Vir neušetřil ani slavnéKvůli válečné cenzuře informoval o epidemii zvláštní chřipky jako první španělský tisk, což budilo dojem, že nejhorší situace panuje právě ve Španělsku. To však nebyla pravda. Evropské noviny začaly psát o „španělské chřipce“ a stránky takřka denně plnila neuvěřitelná, ovšem často pravdivá čísla o počtech zemřelých. Přibývaly také články o úmrtí slavných osobností. Ve Vídni zemřel pár dnů po své choti mladý malíř Egon Schiele, v Paříži básník Guillaume Apollinaire, v Mnichově sociolog Max Weber. V Čechách onemocněli dva známí spisovatelé, Franz Kafka a Fráňa Šrámek. Oba se však uzdravili. |
Bylo horší než mor, zanechalo po sobě desítky milionů mrtvých. Virové onemocnění, které se pravděpodobně poprvé objevilo roku 1917 v Číně, postupně zabilo odhadem padesát až sto milionů lidí. Počty obětí jsou nejasné, protože i bohaté země měly problémy s evidencí úmrtí, kdežto chudý svět sčítání mrtvých téměř neřešil.
První nakažený však mohl být i v americkém Kansasu nebo ve francouzském vojenském lazaretu Étaples. To už nikdo přesně nezjistí. Každopádně nastala historicky první pandemie, která zasáhla celou planetu. Na člověka se pravděpodobně přenesla z ptačí říše.
Šířila se zejména kvůli moderní globální dopravě a masivním přesunům stovek tisíc vojáků z jednoho světadílu na druhý během první světové války, takže původ nemoci mohl být kdekoliv na světě.
Nemoc se dostala i na téměř neobydlená místa, jako je Sibiř či odlehlé souostroví Samoa uprostřed Pacifiku. Oceány, coby dosavadní pandemická bariéra mezi kontinenty, virus tentokrát nezastavily.
Nemoc se projevovala podivnou vlastností – vir zabíjel zejména mladé ženy a muže v nejlepší kondici. Naopak lidé starší byli relativně v bezpečí. Mohl za to takzvaný efekt cytokinové bouře – tedy nadměrná odpověď imunitního systému. Čím silnější imunita, tím prudší obranná reakce organismu, která pacienta často zabila. Nejhůře na tom byly těhotné ženy, v některých oblastech jich umíralo až 75 ze 100 nakažených.
Vir se rychle množil v plicích a právě těžké zápaly plic byly smrtelné. Místa s nákazou vypadala velmi podobně – zavíraly se školy, obchody i úřady, selhávaly služby. Velká města hlásila často celou polovinu obyvatel nakažených. Nemocnice a posléze i márnice byly přeplněné. Nemoc se šířila v několika vlnách, umíralo 10 až 20 procent nakažených. Asi nejvyšší úmrtnost hlásil Írán.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma |
Ale ani české země nebyly ušetřeny. První vlna nemoci na jaře 1918 se sice našemu území téměř vyhnula, následovala však druhá, při které byla koncem léta ohlášena první oběť – ve vydání Prager Tagblattu 12. září 1918 se psalo o úmrtí koncipienta policejního ředitelství Egona Proroka ze Smíchova. Zemřel v 25 letech na chřipkou způsobený zápal plic.
O měsíc později se vzedmula třetí, nejsilnější vlna. Nápor trval až do Vánoc a Praha ve dnech oslav vzniku republiky denně hlásila stovky mrtvých. Za dva roky se podle matrik odhaduje počet obětí v českých zemích na 44 až 75 tisíc. Menší vlny se objevily ještě v roce následujícím a pár záchvěvů i v roce 1920, kdy chřipka vymizela.