Čím jsem starší, tím víc si tento zvláštní jev nebo spíše klam a ještě přesněji řečeno sebeklam uvědomuji. Začalo to asi tak v pětačtyřiceti, dřív mi to na mysl nepřicházelo. Odstartovala to poněkud komická příhoda.
Být stará se nosí. Je to dobře, nebo ne? |
Odstěhovali jsme se z Prahy na venkov a v poklidné ulici u našeho domu jsem potkával docela příjemného a vstřícně se tvářícího souseda. Na rozdíl od ostatních nás nebral jako „blbý Pražáky“. Začali jsme se zdravit, a protože mi ten pán od pohledu připadal aspoň o pět, možná o deset let starší, dával jsem si záležet na tom, abych ho vždy pozdravil, jak se sluší a patří, tedy uctivě jako první.