Pondělí 27. března 2023, svátek má Dita
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 27. března 2023 Dita

V rodinách se dnes málo mluví. Kde je internet, tam se mlčí

Sedím si takhle v klidu doma u počítače, když tu mi najednou dojde, že nikdo nic neříká, nevykřikuje, nikdo se na nic neptá. Je ticho. Každý sedí u svého přístroje, na uších sluchadla, pohlcen světem virtuálna. Aha. Kde je internet, tam se mlčí?

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

A tak když už jsem on-line, naťukám do vyhledávače „komunikace v rodině“. Jejda, téma, o kterém vychází jedna bichle za druhou. Mnoho textů o rozkladu a krizi rodiny. Taky o negativním vlivu informačních technologií. Tisíc důvodů, proč je nezbytné, důležité, případně naprosto stěžejní dbát v rodině na komunikační rituály a posilovat sounáležitost. Vyvozuji následující: Je fajn si doma povídat. Sdílet. Společně věci řešit.

Schéma profesorky Braun Galkowské

Po chvilce googlingu nacházím schéma polské psycholožky Braun-Galkowské - možná ho znáte (viz. obrázek). Pět modrých koleček znázorňuje jednotlivé členy rodiny. Na prvním obrázku jsou v kroužku kolem stolu (rodina kdysi). Na druhém tvoří půlkruh před televizí (rodina po vzniku TV). Na třetím jsou kolečka chaoticky rozesetá a nic je nespojuje (rodina dnes). Rozhlédnu se kolem. Ano, teď demonstrujeme třetí model. Rodina DNES. Rodinné ticho najednou zní fatálně a na mě doléhají alarmující poselství školometských pouček.

Měli byste chuť mluvit?

Druhý den vyrážím za psycholožkou Katarínou Szabados Filasovou. Chci znát její názor na to, jestli je to dnes s tou slavnou komunikací opravdu tak neslavné.

„Nejsem si jistá, jestli je to horší než kdysi. Podle mě když si dřív celá rodina sedla večer k televizi, nepopovídali si o moc víc, než když teď sedí každý u svého přístroje,“ začne Katarína. „Jenže jakmile se spolu díváme na seriál, vytváří to dojem, že něco děláme společně. Kdežto pokud jsme každý u svého přístroje, podobný dojem nevzniká.“

Co říkají výzkumy

* Čtvrtina lidí sdílí své zážitky, radosti a starosti s ostatními členy rodiny maximálně jednou týdně a jen pětina Čechů si posedí každý den s rodinou. Na to přišla agentura ppm factum research před dvěma lety. Lidé ve věku 15 až 85 let si v klidu popovídají čtyřikrát za týden, muži o něco méně (3,7krát). Po padesátce se to trochu mění, ženy se malinko uzavírají a komunikují stejně jako muži.

* Ze závěrečné zprávy Stav české rodiny - co ji chrání a ohrožuje, kterou vloni vypracovala nadace Sirius, vyplývá, že nejen o provozních záležitostech se komunikuje v 79% rodin s dětmi do dvanácti let. Více spolu komunikují vzdělanější a lépe situované rodiny, rodiče menších dětí a také rodiny, kde je hlava domácnosti věřící.

* 81% komunikace v rodině jde přes matku. Ta bývá faktickou hlavou rodiny. Zjistila to agentura TNS AISA. Matka je něco jako rodinná centrála - rozděluje úkoly, odpovídá na otázky všech, dokonce zprostředkovává vzkazy mezi nimi, udržuje kontakty s dalšími příbuznými apod. Podle výzkumu s názvem (Tele) komunikace probíhá uvnitř domácnosti jen 30% soukromé komunikace. Většina se odehrává přes mobil.

Ale co když si řeknu, že mě to štve, že to takhle nechci? Mám tablet nebo notebook aspoň v některé dny zakázat? „Nemyslím, že by nějaký zákaz přispěl ke kvalitní komunikaci. Když někomu sebereme něco, co má rád, jeho motivace si s námi popovídat pravděpodobně nevzroste, spíš na nás hodí uražený obličej,“ říká psycholožka.

Podle jejího názoru je jádro věci v něčem jiném než v přístrojích. To, co doma kolikrát chybí, je opravdový zájem o druhého. „Mnoho dětí má zkušenost, že když svým rodičům něco říkají, setkají se s odsouzením, nepochopením, hned dostanou nějakou radu, ponaučení. Rodič je sprdne nebo dětské problémy bagatelizuje slovy: Jak můžeš něco takového řešit? To já ve tvém věku...“

S Katarínou se dál bavíme o tom, jak spolu doma mluvit otevřeně a důvěrně. Doporučuje rodičům představit si, že jsou v kůži dítěte - měli byste chuť sami sobě něco říct? Otevřít se? Pokud ne, zkuste na to jít jinak. Co byste chtěli slyšet, abyste měli důvod o sobě mluvit?

„Pokud já jako rodič chci, aby se mi moje dítě otevřelo, musím se snažit vytvořit takovou atmosféru, aby se cítilo bezpečně. A ne čekat, že to vyjde z něj.“ Zákazem počítače si důvěru nejspíš nevydupeme.

Neřešíme to až moc?

Jako bych slyšela chronické vyznavače retro kréda: Dneska se všechno moc řeší. Dřív se nějakou komunikací nikdo nezabýval, nikdo s námi nejednal v rukavičkách. A taky jsme to přežili. Na to má skvělou odpověď psycholog Adam Suchý: „Ano, jistě, přežili. A ono přežívání je také důvod, proč největší počet klientů a pacientů v mé ordinaci, jakož i v ordinacích kolegů, je právě z naší generace.“

Ani Adam nehoruje pro zákaz počítačů, tabletů a mobilů. Líbí se mi citát, kterým argumentuje: „Moje oblíbené moudro říká, že všechno může být lék a všechno může být jed, záleží pouze na dávkování. Určitě proto není cesta zabavovat a zakazovat něco, co v podstatě definuje naši kulturu. Pokud máme i jiné zájmy, koníčky a dovedeme trávit čas spolu, potom není rozumně dávkovaný pobyt ve virtuálním světě problém.“

Dnešní mládež je nepřizpůsobivá a chce mít všechno hned, říká lékařka

Ilustrační fotografie

V opačném případě to ale problém je. A potom je podle Adama Suchého třeba stanovovat hranice. Nezakazovat, ale vymezovat. A také vychovávat k mediální gramotnosti. Z toho se rázem může stát společně strávený čas: můžeme třeba s dětmi probrat, že reklama neodráží realitu, že mnohé zprávy jsou vymyšlené, že internet lze využít k získávání informací, nejen k hraní „onlajnovek“.

„Rodina se může propojit v nějakém komunikátoru, může si stáhnout nějakou sportovní aplikaci a porovnávat si počet kilometrů nachozených za den. Tedy vzít elektroniku do svého světa, ale zároveň se s ní naučit rozumně zacházet. A jednou za čas ji vypnout úplně nebo od jet někam, kde není wi-fi,“ radí Suchý. Také doporučuje trvat na společných rituálech, jako je večeře u společného stolu, u které probereme uplynulý den.

„Důležitější než kvantita je kvalita. Nemusí jít o hodiny, i patnáct minut společného rodinného hovoru se počítá,“ shrnuje.

Abstinenční příznaky

Následující den nachytám doma léčku: schovám všechny kompy ještě dřív, než se vrátí děti ze školy a kroužků, a dělám jakoby nic. Chci se bavit, vyměňovat si informace, zajímat se o to, jak se cítí, nepoučovat. Jsme zvyklí si doma povídat, takže nic divného, nic nového pod sluncem. Do doby, než se před večeří syn chce „jenom na něco mrknout na YouTube“ a dcera zkontrolovat na webu školy, „jestli nemají zítra supla“. Kam zmizely počítače?! visí ve vzduchu zlověstná otázka.

Tvářím se, jako že asi uletěly, svolávám celou tlupu a načrtávám model Marie Braun-Galkowské. Po první vlně protestů, kdy padala velká slova o terorizování, se sesedáme ke stolu a zíráme na modrá kolečka.

Třináctiletá dcera: „Nemám ráda tyhle teorie o tom, že se nám technika vymyká kontrole a že nám kazí vztahy. Kdyby nám fakt škodila, tak už ji dávno zakážou,“ rozpálí se. „Je to prostě nová věc, a tak lidi panikaří. Kdybychom nezkoušeli nový věci, žijeme doteď v pralese.“ - „To přece nemusí být špatný - žít v pralese,“ utrousí desetiletý syn. - „Tam bys neměl počítač,“ dočká se sestřina uzemnění.

Čtěte v magazínu Rodina DNES

V pátečním magazínu MF DNES Rodina DNES si mimo jiné můžete přečíst rozhovor s Andreou Verešovou.

„Já bych docela chtěl žít ve středověku,“ posouvá se konverzace sourozenců o level výš. „Musel bys chodit ne po chodníku, ale v bahně, občas by ti někdo z okna vylil na hlavu splašky a kdokoli by tě kdykoli mohl probodnout, protože neplatily žádný zákony.“ - „Ale zákon schválnosti platil určitě,“ končí exkurz do historie.

Mám hrozně ráda, když si spolu povídáme. Ale mám i hrozně ráda, když mlčíme. Ticha lze u nás doma docílit dvěma způsoby: a) hádkou, b) civěním do počítačů. (U čtení knížek ne, protože to pořád někdo vykřikuje a chce se podělit o napínavý moment.)

První možnost nepreferuji. Sázím na oba odborníky, kterých jsem se ptala na názor, a věřím, že naše rodina je v pořádku. Ale dovedu si představit, že v některých rodinách se to už možná vymklo kontrole. Že se tam už vážně odcizili. Že tam je nejen ticho, ale i prázdno.

Adam Suchý mi řekl: „V mezilidském kontaktu nelze nekomunikovat. Takže i když spolu nemluvíme a koukáme do počítače, komunikujeme, a bohužel ne moc hezky, protože sdělujeme něco ve smyslu: Tohle je mi přednější než ty. Nemám na tebe čas, nezajímáš mě.“

A Katarína to shrnula následovně: „Když rodina funguje jenom na takové té provozní úrovni a rodiče s dětmi nenavážou osobní vztah, neprojevují o ně skutečný zájem bez hodnocení a odsuzování, nemůžou se pak divit, když je jejich potomci v dospělosti navštíví sotva jednou ročně na Vánoce.“

Autor:
  • Nejčtenější

Žena se stala náctiletou milionářkou, dnes utrácí miliony měsíčně

Třiadvacetiletá Linda Andrade vyrůstala ve velmi chudých podmínkách a už jako dítě si řekla, že chce ve svém životě...

Pohlreich si ze soutěžního výkonu českých restaurací sedl na zadek

V aktuálním dílu Pohlreichova souboje restaurací se střetly podniky ze Strakonic a Olomouce. Obě restaurace vyznávají...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Ňadra deroucí se z dekoltu a upnutá mini? Dostaňte muže do kolen chytřeji

Ženy, které chtějí svým vzhledem zaujmout opačné pohlaví, často zbytečně balancují na hraně prvoplánové až lascivní...

Příběh Lady: Přítel mě zklamal. Zapřela jsem mu, že čekám jeho dítě

Přítel si naplánoval budoucnost, aniž by předem řešil, co já na to. Hodně mě zklamal a nedokázala jsem mu odpustit....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Bezruká umělkyně popisuje strasti s randěním, muži ji mají za dítě

Dvaadvacetiletá Brianne Surgeonerová ze Skotska nemá ruce. S hendikepem se naučila žít a jak sama říká, absence rukou...

Finsko není mistr světa ve vzdělání. Naopak. Mýtus, který trval 20 let, padá

Premium Ještě nedávno se do Finska jezdilo jako na safari, aby jiné země okoukaly tajemství tamního školství, nejlepšího na...

Revma vzniká v plicích. Nyní došlo ke zlomu v léčbě, říká profesor Vencovský

Premium Bolest, ztuhlost, otoky a deformace kloubů, především na rukou. Tak si většina lidí představuje revmatoidní artritidu,...

V Česku neměl šanci, v cizině metastázy zmizely. Léčbu hradí pojišťovna

Premium Na rakovinu prostaty umírá v Česku asi 1 500 mužů ročně. Když vyčerpají všechny metody léčby, nezbývá jim než čekat na...

Špatně spíte? Zbavte se těchto chyb a budete se probouzet odpočatí

Čas od času se to prostě stane. Místo spánku hledáte vhodnou spací polohu nebo nekonečně dlouho hledíte do stropu,...

Proč nejsou léky. Chybí hliník z Ukrajiny i účinné látky z Asie, říká odborník

Premium Nedostatek hliníku, vlna viróz i „syslování“. Důvody, proč se Česko potýká s výpadky některých léků, včetně těch pro...

Bezruká umělkyně popisuje strasti s randěním, muži ji mají za dítě

Dvaadvacetiletá Brianne Surgeonerová ze Skotska nemá ruce. S hendikepem se naučila žít a jak sama říká, absence rukou...

Se změnou času na letní se zvyšuje riziko infarktů i mrtvic, říká vědkyně

Premium Se změnou času se může dostavit horší nálada, snížený výkon i pozornost, což způsobuje vyšší počet dopravních nehod,...

Nervozita roste. Padající Deutsche Bank stáhla dolů korunu i pražskou burzu

Od záchrany problémové švýcarské banky Credit Suisse ještě neuplynul ani týden a investoři opouštějí další potenciální...

Hrozí ekonomický kolaps? Analytici varují před Minského momentem

Selhání bankovních institucí, otřesy na finančních trzích a pokračující nejistota zvyšuje podle mnohých odborníků...

Herečka Jenovéfa Boková porodila, z Witowské je nevlastní babička

Jenovéfa Boková a její partner Adam Kolář v pátek odpoledne potvrdili, že herečka a hudebnice už porodila a šťastní...

Tom Cruise se dcerou Suri pyšnil. Už ho neviděla deset let, míří na vysokou

Tom Cruise se od roku 2006 do roku 2013 rád ukazoval na veřejnosti s dcerou Suri v náručí. Před deseti lety však ze...

Německé platy v nedohlednu. Známe sedm důvodů, proč Češi berou míň

Ekonomové už desítky let propočítávají, kdy české mzdy doženou ty německé. Rozdíly mezi oběma státy přetrvávají a...