Jiří by rád potomka, pomoci chtěl lesbickém páru
- Osmapadesátiletý zajištěný a dosud svobodný muž s mnoha zájmy (jezdí na kole, sportuje, hraje na flétnu, rád tančí), který – jak říká – už v životě dosáhl mnohé, ale vlastně mu došlo, že mít dítě je to nejdůležitější, nejvíc, co by si přál.
- Ohledně formy oplodnění je flexibilní a na anonymitě netrvá.
- Partnerku nemá, přál by si dítě vídat a podílet se na jeho výchově, ale i bez kontaktu by dítě rád. „Je zajímavé vědět, že někde jsou moje geny, že můj život někde pokračuje, to je to nejdůležitější.“
- V dokumentu jezdí po městě zásadně na skládacím kole, nepije, nekouří, sportuje, je štíhlý, zakládá si na zdravém životním stylu.
- V dokumentu pomáhá k otěhotnění „stříkačkovou metodou“ jedné ženě z lesbického páru. Svému ještě ani nepočatému synovi nakonec píše dopis „Milý Jiříku…“
Jiří přiznává, že už spoustu věcí dokázal, že má spoustu zájmů, mluví velmi otevřeně i o tom, že by si rád našel partnerku. Jeho motivace k darování spermatu je podle Sylvy Švestkové ze všech nejvíc uvěřitelná.
Deset zajímavostí, které jste o spermiích možná nevěděli |
„Věřím mu, že mu přes všechny úspěchy a zájmy stále chybí skutečně uspokojivá seberealizace, a tak se upnul na vizi vlastního potomka. Roky mu utíkají a sám přiznává, že dítě je pro něj tak důležité, že udělá skoro cokoliv. Rád by ho vídal, podílel se na jeho výchově, nezříká se odpovědnosti, ale nebude–li zájem, je připraven být čistě jen dárcem.
Co se však mohlo v jeho životě stát, že si v 58 letech uvědomil, že chce dítě, to je velká neznámá. „Křehký led, protože tak dobře ho neznám,“ říká psycholožka. Z jeho přece jen distingovaného chování může jen soudit, že partnerky sice najde, ale možná prožil velké zklamání, nebo na ně má nároky, které nejsou schopny splnit…
„Mít dítě je velká starost a to i v situacích, kdy to není příjemné ani pohodlné, ale to si ti muži zřejmě ani neuvědomují. Nebo alespoň o zodpovědnosti vůbec nemluví. Někteří, jako zrovna pan Jiří, sice říkají: ano, rád bych se o dítě staral, ale je to pořád jen ´rád bych´. Odhodlání opustit svůj komfort, to u těch mužů z dokumentu moc nevidím,“ uvažuje odbornice na lidskou duši a dodává, že pan Jiří sice vystřídal spoustu činností a zájmů, jak sám říká, ale tak trochu se zdá, jakoby nikdy žádnou činnost nedotáhl až tam, kde by získal vnitřní náboj, tedy skutečný pocit seberealizace a životního naplnění.“ „Bylo by to s dítětem jiné?“ Ptá se psycholožka.
