Lidé, jezte, neblázněte, nabádá psycholožka a dietoložka Iva Málková

  0:04
Drželi jste někdy dietu? Občas? Často? Na Ivu Málkovou nemáte. Ta vyzkoušela snad všechny diety a metody na hubnutí, i když věděla, že si tím ničí zdraví. Chtěla totiž znát to, o čem vypráví lidem, kteří se marně a stále dokola snaží hubnout, svěřila se pro Magazín DNES+Tv.
Známá psycholožka Iva Málková radí, jak na obezitu. Sama vyzkoušela snad...

Známá psycholožka Iva Málková radí, jak na obezitu. Sama vyzkoušela snad všechny diety a metody hubnutí, i když věděla, že si tím ničí zdraví. | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Cestou k vám jsem si na internetu přečetla, že výrobci spodního prádla už nechtějí hubené modelky. Podívejte na ty fotky, kde pózují ženy s nadváhou. Je to dobře, nebo špatně?
Ukažte... No, u některých mi připadá, že mají nadváhu až moc. Prezentovat obézní mladé holky není dobré. Ale když jde o normální ženy, u kterých postavy odpovídají jejich věku, je to dobře. Obezita se rozšířila i proto, že k nám s rozvojem soukromého podnikání přišel neomezený boom byznysu s hubnutím. Dřív se do módy dostávaly různé diety tak, že si o nich řekly sousedky. Nanejvýš se poslouchalo, co říkal Rajko Doleček. Teď otevřete časopis a v každém se píše o hubnutí. Když jsem někam něco napsala, vždycky mi k tomu dali obrázek vychrtlé ženy. Proč? ptala jsem se. No to tak musí být, odpovídaly redaktorky. Ale proč to tak musí být?

Ale nebylo to tak i kdysi, že ženy měly jako ideál štíhlé herečky nebo zpěvačky a chtěly se jim podobat?
Tlak, kterému jsou ženy vystaveny, je šílený. Nikdy takový nebyl. Žijeme v prostředí, v němž se odevšad valí obrovská nabídka jídla. Taková taky nebyla. Zároveň se na nás valí rady, že máme být štíhlé. Právě to je jeden z důležitých faktorů, který se podílí na růstu obezity.

Jak to? Znamená to, že nevíme, co si s tím návalem nabídek, informací a rad počít?
Mnozí prožijí velkou část života v tom, že přemýšlejí, co jíst a jak zhubnout. Točí různé diety. Nějakou zkusí a zjistí, že jim není příjemná, takže se u nich objeví negativní emoce. Jenže jakmile se rozhodnou pro změnu, která jim není příjemná, nemůžou ji udržet dlouhodobě. To prostě nejde. Takže toho nechají. A pak jim nějaký další guru zase řekne, že je něco úžasné, a oni to opět zkusí.

Kam to vede?
Celý život investují spoustu energie do hubnutí, aby dosáhli nějakého ideálu, kterého stejně nedosáhnou. Lidé uvažují buď, anebo. Buď držím dietu, nebo jsem si vzal něco, co do ní nepatří. Je sice normální vzít si občas něco, co do diety nepatří, jenže v myslích hubnoucích lidí to spustí automatické negativní myšlenky. Častují se výrazy, které by se jinému říct neodvážili. Dostanou se do deprese. Začnou jíst a pak znovu hubnout.

Nepovažuje se teď za nadváhu to, co se kdysi bralo jako štíhlost? Dá se vůbec říct, co je normální váha?
Normální váha? Ta podle mě je, když se člověk cítí dobře. V tomto platí Gaussova křivka stejně jako v jiných oblastech. Šedesát procent lidí je v průměru, dvacet v podprůměru, dvacet v nadprůměru. Podobně jako když budeme rozebírat, kolik lidí je chytrých a hloupých nebo velkých a malých. Stejné je to s obezitou. A k tomu patří teorie kritického bodu.

Co to je?
Každý má celý život určitou váhu, která je mu daná biologicky, s mírným nárůstem s přibývajícím věkem. Někdo se musí hlídat víc, ale nemělo by to být za cenu utrpení. Prostě je dobré vyhmátnout si váhu, která ke mně patří, při které je mi dobře - a tu si držet. Ne se střídavě cpát a hladovět.

NAJÍT SVŮJ KRITICKÝ BOD

Jak má člověk poznat, co je jeho ideální váha? Já si například držím plus minus stejnou váhu, jakou mám od dospívání.
Po dětech jsem přibrala dvacet kilo, ale zase jsem se na ni dostala. Mám strop sedmdesát pět. Když třeba jedu s klienty na cvičební pobyt na Srí Lanku a jím tam méně než obvykle, zhubnu kilo. Ale klientky, které se doma nestravují optimálně, tam zhubnou pět a víc.

A zase je naberou?
Snažíme se je naučit, aby nenabraly. Učíme je najít ten svůj kritický bod, svou váhu.

Jaké diety se držely za socialismu

Obálka další knihy s dietními radami s názvem ...jak proti nadváze...

Co posuzování nadváhy podle indexu tělesné hmotnosti BMI nebo podle obvodu pasu? Má to smysl?
Rozložení tuku je dědičné. Obvod pasu je z hlediska zdraví směrodatnější než absolutní váha. Muži umírají na infarkt, protože mají velká břicha. Jestli chcete čísla, tak u mužů je rizikový objem devadesát čtyři až sto dva centimetrů, to už je zdravotní riziko opravdu velké. U žen je hranice osmdesát až osmdesát osm. Definovat obezitu je těžké. Když lékaři sestavují různé studie, musí mít porovnání. Nějaká hranice se udělat musí, k tomu je BMI nejjednodušší, ale vůbec nebere v úvahu složení těla. A jelikož svaly jsou těžší než tuk, může svalnatý sportovec s minimem tuku podle BMI spadat do pásma obezity. Je to tedy jen hrubý ukazatel, který má své mouchy. Navíc je třeba brát v úvahu, že člověk s nadváhou, který sportuje, je na tom třeba lépe než nějaký vychrtlý kuřák. Existuje i psychologická definice obezity.

Jak zní?
Porucha v myšlení a emocích, která vede k nevhodnému chování.

Proč se říká, že tlustí lidé jsou šťastní?
Nevím. Myslím, že je to mýtus. Obézní lidé bývají většinou nešťastní. Vždyť už ve školkách děti přijímají spíš své vrstevníky tělesně postižené než obézní. Těm se naopak posmívají. Žádná studie nikdy neprokázala, že obézní lidé mají jiné osobnostní rysy. Ale je známo, že ti, kteří hubnou nevhodnými způsoby, mívají úzkosti a deprese. Obézní nebývají ostatním sympatičtí, dokonce ani těm, kteří jsou taky obézní.

S jakými nejpodivnějšími metodami hubnutí jste se setkala?
Těch už bylo! Náušnice, které měly působit jako akupresura, díky níž se mělo hubnout. Za rytmu bubnů jste si měla svítit žárovkou na břicho a to se mělo díky tomu zmenšovat. Pamatujete zázračná mýdla na hubnutí? Na příbalovém letáku se psalo: Nemydlete si prsa, protože vám při mytí odchází tuk jako tající sníh.

V pěti číslech

  • 1955 Rok, kdy se 3. března narodila.
  • 1978 Konec studia psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a její první kurz terapie pro obézní děti na dětské psychiatrii.
  • 5 Pět let poté nastoupila na psychiatrickou kliniku a pořádala skupinové kurzy pro dospělé.
  • 1990 Založila společnost STOB – STop OBezitě, která využívá metody kognitivně behaviorální psychoterapie, tedy učí lidi pracovat s myšlením a emocemi.
  • 3 Tři roky poté se jako první psycholog stala členem výboru České obezitologické společnosti.

To byla divoká devadesátá léta, kdy se dalo prodat cokoli?
Ta mýdla se objevila až později. V devadesátých letech sem přišly čaje na hubnutí, například čaj Čang Šlang. Pak začal Herbalife. Lidé ze společnosti seděli tam, co sedíte vy, a chtěli, abych se stala dealerem. Slibovali, že budu první na špici. Tyto proteinové diety nejsou úplný nesmysl, ale musí se používat podle určitých zásad. Pak přišel Leoš Středa a jeho myostimulátory. Potom různé bezbolestné liposukce ultrazvukem, kryoterapií a podobně. Problém je v tom, že i když má něco racionální jádro, tak to laikové zkazí. Například? Když se při bezbolestné liposukci různým způsobem rozruší tuková tkáň a člověk se ocitne v energetickém deficitu, tuk mu bude odcházet. Ale kolikrát nikdo lidem neřekl, že v tom energetickém deficitu mají být. Jakmile v něm nebyli, tuk šel do jater, kde se nemetabolizoval. Vlastně to ve výsledku mohlo být rizikové. Možná to může trošku některým partiím pomoct zhubnout, ale opravdu to není tak, že tuk bude ubývat sám. Na mně to tedy rozhodně stopy nezanechalo.

Vy jste to vyzkoušela?
Já vyzkoušela všechno.

Co si pod tím představit?
Všechno. Jako dítě jsem byla obézní. Prostě jsem byla žravá. Rodiče se to snažili řešit. Například mi nedávali do školy svačinu nebo bráchovi dávali večeři tajně, abych nechtěla tolik jako on. Od dospívání jsem zkoušela diety. Až při studiu psychologie mi došlo, že diety jsou nesmysl. Když jsem začala s obézními lidmi pracovat, rozhodla jsem se, že musím všechny metody poznat, abych věděla, o čem mluvím.

NEVÍME, CO S JÍDLEM

Co nejhoršího jste vyzkoušela?
Odsuzuju detoxy. Takže jsem ho vyzkoušela, když jsme byly se sestrou v Thajsku. Jak je tam levně, tak tohle bylo neuvěřitelně drahé. Zaplatily jsme za hladovku a až pak jsme se dozvěděly, že v rámci detoxu si musíme denně dělat klystýry. To jsem trpěla, protože jsem věděla, že si ničím zdraví. To mě totiž nejvíc štve, když vidím, jak se sami ničíme. Jak emoce válcují rozum, jak lidé dělají něco jenom proto, že jim někdo řekl, aby to dělali.

Jsou už náušnice, bubínky a mýdla minulostí? Potrpí si lidé spíš na rady založené na vědeckých poznatcích a vyšetřeních?
Bohužel víc lidí pod vlivem reklam hubne laickým způsobem, i když odborný přístup je samozřejmě efektivnější. Jen jeden přístup, i když se používá spíš výjimečně, se mi nelíbí. Víte, co je aspirační terapie?

Netuším.
Je to metoda, kterou provádějí odborníci, tak nevím, jestli mi přísluší ji kritizovat, ale já to považuju za řízenou bulimii. Do žaludku se přes břicho zavede hadička, díky níž se částečně odsává jídlo. Lidé se najedí a část potravy sami odsají. Sen obézních je splněn.

Co je typické pro dnešní dobu?
Že se lidé ničí tím, jak si zužují výběr potravin. Dřív drželi diety, což znamená, že si něco z jídla ubrali. Jenže teď vznikají přímo směry, které zakazují jíst to či ono. Někdo lidem řekne, že nemají jíst maso, tak ho nejedí. Pak jim někdo řekne, že mají jíst jenom maso. Co by ti, kteří ze zdravotních důvodů musí držet bezlepkovou dietu, dali za to, kdyby mohli jíst normální chleba. Spousta lidí si ho však dobrovolně vyřadila z jídelníčku. Přijde mi to bizarní. K nám chodí klienti, kteří se celý život trápí, přemýšlejí, co mají a nemají jíst, a třeba až po čtyřicítce zjistí, že můžou jíst normálně.

Vypovídá to něco o společnosti?
Podle mě už lidé nevědí co by. Dřív byli rádi, že mají jídlo. Teď ho mají tolik, že nevědí, co s ním. Chodím na tenis a tam nabízeli bezlepkový chléb Djokovič. Prostě chleba s portrétem tenisty Djokoviče. Asi to souvisí s tím, že napsal knihu o tom, jak se syn výrobce pizzy stal úspěšným tenistou. Údajně mu k tomu pomohla bezlepková dieta. Šlo o normální bezlepkový křehký chleba, který místo dvacky stál stovku, ale měl daleko horší složení než klasický křehký chléb. Ale rodiče ho dětem kupovali. Nejspíš si myslí, že z nich ty chleby udělají dalšího Djokoviče.

Hodně se mluví o superpotravinách a jedovatých potravinách. Co si o tom myslíte?
Jedna z největších hloupostí. Některé potraviny se mají jíst často, jiné příležitostně. Ale to neznamená, že příležitostné je špatné či přímo zdraví škodlivé. Tato označení jen provokují černobílé myšlení. Tedy přesně to, čemu se snažíme klienty odnaučit. Člověk si něco dá a hned si nadává, že zase selhal. No tak to je pak nešťastný člověk. Co mu pomůže ke zlepšení nálady? Jídlo. To je na tom nejpodivnější. Naším krédem je, aby se lidem žilo lépe. Aby si uměli sami vytvářet jídelníček a zařazovali do něj v rozumné míře i ty potraviny, které považovali za hřích. Aby si oblíbené potraviny nezakazovali, ale naučili se je jíst jen občas a nijak si to nevyčítali.

Padesát let hubnutí s Ivou Málkovou

Iva Málková

Mění se klienti za těch téměř třicet let, co společnost STOB existuje?
V posledních letech s rozvojem sociálních sítí k nám do kurzů začínají chodit i mladší ročníky, často ženy mezi pětadvaceti až čtyřiceti lety. Většinou mají za sebou několik hubnoucích pokusů a pak teprve přijdou k nám. V tom je trochu rozdíl proti minulosti, kdy nabídka v oblasti hubnutí nebyla tak široká a k nám chodili i ti, co hubli poprvé. Zároveň přibývá těch, kteří si chtějí ve vyšším věku něco dopřát a můžou si to dovolit. Před pětadvaceti lety jsme začínali pořádat pobyty se cvičením u moře. Začínali jsme Chorvatskem, Itálií, Řeckem. Teď je největší zájem o exotiku. Jezdím s klienty na Mauricius, Seychely, Srí Lanku, do Ománu.

Jak to probíhá? Vždyť pobyt u moře v hotelu se stravou bývá právě místem, kde se cpeme víc než jindy.
Přijdeme z procházky a následuje taková edukativní pětiminutovka. Klienti se při ní rozhlížejí, co si z nabídky jídla vyberou. A říkáme si: Hele, sladké můžeme mít kdekoli, ale tady je třeba využít, že je úžasná čerstvá zelenina a ryby! A tak si vybíráme, zatímco ostatní hosté okolo leží přejedení tak, že se nemůžou hýbat.

Když jsem se byla před časem podívat ve vašem kurzu pro muže, pánové chtěli po lektorce, ať jim poradí, jak se chovat v hotelu s all inclusive. Báli se, že to nezvládnou.
Mnozí už se bojí každé příležitosti, kde je jídlo. Bojí se dovolené, Vánoc, Velikonoc, rodinných oslav. Ale to je přece hrozné. Jídlo má být radost. To přece patří k životu, že si člověk občas dopřeje víc než běžně. Kdo nemá s váhou problémy, ten se další den cítí těžce a prostě zase jí méně. Ten, kdo s váhou problémy má, se po přejedení ocitne v úzkosti, kterou řeší dalším přejídáním, protože to bere tak, že si ještě musí užít, než zase znovu začne hubnout.

PRÁCI BUDEME MÍT POŘÁD

Magazín DNES+TV

Kolik lidí už prošlo vašimi kurzy?
Dřív naše kurzy běžely ve sto městech. To bylo tři sta kurzů do roka, takže každý rok kolem šesti tisíc zájemců. Teď je velká konkurence, v některých městech kurzy zanikly. Hodně využíváme programy přes internet. Díky nim ovlivňujeme stovky tisíc lidí. Na jedné straně internet nemám ráda kvůli všem těm nabídkám na hlouposti, které se na něm šíří, a mám raději osobní kontakt. Na druhé straně je to výborný způsob, jak můžou lidé, kteří hubnou, získat kontakt mezi sebou. Na našich stránkách vznikají svépomocné, vzájemně se podporující skupiny. Zájemci si radí, diskutují. Jsou to diskuse na úrovni, neobjevují se tam žádné ošklivé komentáře. Já jsem už předala firmu dvěma dcerám a jejich partnerům a ti mladí to na rozdíl ode mě s internetem umí.

Takže typický příklad předání rodinné firmy další generaci, jak se to často děje u těch, kteří začali podnikat v devadesátých letech?
Ano. My firmu od začátku provozovali ve třech panelákových pokojích. Původně jsem dělala na psychiatrii a vedla kurzy pro obézní děti, potom rodinné kurzy. Pacientů mi přibývalo, přestávala jsem stíhat a manžel navrhl, že bych si mohla vyškolit lektory. Postupně se to rozběhlo, založili jsme STOB, manžel mi čím dál víc pomáhal a dcery říkaly, že nechtějí žít jako my. Sedět do noci u počítačů a pořád jen mluvit o lidech s obezitou. No tak teď mi posílají maily o půlnoci a mluvíme jen o lidech s obezitou.

Je větší konkurence, když tak rádi posloucháme různé rady, co jíst či nejíst a co dělat či nedělat?
Konkurence je obrovská. Vznikly franšízové společnosti s úžasným marketingem. Nabízejí slevy, ale ve výsledku klienti zaplatí tisíce za program, v němž jedí určité potravinové doplňky, za jejichž prodej jsou poradci hodnoceni. Zákazníci u nich taky často dostávají přesně sestavené jídelníčky a mnohým to vyhovuje, protože mají pocit, že někdo udělá všechno za ně.

Je pravda, že jste dostala velmi lukrativní nabídku na prodej vaší firmy?
Ano, chtěla nás koupit americká organizace Weight Watchers, která byla původně mojí velkou inspirací. Mají zastoupení a pobočky v mnoha zemích. Rakušané koupili jejich licenci pro východní země. Pozvali mě do Vídně, nabízeli mi úžasný plat. Váhala jsem. Jenže oni mají po celém světě stejný program na padesát dva týdnů. Vedou otevřené skupiny bez cvičení. Já si myslím, že když do skupiny přicházejí postupně noví lidé, nedá se s nimi soustavně pracovat. A taky pohyb podle mě k hubnutí patří. Přesto jsem se nakonec rozhodla, že do toho půjdu. Jenže potom řekli, že budou mít ve firmě padesát jedna procent a já čtyřicet devět. Tak jsem řekla, že ne, že STOB je moje třetí dítě. Měla jsem z toho dlouho noční můry, divoké sny.

Proč?
Představovala jsem si, že v každé stanici metra jsou letáčky na jejich kurzy, jak udělají obrovskou reklamu, že přišli jako novinka z Ameriky, a tím nás totálně položí. Pronásledovalo mě to ještě dlouho. Kdyby přišli, svojí reklamou by nás převálcovali, v lepším případě dočasně, o tom není pochyb. Nepřišli, a tak říkám, že se nás lekli. S jejich zástupci se setkávám na různých konferencích. Prý taky mají úbytek kurzů a hodně lidí se i jim přelilo do kurzů internetových.

Může se někdy stát, že nebudete mít práci? Že se lidé vzpamatují, přestanou se trápit a začnou normálně, zdravě jíst?
Myslím, že budeme mít práci pořád. Problém totiž není zhubnout, ale váhu si udržet. Díky všem těm nesmyslům, které se šíří, to vlastně ani nejde. Vždyť si vezměte, v jakých velikostech se dělá oblečení. Mnohé ženy si ani na sebe nemají co koupit. To je další důvod, proč podléhají pocitu, že jsou nemožné, ošklivé a líné. Pořád se jim ze všech stran cpe do hlavy, že mají hubnout. Podléhají tomu, přestože jim jejich muži třeba říkají, že vůbec nechtějí, aby hubly, že se jim líbí takové, jaké jsou. Jenže tomu stejně nevěří. Ten tlak je šílený a nezdá se mi, že by polevoval. Takže náš obor má pořád budoucnost.

  • Nejčtenější

Jak poznat černý kašel

9. listopadu 2013,  aktualizováno  15.3 11:04

Záchvaty kokrhavého, zajíkavého kašle, které mohou trvat až půl roku. Mnohdy je nemoc spojena se...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

13. března 2024  21:50

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Příběh Zdeňka: Chci se stát otcem, moje žena je proti. Kamarádka nabízí řešení

18. března 2024

Vždycky když slyším o tom, jak si ženy stěžují na muže, kteří nechtějí mít děti, tak se musím...

Zhubla 35 kilogramů. Připadám si teď mladší a plná energie, říká Petra

12. března 2024

Petra vyzkoušela spoustu diet. Dokonce docházela i za výživovým poradcem, ale zhubla jen částečně....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Orgasmus zažijete i při sportu a další zajímavosti ze světa ženského vyvrcholení

14. března 2024

V sexuálním životě sice orgasmus nemusí hrát hlavní roli, ovšem jestli něco vede ke šťastnému...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Muffiny z velikonoční nádivky

Muffiny z velikonoční nádivky
Recept

Střední

60 min

Upečte letos na Velikonoce místo klasické nádivky tyto slané muffiny.

Jehněčí hřbet s kroupami

Jehněčí hřbet s kroupami
Recept

Střední

60 min

Máte rádi jehněčí maso? Pokud ano, vyzkoušejte recept na jehněčí hřebínky.

Pošírovaná vejce s játry na víně a bramborovou omáčkou

Pošírovaná vejce s játry na víně a bramborovou omáčkou
Recept

Lehké

35 min

Snadný a velmi chutný recept na játra v bramborové omáčce.

Jarní polévka s bylinkovým svítkem

Jarní polévka s bylinkovým svítkem
Recept

Střední

60 min

Báječný vývar plný zeleniny s nadýchanou palačinkou určitě vyzkoušejte. Nakopne vás.

Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!
Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!

Hledáte udržitelnou a kvalitní hygienickou péči pro sebe i vaše miminko? Už dál nemusíte. Zapojte se do testování a vyzkoušejte produkty ECO by...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...