ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Depositphotos

Obézní lidé v kleštích. Zdraví jim podlamuje tuk, na duši útočí fatfobie

  • 48
Hodnotit člověka podle toho, jestli má útlý pas nebo prostorově výrazné proporce, se sice nesluší, ovšem to ještě neznamená, že se to dnes a denně neděje. Určitou formu diskriminace zvanou fatfobie máme mnozí pod kůží víc, než jsme si ochotni připustit.

Společenské vnímání tělesné hmotnosti se v čase proměnilo. Zatímco dříve bylo každé kilo navíc známkou vyšší třídy, která si jídlo může dovolit, v posledních několika desetiletích se situace otočila. 

Jídlo je všeobecně dostupné, ale ty nejlevnější varianty bývají vysoce kalorické nebo je jídlo zprocesované, což může v důsledku vést k nadváze. Známkou vyššího společenského postavení je proto dnes naopak štíhlost. Ne každý si ji totiž může dovolit.

Kdo nemá v genech útlou postavu, ten potřebuje podstatně více prostředků na to, aby si nakoupil zdravé potraviny, věnoval čas přípravě pokrmů a hlavně o to celé musí mít zájem, což může souviset také s inteligencí nebo vzděláním. 

„Smýšlení společnosti je takhle skutečně nastaveno. Obecně by se dalo říct, že jsme přesvědčeni o tom, že je BMI výhradně v našich rukou. Osoby s nadváhou máme tendenci vnímat jako líné, nenasytné, nebo dokonce méně inteligentní,“ říká psycholožka Magdalena Dostálová.  „Také se domníváme, že si za svá kila navíc mohou sami, a je tudíž výhradně v jejich moci, jak budou či nebudou vypadat.“

Za podobnými předsudky stojí podle odbornice kult mládí a štíhlého těla, který se ve společnosti vyskytuje už léta. „Cokoliv jiného máme tendenci vnímat jako méně hodnotné. Předsudky mohou snad pocházet až z náboženské morálky, která adoruje skromnost a střídmost, až odříkání si, a poživačnost naopak považuje (v extrémnějších podobách) až za jeden ze smrtelných hříchů,“ dodává psycholožka.

„Osoby s nadváhou máme tendenci vnímat jako líné, nenasytné, nebo dokonce méně inteligentní. Také se domníváme, že si za svá kila navíc mohou sami, je tudíž výhradně v jejich moci, jak budou či nebudou vypadat.“

Magdalena Dostálovápsycholožka

Obezita = omezená lékařská péče?

Zatímco v Americe se lidé s vyšší hmotností potýkají s problémy, jako je třeba odmítnutí zdravotní péče, v Česku se o podobných případech nemluví. Jestli se však stávají, těžko posoudit.

Fatfobie

Je definovaná jako druh předpojatosti a diskriminace, které tvrdí, že lidé s vyšší hmotností jsou podřadní z hlediska psychického, intelektuálního, morálního i zdravotního. Přestože přibývá výzkumů, které potvrzují, že nad podobou své postavy máme jen částečnou moc, stále společnost pohlíží na obézní lidi jako na ty, kteří se o své zdraví dostatečně nestarají.  

„Nemyslím si, že by silné ženy nebo muži dostávali v České republice horší zdravotní péči. Ale nepopírám, že se mohou u lékaře setkat s nevhodnou poznámkou ohledně své hmotnosti. Vždy je to o individuálním přístupu lékaře k pacientovi,“ říká nutriční specialistka Gabriela Mádrová. 

„Tento přístup by měl být citlivý, protože většinu lidí vyšší tělesná hmotnost trápí a nevhodná poznámka je pro ně frustrující. Na druhou stranu je správné uvědomit si, že nadváha a obezita s sebou nesou řadu zdravotních potíží. Od vysokého krevního tlaku, přes onemocnění kardiovaskulárního systému až po diabetes II. typu,“ dodává.

S tím se úzce pojí určité fyzické limity, například lehátka do záchranářského vrtulníku mívají menší nosnost než ta běžná u pozemské záchranné služby, a tak je možné, že se extrémně obézní pacient do vrtulníku ani nedostane. 

Přestože lékařské péče se pravděpodobně dostane všem nehledě na jejich hmotnost, obézní lidé si k tomu od zdravotnického personálu často vyslechnou nepříjemné poznámky, které mimo jiné mohou vést k tomu, že omezují své návštěvy u lékaře. To roztáčí spirálu, která má za následek další rozvoj nemocí u lidí už tak náchylnějším k některým chorobám.

ilustrační snímek

Neprůbojní a slabí

Lidé s větší nadváhou se potýkají rovněž s diskriminací v pracovní oblasti. Nedostávají důležité úkoly, protože jsou považováni za nedůsledné. V mnoha firmách totiž panuje předsudek, že když nedovedou ovlivnit svou hmotnost, jak by potom mohli důkladně dotáhnout důležitý projekt.

„Zjednodušeně by se dalo říci, že vnímáme obézní lidi jako svou vinou hendikepované. Považujeme je za lidi bez dostatku silné vůle, lenivé, se sklonem nekontrolovaně se přejídat a s odporem k jakýmkoliv pohybovým aktivitám,“ upozorňuje psycholožka Dostálová. 

Zhubni, nebo zemřeš. O psychologii shazování kil s obezitologem Cvrkalem

„V pracovním kontextu je máme tendenci považovat za méně výkonné, snadněji selhávající, nejsou to pro nás rození vůdci. Naproti tomu štíhlý člověk reprezentuje silnou vůli, pracovitost, přísnost na sebe samotného, schopnost vést ostatní a být silnější v názorech,“ dodává s tím, že naši tělesnou hmotnost přitom ovlivňuje spousta faktorů, z nichž pouze některé můžeme jakž takž měnit.

Více psychických onemocnění

Lidé, kteří žijí se stigmatem kvůli své hmotnosti, trpí častěji depresemi, úzkostmi, nízkou sebeúctou i špatným obrazem sebe samých.

„Bohužel musím přiznat, že psychické problémy jsou u mých klientů v poradně velmi časté. Běžně se setkávám s klienty, kteří mají nějaké to kilo navíc, ale nedá se to nazvat obezitou. Přesto se tito lidé trápí, že nesplňují přísná kritéria ideální štíhlosti, “ říká nutriční specialistka Gabriela Mádrová.

„Běžně se setkávám s klienty, kteří mají nějaké to kilo navíc, ale nedá se to nazvat obezitou. Přesto se tito lidé trápí, že nesplňují přísná kritéria ideální štíhlosti.“

Gabriela Mádrovánutriční specialistka

Tato doba a s ní spojené sociální sítě, televize a časopisy podle ní velice často v lidech probouzejí pocity, že nejsou pro společnost „hmotnostně“ ideální. „Vůbec si neuvědomují, že fotky modelek a modelů jsou graficky upravované a ve skutečnosti tito lidé takto nevypadají,“ podotýká. „Dříve se podobné problémy týkaly především žen, ale v současné době se s tímto problémem stále častěji setkávám i u mladých mužů,“ upozorňuje nutriční specialistka.

Jak minimalizovat škody

Stanovit si za cíl vymýtit fatfobii, by bylo asi příliš odvážné. Namísto toho se můžeme alespoň snažit o její minimalizaci a s ní také zmenšení škod, které páchá. Co dělat?

1. Zanechte rozhovorů o jídle
Jen si uvědomte, kolik diskusí s rodinou, přáteli i cizími se točí okolo jídla, restaurací a chuťových preferencí. Mnoho lidí se potýká kromě nadváhy i s poruchou příjmu potravy a tyto debaty jim mohou ubližovat. 

2. Nekomentujte postavy a těla druhých
Říct někomu, že mu to sluší, je v pořádku. Přidávat ale dotazy typu: „Nezhlubla jsi?“ je už trochu nemístné, nehledě na hlášky jako: „Ty ses pěkně spravila!“ Za náhlým přibráním může často stát hormonální léčba, která je zejména pro ženy extrémně citlivým tématem. 

3. Nechte si rady o zdraví pro sebe
Pokud se vás nikdo neptá, nezabředávejte do debat ohledně zdravotní škodlivosti obezity a dalších nevyžádaných rad. Mnoho silných lidí se snaží se svou nadváhou bojovat, drží diety, cvičí, často se potýkají s neúspěchy a sami na sebe kladou až příliš vysoké nároky. To však není na první ani druhý pohled vidět. 

4. Jste obětí? Promluvte
Pokud patříte mezi ty, kteří si často vyslechnou nemístné a nevyžádané poznámky na svou postavu, ozvěte se. Dotyčného usměrněte, oznamte mu, že jeho poznámky vám nepomáhají nebo vyloženě ubližují. 

5. Obézní neznamená vadný
Zkuste na sobě pracovat a nabourat sami v sobě předpojatost vůči silným lidem. Nadváha ani obezita nemusí vypovídat nic o povaze, motivaci nebo schopnostech člověka. 

, pro iDNES.cz