 |
Odkdy si začínáme pamatovat? A proč si většina z nás skoro vůbec nevybavuje, co se dělo v raném dětství?
Obvykle se uvádí, že takový pomyslný práh paměti je někde kolem druhého roku života. Většina lidí si události před tímhle věkem vůbec nevybaví. Což se označuje jako takzvaná infantilní amnézie, tedy ztráta vzpomínek z raného dětství. Ale není to úplně černobílé. Spousta lidí vám řekne, že si pamatují „jen“ nějaké útržky nebo pocity z dětství – takové nejasné záblesky. Právě nedávno jsem četl studii, která ukazuje, že už i děti kolem jednoho roku věku dokážou vytvořit jakési prchavé krátkodobé vzpomínky. Například si zapamatují obrázek, hračku nebo situaci a reagují na ni při opakovaném setkání… Ale po několika dnech nebo týdnech už tato vzpomínka obvykle vymizí. Vědci zjistili, že důležitá oblast v mozku pro ukládání vzpomínek – hipokampus – je aktivní už u dětí okolo jednoho roku. Zdá se tedy, že onen „dvouletý práh“ není tak striktní, jak se dřív myslelo. Spíš jde o to, že v pozdějším věku už k těmto vzpomínkám nemáme přístup.
Dlouho jsme si mysleli, že hlavní přínos pohybu je v tom, že se při něm mozek víc prokrví a okysličí. Dnes už víme, že účinky fyzické aktivity jdou mnohem dál.
