1. mýtus: Lidé by měli denně vypít osm sklenic vody.
Mýtus o osmi sklenicích vody, které bychom měli denně vypít, se v médiích vyskytuje už od roku 1945, uvádí odborný magazín British Medical Journal, v němž publikovali svůj článek Aaaron Carroll a Rachel Vreemanová. Tito američtí vědci se v něm zaměřili především na zdravotní mýty, které byly v loňském roce seriózními zdroji potvrzeny jako definitivně vyvrácené.
Podle doporučení odborníků by měli dospělí lidé přijmout denně dva a půl litru tekutin. V klasickém jídelníčku dospělých osob však připadá na jednu kalorii potravin přibližně jeden mililitr tekutin. Většinu potřebného množství tekutin tedy přijmeme v běžné potravě. Osm sklenic čisté vody denně bychom podle odborníků museli hypoteticky vypít pouze tehdy, pokud bychom nekonzumovali už žádné další potraviny.
2. mýtus: Používáme pouze 10 % svého mozku.
Přesvědčení, že používáme pouze deset procent svého mozku, je staré víc než sto let a přetrvává navzdory velkým pokrokům ve studiích na toto téma. Původ tohoto mýtu není zcela jasný a ačkoli ho někteří přičítají Albertu Einsteinovi, nikdy se neprokázalo, že by se podobného tvrzení skutečně dopustil. Mýtus se velmi rozšířil už někdy kolem roku 1907, kdy bylo velmi v módě zdůrazňovat sílu sebedisciplíny a nutnost rozvíjet nevyužité lidské rezervy.
Studie o poškození mozku, zobrazování mozkové aktivity, lokalizování jednotlivých funkcí, mikrostrukturální analýzy a metabolické studie však tento mýtus jednoznačně vyvracejí. Lidé rozhodně nepoužívají jen deset procent své mozkové kapacity.
Studie pacientů s úrazem mozku dokládají, že poškození jakékoli oblasti mozku má specifické a dlouhodobé důsledky prakticky ve všech oblastech lidského života. Četné výzkumy používající nejmodernější zobrazovací metody zase dokládají, že žádná z oblastí mozku není zcela neaktivní. Lokalizované mozkové funkce mají rozdílné úkoly, které jsou specifické pro jednotlivé oblasti mozku. Stejně tak mikrostrukturální analýza i analýza reakcí jednotlivých neuronů neodhalila žádné neaktivní oblasti. Ke stejnému výsledku dospěly i metabolické studie.
3. mýtus: Vlasy a nehty rostou i po smrti.
Tento morbidní mýtus je už desítky let nedílnou součástí lékařské mytologie. Jsou zachyceny tisíce výpovědí lidí, kteří přísahají na to, že viděli na vlastní oči, jak jejich blízkým po smrti vyrostly vlasy i nehty o několik centimetrů. Soudní lékař William Maples, kterého autoři článku oslovili, k tomu však říká: "Je to sice vytrvalý mýtus, ale pořád jenom mýtus. Nic podobného se po smrti skutečně neděje."
Toto přesvědčení má základ v biologickém jevu, který se objevuje po smrti. Dehydratace těla po smrti vede k vysoušení a následnému smršťování kůže; tedy i kůže kolem vlasů a nehtů. Smršťování kůže pak vytváří dojem, že jsou vlasy a nehty delší a větší. Jde však jen o působivou optickou iluzi. Růst vlasů a nehtů totiž vyžaduje komplexní hormonální regulaci, která se po smrti člověka zastavuje.
4. mýtus: Vlasy a chlupy po stříhání a holení rostou rychleji.
Další všeobecně známé přesvědčení se týká holení ochlupení a stříhání vlasů. Lidé věří, že jejich zkrácením se docílí jen toho, že rostou rychleji, jsou tmavší a hrubější.
Vědecké studie však tento mýtus přesvědčivě vyvracejí. Už v roce 1928 bylo za pomoci klinických experimentů přesvědčivě dokázáno, že stříhání a holení nemá žádný vliv na finální délku vlasů či chlupů. Nedávné studie pak potvrdily, že holení žádným způsobem neovlivňuje tloušťku či rychlost jejich růstu.
Navíc při holení či stříhání odstraňujeme v podstatě jen mrtvou část vlasu. Živá část, z níž vlas či chlup roste, leží pod povrchem kůže a zkrácení vlasu tak žádným způsobem nemůže ovlivnit jeho rychlost růstu či vzhled.
Chybné přesvědčení je způsobeno pouze tím, že dorůstající vlasy či chlupy jsou pichlavější a činí tak dojem, že jsou i hrubší. Stejně tak nové vlasy nejsou ještě vybledlé od slunce či používání chemických přípravků, proto se zdají tmavší.
5. mýtus: Čtení při nedostatečném osvětlení vám zničí oči.
Děsivá představa, že čtení při slabém osvětlení vám definitivně zničí zrak, pravděpodobně vznikla z pocitu extrémně namáhaných očí. Delší čtení při nedostatečném osvětlení může vést k subjektivnímu pocitu neschopnosti zaostřit. Také se po čase dostavuje nepříjemný pocit suchých očí.
Nicméně podle odborníků je potřeba zdůraznit, že nedostatečné osvětlení vám oči rozhodně nezničí. Ačkoli unavené oči mohou způsobit řadu nepříjemných pocitů, nejde o trvalé následky a nikdy nemohou být příčinou trvalé změny funkce nebo struktury očí.
6. mýtus: Mobilní telefony ovlivňují chod lékařských přístrojů.
Dosud nebyl popsán ani jeden případ úmrtí nebo zranění zapříčiněný používáním mobilního telefonu v nemocnici nebo lékařské ordinaci. I přesto se mezi veřejností šíří zkazky o podivném fungování lékařských přístrojů v přítomnosti mobilu.
Jedny z prvních studií provedených ve Velké Británii ukázaly, že mobily ovlivňují jen čtyři procenta přístrojů, a to pouze ze vzdálenosti jednoho metru. Přitom méně než 0,1 % z nich vykazovalo závažné poruchy.
V roce 2005 provedla Mayo Clinic studii, při níž bylo uděláno 510 testů s šestnácti lékařskými přístroji a šesti mobilními telefony. K ovlivnění chodu přístroje došlo pouze v 1,2 % případů. Navíc se ukázalo, že ovlivnění je zcela minimální a navíc se objeví pouze v případě, že se telefon používal ve vzdálenosti menší než jeden metr.
V loňském roce pak bylo provedeno dalších tři sta testů a nebylo již shledáno prakticky žádné ovlivnění lékařských přístrojů mobilním telefonem.
