Ve čtrnácti letech vám diagnostikovali autismus, dnes je vám dvacet dva. Co pro vás znamená žít s touto diagnózou?
Ono je nejdřív důležité říct, že já vlastně jinou realitu neznám. Já nikdy nebyla neautista, protože autismus je něco, s čím se člověk narodí a s čím pak prožije celý život. Upřímně třeba v tomhle si myslím, že se moje zkušenost hodně rozchází se zkušeností spousty jiných lidí na spektru. Beru to podle svého okolí, protože mám ve svém okolí spoustu lidí, kteří jsou třeba něčím odlišní, a u velké většiny z nich to vlastně pak způsobuje nedobré vztahy s okolím nebo nějaké problémy v rodině. Takže si myslím, že spousta lidí na spektru autismu trpí právě těmi sociálními problémy.
Říká se, že když člověk takovou diagnózu dostane, tak se často uvolní a na první pohled ještě víc zautističtí, což se stalo i mně.
