Jaké bylo vyrůstat s bratrem, kterému byl diagnostikován autismus?
Bratrovi je sedmnáct let, takže je mezi námi poměrně velký věkový rozdíl. Já jsem s ním tím pádem nevyrůstala. Když se Radovan narodil, bylo mi osmnáct. Už jsem byla miss a nežila jsem s tátou, takže soužití s autistou v jedné domácnosti jsem neměla možnost zažít. Ale samozřejmě jsem tu zkušenost měla zprostředkovaně. Je to hrozně těžké a je to veliká zátěž pro celou rodinu. Co je zajímavé téma, o kterém se moc nemluví, jsou zdraví sourozenci dětí s nějakým postižením. Jsem hrozně ráda, že teď o tom vznikl jeden krásný film s názvem Ta druhá od Marie Magdaleny Kochové. Zpracovává téma sourozenců, kteří v domácnosti s postiženými dětmi nemají tolik pozornosti. Myslím si, že je tam velká tíha odpovědnosti, protože sourozenci nevědí, co bude, až se rodiče nebudou moci postarat. Ovlivní to život celé rodiny.
V podstatě biologická matka, která není moje matka, protože Ráďa je můj nevlastní bratr, o něj nejeví zájem. Ale je to opravdu hodně bolavé téma.
