Proč schováváme staré věci, co jsou k ničemu a kdy se s nimi rozloučit

aktualizováno 
Byly to mé první opravdické trailové boty a zároveň druhé běžecké boty vůbec. Pořád je mám, i když posledních pět let už vlastně jen leží ve skříni. A tak mě napadlo, že bych se s nimi měl konečně rozloučit, třeba právě dnes u příležitosti dušiček.

Rozlučka se starými botami. | foto: Filip Marvan, Rungo.cz

Přemýšlel jsem, proč je vlastně stále mám a proč i novější boty jsou už dávno v popelnici. Jsou to staré boty, ve kterých neběhám a už nikdy běhat nebudu.

Řekl bych, že je to kvůli vzpomínkám. Vždy, když prolézám skříní, kde je mám uložené, vzpomenu si na to, co jsem s nimi přesně zažil. Jak jsem si v nich užíval divokosti přírody, vyrážel na neznámé trasy s cílem zabloudit (protože teprve když člověk zabloudí, narazí na ta nejzajímavější místa) nebo jsem v nich zkoušel, jaké to je, běžet potokem. Poznal jsem v nich kus světa. Hrubým odhadem mají za sebou asi 1 200 kilometrů a jen málokdy jsem běžel stejnou trasu vícekrát. Pamatuji si, jak jsem si v nich ošklivě zvrtl kotník, uběhl v kuse první půlmaraton i první závod.

Snad úplně nejsilnější zážitek jsem v nich zažil, když jsem s kamarádem Michalem vyrazil odpoledne na výběh náhodně vybranou trasou po turistických značkách někde na půl cesty mezi našimi domovy. Bylo léto a my jsme si užívali nadšení z pohodového běhu krásnou krajinou kdesi nedaleko Benešova.

Když jsme se blížili k rozhledně na nejvyšším kopci naší trasy, dorazila bouřka. Byla slyšet už z dálky, ale nám to zase tak moc nevadilo. Spustil se přívalový déšť, byli jsme promočení až na kost, ale běželi jsme dál s pocitem volnosti a úsměvem na tváři. Když práskaly blesky všude kolem nás, na chvíli jsme se snažili před nimi schovat. Pamatuji si, že ta bouřka tenkrát opravdu budila respekt. Jak rychle přišla, tak rychle zase odešla a brzy jsme deštěm provoněnou krajinou běželi dál.

Přívalový déšť byl opravdu vydatný a když jsme asi za půl hodiny probíhali vesnicí, místní lidé všude vylévali vodu ze zatopených sklepů a lopatami odhazovali nánosy bahna. Prohnala se tudy menší povodeň, potoky byly stále neuvěřitelné rozvodněné a několikrát jsme se museli brodit silným proudem kalné vody, který nám zkřížil cestu.

Dost špatně jsme odhadli rychlost našeho běhu, který navíc zpomalily obtížné podmínky. Rychle se setmělo, ale před námi byla ještě spousta kilometrů. Brzy jsme neviděli na krok i kvůli znovu zatažené obloze a vydatnému dešti. Bez čelovek jsme pečlivě zkoumali každý strom, zda na něm najdeme turistickou značku, znovu jsme brodili potok a marně bojovali s dotykovou obrazovkou našeho telefonu, která byla kvůli dešťovým kapkám nepoužitelná. Bloudili jsme, začínala být zima, byli jsme opět promočení a museli jsme přelézat docela vysoký plot nějaké pastviny pro krávy, kam jsme se omylem dostali.

A přesně tam se to stalo. Tam na tom místě, velice unavený, v téměř naprosté tmě, s mokrým nefunkčním telefonem, ze kterého jsem se snažil neúspěšně vydolovat informaci o své poloze, jsem si uvědomil, že tohle jsou přesně ty situace, které nejdou dopředu naplánovat a které si budu pamatovat na celý život. Ta kombinace zdánlivě nepříjemných okolností ve mně namíchala takový koktejl pocitů, že jsem měl opravdový pocit, že žiju. Bez starostí a trablů všedního světa. A když jsem se Michala zeptal „Dokážeš si snad představit nějaké lepší místo, kde bys zrovna teď chtěl být?“ odpověděl „Nedokážu!“ a my jsme se uprostřed louky smáli nad tou absurdní situací jako dva blázni.

Rozlučte se také

Máte i vy staré boty, které vám už dlouhou dobu jen leží v botníku? Máte k nim citový vztah nebo zajímavou příhodu? Rozlučte se s nimi také krátkou vzpomínkou v komentáři pod článkem.

Tohle bych si chtěl pamatovat a připomínat pořád. Dobrodružství a intenzivní zážitky jsou to, co utváří mé vzpomínky a můj život. To je to, čím musím prokládat běžné pracovní dny, jejichž náplň si po pár dnech ani nepamatuji. To jsou příběhy, které se vyplatilo prožít a vzpomínky na ně mě vytáhnou nahoru i v nepříjemných obdobích. Jsou tím správným kořením, na které nechci a nesmím zapomínat.

Loučím se s botami, které mi to umožnily. Dnes ve svátek zesnulých je dávám definitivně pryč. Konečně vyklízím přeplněnou skříň a připravuji místo pro nové boty. Nechám si alespoň tkaničky, spletené do náramku, zavěšené na nástěnce pěkně na očích. Aby mi připomínaly, že bych se zase měl někdy neplánovaně sebrat a vyběhnout do neznáma.

Autor:

Nejčtenější

Falešná lékařka prováděla plastické operace a zohyzdila několik lidí

Falešná lékařka Alyona Verdyová operovala desítky lidí.

Alyona Verdyová se vydávala za lékařku a operovala desítky lidí, aniž by vystudovala lékařskou školu. Pacienty...

Když se mu bráním, jsem dolámaná. Ve Výměně manželek tekly slzy

Kristýna se synem Markem a její přítel Pavel žijí v Liberci.

„Přijedeme domů, sbalím si věci a odcházím. S herečkou nebudu,“ končil tentokrát televizní Výměnu manželek Pavel (30)....

Nebrala antikoncepci, aby neztloustla, tak se v sedmnácti stala matkou

„Martinka nechtěla brát antikoncepci, aby nebyla tlustá, tak čekáme miminko,“...

V dalším pokračování Malých lásek jste tentokrát mohli vidět nejen nejmladší rodičku celé série, teprve sedmnáctiletou...

Tomáš se mně nemůže přizpůsobit, musím já, říká Anna Satoranská

Anna Satoranská

Společně se svým otcem Pavlem Maurerem pořádá gastronomické výlety do světa, vydává průvodce po restauracích a pořádá...

Zprvu jsem dietu před okolím tajila, říká žena, která zhubla 27 kilogramů

Jiřina Sedlmajerová zhubla 27 kilogramů.

Jiřina vaří v mateřské školce, se zdravým jídelníčkem pro sebe si však hodně dlouho neuměla poradit. Nakonec jí...

Další z rubriky

Strašná únava a hororové sny plné mučení. I tak se žije narkoleptikům

Ilustrační snímek

Někdo si vede snový deník, jiný se naopak na noční dobrodružství snaží co nejrychleji zapomenout. Při kterých poruchách...

Dlouhodobé záněty mohou poškodit oči, srdce i klouby, řekl stomatolog

Ilustrační snímek

Dlouhodobý zánět dásní může zavinit infarkt. Pravidelné kontroly i zdravá životospráva jsou prevencí proti vzniku...

S fitness můžete začít i v důchodu, říká sedmašedesátiletá babička

Sharon Mehaleková

Sharon Mehaleková má jedenáct vnoučat, je jí sedmašedesát a chodí do posilovny stejně často jako dvacetileté krásky. S...

Advantage Consulting, s.r.o.
VÝROBNÍ DĚLNÍK S NÁSTUPNÍM BONUSEM

Advantage Consulting, s.r.o.
Jihomoravský kraj
nabízený plat: 23 000 - 28 000 Kč

Databáze nemocí

Najdete na iDNES.cz