Tematiku radikalizace přibližuje mezinárodní soubor Farma v jeskyni, která v pražském Centru moderního umění DOX v polovině června představí projekt s názvem Commander. V čem je projekt unikátní?
Autor projektu Viliam Dočolomanský se inspiroval skutečným případem, který se odehrál v Estonsku v roce 2020, kdy mladý chlapec založil na internetu neonacistickou buňku a radikalizoval své vrstevníky. Projekt Commander je v České republice skutečně ojedinělý. Vedle své umělecké hodnoty má rovněž nevýslovný potenciál šířit osvětu o této problematice mezi dětmi, jejich rodiči a pedagogickými pracovníky. Takto neotřelým a působivým způsobem doposud nikdo tuto problematiku neotevřel. Věřím, že se tento umělecký počin stane stimulem pro širší a meziresortní debatu o této problematice a pomůže hlavně v oblasti předcházení případů radikalizace a extrémnímu násilí mezi dětmi a mládeží.
Skutečně se některé děti a mladí lidé na internetu radikalizují? Setkáváte se s tím ve své praxi?
Internet a sociální sítě jsou skutečně prostředím, kde dochází k radikalizaci, a děti a dospívající jsou právě tou skupinou, na kterou extremistické organizací cílí. K rapidnímu nárůst manipulace a ovlivňování dětí v online prostoru došlo během covidové pandemie a přesunu většiny sociálních aktivit do digitálního světa.
Jak se to projevuje?
Radikalizační proces je u každého člověka velmi individuální, nicméně současné poznatky nabízejí několik vodítek, které mohou představovat jisté varovné signály. Radikalizace se může projevovat ve změně vzhledu, chování, projevování extremistických názorů a postojů, intoleranci, verbální agresi, nerespektování autorit či různých forem schvalování, podpory násilí nebo přímo násilným chováním.
Záběr z uměleckého projektu Commander, který se snaží upozornit na radikalizaci dětí.
Proč se to děje? Jakou roli hraje, že jde do značné míry o anonymní prostředí?
Příčiny radikalizace jsou velmi rozmanité. Může jít o různé psychické problémy, deprese, frustrace, touhu někam patřit, obtíže v sociální oblasti a mnohé jiné. Svoji roli sehrává také propaganda extremistických a teroristických organizací, které používají různé manipulativní techniky a atraktivní formát propagandy, který je pro mladé lidi přitažlivý.
Týká se tento problém více chlapců než dívek? Proč?
Chlapci a muži jsou historicky angažovaní v extremistických skupinách více. V posledních letech se ovšem ukazuje, že se dívky a mladé ženy zapojují do extremistických aktivit s větší intenzitou, v některých případech se neváhají podílet i na násilných útocích, radikalizují další mladé lidi, podílejí se na financování terorismu nebo třeba šíří propagandistické materiály.
 doc. PhDr. Barbora Vegrichtová, Ph.D., MBA
|
Byly v minulosti děti hodnější, neradikalizovaly se tolik jako v současnosti? Jsou k tomu nějaké relevantní údaje?
Jde spíše o to, že děti a mladí lidé tráví více času v online prostoru, kde jsou vystaveny různému závadovému obsahu a extremistické propagandě. Svoji roli sehrála i distanční výuka během covidové pandemie a nadměrné trávení času na internetu. Právě toho využila řada teroristických organizací a soustředila pozornost právě na děti a mládež. Zapojení dospívajících do extremismu je v současné době alarmující. Odborníci dokonce hovoří o novém fenoménu, kterému se říká teen terrorism, tedy terorismus náctiletých.
Je možné tomuto jevu nějakou prevencí bránit nebo ho aspoň utlumovat?
Prevence je v této oblasti naprosto zásadní a klíčová. A současně je nezbytné věnovat velkou pozornost osvětě, a to nejen mezi bezpečnostními sbory, ale i v mnoha pomáhajících profesích, jako jsou pedagogové, vychovatelé, sociální pracovníci, kurátoři a preventisté kriminality. Pouze s dostatečným šířením informací o této problematice a vzděláváním konkrétních skupin je možné včas identifikovat varovné signály radikalizace a včas zahájit účinnou intervenci.
Existují nějaké obecné rady pro rodiče, jak děti před radikálními myšlenkami chránit a nedopustit, aby je začaly přejímat?
Nejdůležitější je, aby rodiče dospívajících nepodceňovali vliv sociálních sítí na psychiku dítěte. Někdy se stává, že rodiče nabudou iluzorního dojmu, že dítě mají pod kontrolou, když je vedle v pokoji u počítače. Důležité je, aby se v rodinách zvyšovala digitální gramotnost. A to nejen ve smyslu uživatelském, ale především v oblasti práce s informacemi. Rodiče musí s dětmi hovořit o rizicích, s nimiž se mohou setkat na internetu, včetně možných radikalizačních snah. Je třeba budovat vztah založený na důvěře, otevřené komunikaci a transparentnosti a hovořit o pozitivních hodnotách, vztazích, chování a jednoznačně odmítnout jakoukoli formu zobrazovaného násilí.
Je účinnější metoda zákazů a například pevně stanovených limitů, jak dlouho mohou být děti na sociálních sítích a obecně na internetu, anebo spíše volnější, benevolentnější přístup, který je založen na důvěře?
Zákazy, hysterie či panikaření nejsou v žádném případě na místě. Při rozpoznání prvotních varovných signálů je nutné zachovat chladnou hlavu a promluvit s dítětem v klidu a vysvětlovat, nikoli zakazovat. Nevhodná reakce může mít totiž opačný efekt a dítě či dospívajícího ještě více utvrdit v jeho přesvědčení.
Kolik času denně by dospívající měli trávit na internetu? Existuje nějaká rozumná hranice?
V každé rodině je to trochu jiné i v různém věku dítěte či dospívajícího. Důležité je, aby aktivity ve virtuálním světě byly proporčně přiměřené činnostem ve světě reálném. Optimální je v dětech podporovat zájem o různé koníčky, sport, přírodu, cestování, literaturu. Jednoduše řečeno, rodiče by měli nabízet alternativy, jak trávit čas mimo online prostředí, a především jít mladým lidem příkladem.
Řeší se podle vašeho názoru toto téma dostatečně?
V evropském měřítku poměrně ano, v českém prostředí nikoliv. Sama se této problematice intenzivně věnuji, přednáším, školím a vzdělávám různé profese, především pracovníky z oblasti bezpečnosti, pedagogiky a sociální práce, publikuji knihy a odborné články. Mimo jiné vedu na Fakultě biomedicínského inženýrství Českého vysokého učení technického projekt bezpečnostního výzkumu, který je zaměřen právě na detekování radikalizace a je podporován ministerstvem vnitra. Nicméně je třeba, aby se tomuto problému věnovala vyšší pozornost, a to především systémově. Prevence je efektivní pouze tehdy, pokud je plošná, cílená a dlouhodobá. A to v České republice v této oblasti stále chybí.
Nechte dítě, ať si „narazí čumák“, bude samostatnější, radí psycholožka rodičům |
Mělo by být téma radikalizace mladých lidí například součástí výuky ve školách?
Jednoznačně. Je to nadmíru aktuální téma.
Platí, že děti z neúplných nebo jinak poznamenaných rodin mají větší sklon k radikálním myšlenkám, radikálnímu chování?
Toto nelze říct jednoznačně. Univerzální profil jedinců, kteří mají tendenci k radikalizaci, by mohl být zavádějící. I v úplných, stabilních a majetných rodinách se může dítě nebo dospívající radikalizovat. Důležité je spíše budovat zdravé, rodinné prostředí, věnovat pozornost problémům dětí, nepodceňovat je, nebagatelizovat, zajímat se o život mladého člověka, a to i v online prostředí, otevřeně diskutovat o rizicích extremismu.
Mají děti s radikálním smýšlením a chováním posléze v dospělosti větší problémy se zákonem?
To nelze říct jednoznačně. S poruchami chování, sklony k extremismu i radikalizací je zapotřebí pracovat. Pokud se radikalizační proces podchytí včas, vždy je šance, že se jedinec odkloní od extremistického vidění světa a nalezne opět smysl života bez násilí a extremistických myšlenek. Problém je v tom, že právě jedinci s kriminální minulostí jsou zájmovou skupinou pro extremisty. Problematika radikalizace ve věznicích je velké téma, které se řeší na celosvětové úrovni.
Znáte i pozitivní případy? Že nějaký radikální mladík, který třeba napadal své spolužáky, se polepšil a stal se z něho v dospělosti slušný občan dodržující zákony a společenská pravidla?
Samozřejmě. V zahraničí existuje nespočet různých přístupů, jak s radikalizovanými jedinci pracovat, a to včetně dospívajících. Projevy agresivity už jsou závažným indikátorem a nesmí být podceňovány. Je důležité preferovat individuální přístup a spolupracovat s rodinou a především s odborníky.
