Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvSouhlasíte s novým návrhem ministerstva zdravotnictví?
Je to velmi závažné a rozporuplné téma, ale pokud mám mluvit za sebe, tak jednoznačně souhlasím.
Jak to funguje dnes? Je to běžná praxe, přitom stále není legální?
Ano, je to běžné, ale není to legální. Novela by pouze legalizovala to, co se dnes děje načerno. Single ženy přivedou nějakého kamaráda nebo známého, vydávají ho za svého partnera, ten podepíše potřebné dokumenty a mnohdy je pak formálně veden i jako otec dítěte.
Předstírej, že se mnou souložíš. Lidé lžou kvůli umělému oplodnění |
A co by se tedy změnilo?
Současný zákon o zdravotních službách řeší pouze neplodnost heterosexuálního páru. V zákoně je uvedeno, že do centra asistované reprodukce musí přijít muž a žena, kteří společně řeší svou neplodnost. To by se změnilo. Jednou z navrhovaných variant je, že by mohla přijít i žena bez partnera. Nemusela by tedy dokládat žádného „papírového“ otce ani nikoho, kdo by podepsal informovaný souhlas jako její partner.
Kolika případů by se to mohlo týkat?
Odhaduje se, že nepůjde o vysoká čísla. Mohly by to být desítky, možná nižší stovky žen ročně, které by tuto možnost využily.
Jak se díváte na kritiku změny z konzervativní části veřejnosti?
Pokud se na to díváte z pohledu medicíny a léčby neplodnosti, pak lze říci, že i žena bez partnera je součástí neplodného páru, protože chybí mužský faktor – spermie. Pokud se na to podíváme eticky, pak je otázkou, zda má žena právo rozhodnout za dítě, že nebude mít otce a nebude vyrůstat v úplné rodině. Zastánci konzervativního pohledu připomínají Úmluvu o právech dítěte, která v některých článcích uvádí, že dítě má právo vyrůstat s matkou i otcem.
A co kritika, že změna zatíží veřejné zdravotní pojištění?
O definitivním způsobu úhrady zatím rozhodnuto nebylo. Pokud by si žena vše hradila sama, pak jde často o ženy, které jsou na mateřství dobře připravené – mají zaměstnání, finanční zajištění i odpovídající bydlení. Jsou připravené zaplatit si jeden nebo více cyklů asistované reprodukce. Dopad na veřejné zdravotní pojištění by nebyl významný. A jak jsem řekl, děje se to už dnes. Takto by se to jen legalizovalo.
Měla by být stanovena věková hranice pro single ženy?
Myslím si, že ani v tomto směru zatím definitivní rozhodnutí nepadlo. Nevidím ale důvod, proč by měl být rozdíl mezi ženou, která žije v páru, a ženou bez partnera. Reprodukční systém se neliší. Proto si nemyslím, že by měla být jiná pravidla než dnes, kdy je asistovaná reprodukce umožněna ženám až do 49 let věku.
Dárce spermatu je už dnes a i v tomto případě bude anonymní. Jak řešit situaci, kdy se dítě bude chtít v dospělosti dozvědět svůj genetický původ?
V ČR je ale systém dárcovství anonymní. Příjemce neví, od koho pocházejí darované spermie. V případě žen ani vajíčka. Může znát pouze základní fenotypové informace – například přibližný vzhled dárce nebo jeho vzdělání. Na druhou stranu díky genetickým testům a databázím DNA lze svůj biologický původ dohledat.
Zaznívá kritika, že tuto možnost budou využívat především lesbické páry. Co na to říkáte?
Myslím si, že jde o část žen, která už dnes využívá současný šedý systém. Proto neočekávám, že by se počet žen využívajících asistovanou reprodukci po změně zákona výrazně zvýšil.
Sperminátoři zveličili dárcovství na hrdinství. Hledají spíš sebeúctu |
Má novela šanci projít?
Nemyslím si, že by existoval nějaký konsensus. Očekávám, že názory půjdou napříč politickými stranami a nepůjde o jednotné stranické hlasování. Troufám si odhadnout, že poslanci dostanou v této věci volnou ruku. Přesto si myslím, že novela nakonec projde.
Pokud umožníme asistovanou reprodukci ženám bez partnera, proč neumožnit obdobnou cestu také single mužům, například prostřednictvím náhradního mateřství?
To byla jedna z otázek, která zazněla i na jednání Komise pro reprodukční zdraví Ministerstva zdravotnictví. Jeden z kolegů tehdy řekl: „Když umožníme asistovanou reprodukci single ženám, proč ne také single mužům?“ Je zřejmé, že se na tuto debatu budeme muset připravit. Osobně si myslím, že pokud dojde ke zrovnoprávnění žen bez partnera, budou obdobná práva požadovat i muži, ať už žijí sami, nebo v homosexuálním páru. Také oni mohou chtít mít vlastního potomka.
Další kritika se týká možné komercializace celého systému asistované reprodukce. Nehrozí, že se po otevření této možnosti stane z reprodukční medicíny ještě větší byznys?
Často se objevuje argument, že předseda vlády je spoluvlastníkem klinik zabývajících se reprodukční medicínou. Myslím si ale, že bychom od tohoto měli odhlédnout bez ohledu na politické názory. Tady jde především o zdraví lidí – fyzické i psychické. Asistovaná reprodukce je do určité míry byznys už nyní, protože ne všechny výkony hradí zdravotní pojišťovny.
Jak to funguje v okolních státech?
Mohlo by se zdát, že západní a střední Evropa bude v tomto směru liberální, ale není tomu tak. Ve skutečnosti existuje jen pět zemí, kam páry nebo ženy cestují za asistovanou reprodukcí. Jsou to Velká Británie, Francie, Dánsko, Belgie a Španělsko.
Existují i varovné případy. Například spermie jednoho dárce v minulosti v Dánsku vedly k narození desítek dětí se závažnou genetickou mutací. Jsou tyto případy eliminovány?
Myslím si, že i připravovaná novela by mohla přispět ke kultivaci celého systému. Otázkou je, zda dárce, kterého zmiňujete, prošel standardním zdravotnickým systémem a náročným testováním, jaké je vyžadováno v ČR. Zastánci novely, mezi něž patřím i já, upozorňují, že by se tím mohlo omezit například darování spermatu kamarádem mimo zdravotnické zařízení. Událost v tak velkém rozsahu, jaký známe z Dánska, by se pak stát neměla.
Existuje také limit, kolik biologických dětí může mít jeden dárce?
Není to pevně zastropované. Souvisí to s národními registry, které by se podle mých informací měly sjednotit, ale celý proces je stále v běhu. Určitý limit by podle mě existovat měl. V zemi s přibližně jedenácti miliony obyvatel je sice pravděpodobnost, že by se v další generaci dali dohromady potomci jednoho biologického otce, poměrně malá, ale určité omezení počtu potomků jednoho dárce by přesto mělo být stanoveno.
Když se podíváme deset nebo dvacet let dopředu, kam se podle vás Česká republika v této oblasti posune?
Vymíráme. Mluví se o tom dnes a denně a také politici se snaží hledat strategii, jak tento vývoj změnit. Nejsem si ale jistý, zda budou úspěšní. Bude záležet na osobním přístupu společnosti. Nejen na tom, abychom měli děti, ale také na tom, abychom vysvětlovali, že rodina má smysl, i když může mít netradiční podobu a nemusí ji vždy tvořit otec a matka. Smysl má také samotné rodičovství. Je potřeba pracovat i se strachem, který dnes ovlivňuje mladou generaci. Mladí lidé se často nehrnou do manželství, partnerství ani rodičovství, protože mají existenční obavy, strach o zaměstnání nebo z války. I tyto obavy bychom se měli snažit zmírnit.
