak preferováno. I v dětském jídelníčku podle mě může převažovat. Jedním plátkem celozrnného chleba si totiž děti můžou v tomto ohledu saturovat doporučované množství vlákniny.
