ROZHOVOR: Je to svoboda, když šlápneš mimo chodník, říká Simon James

aktualizováno 
Že na běžeckém chodníčku narazíte na lecjakého týpka, je známá věc. Simona jsem potkala při běhání v Londýně a jeho způsob vnímání běhu jako dobrodružství mě zaujal. Je totiž zakladatelem první známé běžecko-zážitkové agentury.

Running the Alps | foto: archiv Simona JameseRungo.cz

Jeho prázdninová agentura vozí běžce za zážitky po Británii i Evropě. Jeho tým se skládá z běžců, horolezců i horských vůdců, a ačkoliv všichni milují závodění a výzvy, běh a pocity při něm milují ještě víc. Ví, že běhání v zajímavém prostředí chutná ještě lépe a že je běhání tím nejlepším prostředkem poznávání krajiny okolo. Když běží pod krásnými horskými masivy, mají ten nejintenzivnější pocit pobytu na tomto světě. A tak se rozhodli svoje zkušenosti a dojmy sdílet s ostatními běžci.

Marathon des Sables

Marathon des Sables

Přeměna byznysmana ze City v ultramaratonce

Simone, způsob, jakým jsi začal běhat, je opravdu hodně originální. Jak to tehdy s tebou bylo?

Byl jsem tlustej chlápek ze City, který díky práci přibral 36 liber (něco málo přes 16 kg, pozn. red.). V roce 2006 jsem se vsadil s jedním ze svých obchodních klientů, že uběhnu závod West Highland Way ve Skotsku na 54 mil (téměř 87 kilometrů, pozn. red.). Předtím jsem uběhl v kuse maximálně 5 mil.

A sázku jsi vyhrál. Co přesně jsi vyhrál?

Je to sranda, ale já jsem si vůbec nemyslel, že to dám, a tak jediný můj zisk ze sázky bylo, že jsem získal novou vášeň. Ten klient je teď jedním z mých nejlepších přátel, opravdu změnil můj život. Takže jsem vlastně vyhrál hodně.

Na dobrodružství a zážitcích při běhu si dáváš záležet. Prý jsi přeběhl celou Hadriánovu zeď?

Běžel jsem to tři dny. Všechno jsem si zařídil a vymyslel sám. Je to vlastně skvělé místo na běhání, protože začínáš z města, všude po trase je snadné najít ubytování. Běží se tudy i oficiální závod, ale nepokrývá celou délku zdi. Střední pasáž je tedy hodně těžká, ale zase je snadná pro navigaci. Prostě běžíš přes celou šířku Anglie.

Běžel jsi slavný Marathon de Sables. Jaké pocity sis z něj odnesl?

Pocit izolace a krásný pohled na noční oblohu. Navíc jsem to běžel se svou přítelkyní a to sdílení z toho udělalo opravdu speciální zážitek.

Proč zrovna traily? Přece jenom jsi chlapík ze City, ne?

Běhat traily pro mě znamená jednu z nejvíc osvobozujících činností vůbec. Ta totální svoboda, když šlápneš mimo chodník! Běhat polňačkami by měl vyzkoušet každý, i když zrovna žije v betonové džungli. Já jsem na trailech vyrostl. Bydlel jsem v jižním Walesu, v okolí žádná MHD, takže běh byl každodenní součástí mého života. Běhal jsem na návštěvu ke kamarádům a pak zase rychle domů, abych stihl včas večeři. Lezli jsme s klukama po útesech, prázdniny trávili v Národním parku Snowdonia. Nezdá se to, ale outdoor má v Británii mimořádnou tradici a obrovskou členskou základnu, i když traily neběhá každý. V Londýně jsou parky i chodníky přecpané lidmi, o polední pauze tady běhá snad každý, takže pokud vás tahle přemnožená banda a pořád stejný okruh nudí, musíte z města ven.

Které závody v Anglii doporučuješ běžci z kontinentu?

Když pominu přespolní závody lokálních běžeckých klubů, které jsou u nás extrémně aktivní, a tedy i svůj mateřský klub Woodford, musím přiznat, že stále miluji Londýnský maraton. Jeho atmosféra je elektrizující, i když je to jen silniční závod. Klidně se tam zastavím, abych pozdravil přátele, co fandí podél trati. Je to, jako byste probíhali party, co je zrovna v plném proudu. A výhledy při přeběhu Tower Bridge jsou prostě ikonické!

Co bys doporučil těm, kteří chtějí začít běhat ultramaratony?

Najděte si místo, které byste chtěli při běhu prozkoumat. Je totiž důležité, abyste si kromě těch dlouhých mílí užili taky trošku dobrodružství. Vzdálenosti a objemy navyšujte pomalu a s rozumem – tělu nějaký čas trvá, než se jim fyzicky přizpůsobí.

Run the Wild po anglicku

Tudy běhají zážitkoví běžci z Running the Wild

Tudy běhají zážitkoví běžci z Running the Wild

Projekt Run the Wild je první běžecká zážitková agentura, kterou znám. Jak přesně to funguje?

V malé skupině protáhneme svoje klienty po nejvíce spektakulárních trailech v Británii i Evropě. Mají zajištěnu trasu, průvodce, ubytování i jídlo, poradíme jim s tréninkem i dalšími technickými věcmi tak, aby bylo jisté, že trasu budou schopni nejen zvládnout, ale také si ji užít. Prvně jsme to dělali ve volném čase, protože nám přišlo, že bychom zkušenosti z běhání po horách měli sdílet s ostatními. A pořád, i když už za to chceme nějaké ty peníze, je pro nás nejdůležitější společenská stránka běhu a sdílení zážitků s ostatními.

Která z destinací, co nabízíš svým klientům, je pro tebe srdcovka? Alpy, nebo radši rodné pobřeží západního Walesu? A kde by sis jednou chtěl zaběhat?

Na pobřeží Walesu jsem vyrostl a místní pláže jsou neskutečně nádherné, rozhodně patří do světových TOP10. Ale na Alpách je něco neuvěřitelně magického. To proto, že tě prověří nejen fyzicky, ale taky mentálně. Je to přímo expanze pocitu svobody uvnitř tebe. Jednou bych si ale chtěl zaběhat na Novém Zélandu – tam dole to vypadá vážně úžasně.

Vím, že Run the Wild profesně zastřešuješ jako horský vůdce. Jak jsi k tomu přišel?

Po té sázce následovalo několik let horolezectví a běhání v horách, které mi přišlo účelné završit nějakou kvalifikací. Už vzhledem k agentuře Run the Wild, kterou by měl vést certifikovaný horský vůdce. Londýn sice nemá hory, ale zase má k pozorování mnoho nádherných mraků. Takže jsem jen přešel na vyšší level.

Z chlápka ze City, co má nadváhu a pozoruje mraky, se stal horský vlk?

Když mi bylo sedmnáct, vysnil jsem si šestitýdenní expedici na Aljašku. Tvrdě jsem makal, abych na cestu našetřil dost peněz, a odjel jsem s velkými nadějemi a očekáváními. Ty ale zničila těžkost být tak dlouho pryč od rodiny, v neznámém a dost nehostinném prostředí. Po šesti týdnech kempování v divočině jsem se vrátil hladový, doslova i po domově, ale něco uvnitř mě se změnilo. Teď, dvacet let poté, už dokážu ocenit kamarádského ducha, který provází podobné podniky, a umím si užít právě tu materiální nedostatečnost.

Co běhání ve velehorách, neplánuješ nějaké dobrodružství tam?

Moc bych chtěl naplánovat nějaké běžecké dobrodružství v Nepálu. Žijí tam neskuteční lidé s neobyčejně krásnou a bohatou kulturou. Jen vidět ten prostor je neuvěřitelné! Vybíhání velehor nechám Ueli Steckovi nebo Kilianu Jornetovi, miluju jejich styl, vášeň pro věc, soběstačnost i smysl pro dobrodružství. Mně v této chvíli stačí ploužit se nahoru se svým spolulezcem a užívat si výhled.

Simon James

Simon James

je běžec, horolezec a sběratel prožitků. S běháním začal v roce 2006 poté, co přibral 36 liber kvůli náročné práci v londýnské City. Prostě se s jedním ze svých obchodních klientů vsadil, že uběhne 54 mílový závod West Highland Way ve Skotsku, a to i přesto, že předtím uběhl maximálně 5 mil. A už nikdy běhat nepřestal. O rok později uběhl svůj první maraton za 2:57:00 a dokončil několik těžkých ultramaratonů (Ridgeway Challenge, UTMB, Marathon de Sables a další). Říká, že vzdálenost je jen otázkou perspektivy. Protože chce zážitky i zkušenosti z běhání sdílet, založil společnost Run the Wild a coby průvodce přibližuje krásy horských trailů i těm, kteří by si na ně sami nikdy netroufli.


Nejčtenější

Falešná lékařka prováděla plastické operace a zohyzdila několik lidí

Falešná lékařka Alyona Verdyová operovala desítky lidí.

Alyona Verdyová se vydávala za lékařku a operovala desítky lidí, aniž by vystudovala lékařskou školu. Pacienty...

Když se mu bráním, jsem dolámaná. Ve Výměně manželek tekly slzy

Kristýna se synem Markem a její přítel Pavel žijí v Liberci.

„Přijedeme domů, sbalím si věci a odcházím. S herečkou nebudu,“ končil tentokrát televizní Výměnu manželek Pavel (30)....

Nebrala antikoncepci, aby neztloustla, tak se v sedmnácti stala matkou

„Martinka nechtěla brát antikoncepci, aby nebyla tlustá, tak čekáme miminko,“...

V dalším pokračování Malých lásek jste tentokrát mohli vidět nejen nejmladší rodičku celé série, teprve sedmnáctiletou...

Tomáš se mně nemůže přizpůsobit, musím já, říká Anna Satoranská

Anna Satoranská

Společně se svým otcem Pavlem Maurerem pořádá gastronomické výlety do světa, vydává průvodce po restauracích a pořádá...

Zprvu jsem dietu před okolím tajila, říká žena, která zhubla 27 kilogramů

Jiřina Sedlmajerová zhubla 27 kilogramů.

Jiřina vaří v mateřské školce, se zdravým jídelníčkem pro sebe si však hodně dlouho neuměla poradit. Nakonec jí...

Další z rubriky

Pětkrát o menstruačním kalíšku. Jak ho vybrat a jak zavést

Raději než tampon menstruační kalíšek, shodují se ženy, které ho používají....

Každá žena v době menstruace volí, co jí vyhovuje. Některá upřednostňuje vložky, jiná tampony. Další možností je...

Strašná únava a hororové sny plné mučení. I tak se žije narkoleptikům

Ilustrační snímek

Někdo si vede snový deník, jiný se naopak na noční dobrodružství snaží co nejrychleji zapomenout. Při kterých poruchách...

Dlouhodobé záněty mohou poškodit oči, srdce i klouby, řekl stomatolog

Ilustrační snímek

Dlouhodobý zánět dásní může zavinit infarkt. Pravidelné kontroly i zdravá životospráva jsou prevencí proti vzniku...

Ve školkách chybí předškoláci, přibývá dvouletých dětí. Je to chyba systému?
Ve školkách chybí předškoláci, přibývá dvouletých dětí. Je to chyba systému?

Z údajů Českého statistického úřadu vyplývá, že mateřské školky navštěvuje více dvouletých dětí oproti dřívějšku. Naopak ne všechny předškoláky, kteří mají předškolní docházku povinnou, rodiče do školky přihlásí. Jaké jim hrozí sankce?

Databáze nemocí

Najdete na iDNES.cz