Rogaining: Křížem krážem australskou buší

Dvanáct hodin běhu buší, neprostupnou buší. S velmi obecnou a velmi ledabyle nakreslenou mapou, s níž se nehledaly kontroly právě snadno. I tak jsem si rogainingový závod v Austrálii s parťákem užil dosyta.
Lake Macquarie Rogaining: příroda byla krásná, divoká

Lake Macquarie Rogaining: příroda byla krásná, divoká | foto: archiv Ondřeje Pavlů

Je zhruba půl jedenácté večer, naprostá tma a s týmovým parťákem kdesi uprostřed australské buše používáme mohutné listy všudypřítomných gymea lillies (místní rostlina s liánovitými listy) jako záchytná lana. Po nich s peprnými výrazy šplháme neskutečně kolmým srázem směrem ke kontrole číslo 32. Zbývá nám hodina a půl do konce dvanáctihodinnového rogainingu, hlínu máme až v žaludku a už se nemůžeme dočkat pořádného jídla v cíli.

Dobrodružný sport

Ale hezky popořadě. Rogaining je vytrvalostní týmový sport kombinující prvky distančního a orientačního běhu. Dvou až pětičlenné týmy dostanou mapu, obvykle v měřítku 1:25 000, s množstvím zakreslených kontrolních bodů, jenž jsou v terénu označené oranžovo-bílými lampiony charakteristickými pro orientační běh. Závody jsou ohraničeny časem, od tří po 48 hodin, a je na každém týmu, aby si zvolil kolik kontrol a v jakém pořadí bude chtít oběhnout. Nutno podotknout, že většina jich bývá umístěna zcela mimo cesty. Najít je s ne úplně podrobnou mapou tak občas může být docela sranda. Zejména v případě závodů na 12 a více hodin, které se z půlky běží v noci.

O závodu

25th Lake Macquarie Rogaining (12 hodin)

kdy: sobota, 20. srpna 2016

kde: Sugarloaf Conservation Area

Ačkoliv to může znít jako lehce obskurní záležitost, rogaining je v Česku relativně populární. Docela mě tedy zaujalo, jak velká je to záležitost i v Austrálii. Závody se ve většině australských států pořádají na měsíční bázi a pravidelně přilákají přes 400 dobrodružství chtivých účastníků. A ono také aby ne, rogaining totiž v sedmdesátých letech v Austrálii vzniknul a jméno dostal po svých zakladatelích, sourozencích Rodovi, Gail a Neilovi (RoGaiNe).

Plánování růžovou tužkou

Oproti vcelku udržovaným českým lesům je australská bush opravdu divoká příroda. Zejména v pobřežních oblastech, kde to v lesích díky přímořské vláze vypadá jako v pralese. Tradiční eukalypty se tu mísí s bujnou zelenou vegetací, a to vše značně zpomaluje pohyb mimo cesty. A přesně v takovém terénu jsem v rámci přípravy na svoji první trailovou stovku s parťákem Bartem běžel dvanáctihodinnový rogaining. Ani jeden jsme s podobně dlouhým závodem zkušenost ještě neměli.

Při prvním pohledu na mapu nám přišlo, že 12 hodin by nám mělo stačit, abychom závod „vyčistili“. Tedy posbírali všechny kontroly. Trasu jsme rozdělili na dva celky. Delší a kopcovitější severní část do setmění, pak rychlá zastávka na občerstvovací stanici na doplnění vody a zbytek za tmy. Kolem a kolem zhruba 60 kilometrů v kopcích.

Neprostupná buš

Že to nebude tak jednoduché, nám došlo hned po prvním seběhnutí z cesty, když jsme se pět minut hrabali v hustém podrostu a strmých terénních zářezech. Přitom to byl centimetr na mapě, který se zdál jako lehce průběžný a rovinatý les. Aha, silně generalizovaná mapa. Oproti podrobným orienťáckým mapám tahle mapa místy působila spíše jako špatně vybarvená omalovánka. To samé platilo o umístění kontrol.

Přesto se však první půlka závodu nesla ve veskrze pozitivním duchu, hezky nám to odsýpalo, příroda byla krásná, divoká. Dva kilometry dlouhý, sotva sto metrů široký hřbet lemovaný skalními srázy s úžasnými panoramatickými výhledy člověku tak trochu připomněl, proč tohle vlastně děláme. A to i když jsme v zápětí museli tím srázem po zadku sjet 250 výškových metrů dolů pro kontrolu a následně se stejnou cestou vyškrábat zpět nahoru.

Houstone, máme problém

První menší zádrhel nastal, když jsme společně s několika dalšími týmy strávili přes patnáct minut hledáním občerstvovací kontroly, která byla špatně umístěná. O něco větší problém ale byl, když jsem po západu slunce zjistil, že mi nesvítí čelovka. Měl jsem půjčenou pořádnou od kamaráda, byla nabitá, několikrát vyzkoušená. Ale najednou prostě nesvítila. Po chvilce nadávání jsem rezignovaně vytáhl záložní světlušku, která sotva dosvítila na mapu, obalil nervy půlkou čokolády a začal se dál prodírat hustým podrostem.

Mírný propad morálu navíc podtrhla hned následující vysoce bodovaná kontrola, kterou jsme jaksi nenašli. Nutno dodat, že ji nenašla ani většina ostatních týmů běžících ze stejného směru jako my. Všichni skončili v tom samém údolí a zoufale hledali kontrolu v korytu potoka, který ani nebyl na mapě, asi dvě stě metrů od toho správného potoka. Po tom, co jsme hledání nadobro vzdali, jsem si dal ještě jeden prima zážitek. Ve chvíli, kdy jsem lezl po menším skalním srázu, jsem nahmatal něco měkkého. A to něco na mě vzápětí začalo vřískat jako pavián. V té tmě jsem totiž rukou šáhl do hnízda lyrebird, australské obdoby našeho bažanta. Jen silou vyšší moci jsem si nenadělal do kalhot a z toho srázu neslítnul.

Změna plánů

Kombinace nefungující čelovky a zvorání hned první kontroly ve tmě nás vedla k přehodnocení plánů. Nemilosrdně jsme vyškrtali několik kontrol daleko od cest. Já svoji světlušku zapínal jen při hledání kontrol, jinak jsem využíval parťákova světla. A po chvíli jsme se zase jakž takž dostali do rytmu.

Tedy až do chvíle, kdy jsme nenašli další kontrolu. Strašně frustrující. Lehce utěšující bylo zjištění v cíli, že byla špatně umístněná. Hned na to ale bylo ještě veseleji. To když jsme na mapě přehlédli, v už tak docela strmém kopci, dvě na sebe zcela nalepené vrstevnice, ekvivalent dvaceti výškových metrů. Tisková chyba to nebyla, z ničeho nic jsme šplhali snad úplně kolmo nahoru, okolní vegetace jsme používali jako záchytných lan.

V té chvíli jsme se jen těžko ubránili vzpomínce na nehodu našeho kamaráda, který při nedávném mistrovství světa v rogainingu poblíž Alice Springs útočil na svůj třetí titul. Tedy jen do té doby, než se z podobného srázu zřítil, přičemž si na sebe strhnul šutr velký jako mikrovlnka. S velkou dávkou štěstí vyvázl „jen“ s několika zlomenými obratli a žebry, naštěstí bez trvalých následků.

Obžerství v cíli

Zbytek závodu už jsme nějak doklepali a zakončili téměř sprintovým finišem, díky kterému jsme se s dvacetivteřinovou rezervou vešli do dvanáctihodinového limitu. Sranda, jak to občas vyjde. A pak následovalo to, na co jsme se oněch 12 hodin těšili. Dortíky. Klobásy. Cola. Chilli con carne. Pivo. Chipsy. Asi nikdy jsem se takhle v jednu ráno nepřejedl. A třešničkou bylo lehce nečekané třetí místo. Od prvního nás dělily ty dvě kontroly, které jsme nenašli.

Během závodu nás sice potkalo pár menších i větších krizí, ale to už k podobným závodům prostě patří. 53 kilometrů a tři tisíce nastoupaných výškových metrů byl solidní zápis do tréninkového deníku. A dobrodružství to místy bylo taky slušný. Pokud by vás lákalo něco podobného, podívejte se na stránky české asociace rogainingu, a vzhůru do toho!

Ondřej Pavlů

Běhá odmala. Odkojen na dráze, dorostl v lese při orientačním běhu a v Austrálii ho začaly bavit delší trailové vzdálenosti. Momentálně se připravuje na svoji první stovku. Pracuje v Sydney jako manažer digitálního marketingu.

Nejčtenější

Slavní, kteří skončili na ulici a už se na výsluní nevrátili

Křehká psychika, závislost na alkoholu nebo drogách. To jsou důvody, kvůli kterým některé celebrity skončily na ulici a znovu už se nevrátily na výsluní. Ač mívali úspěch, na vrchol se už někteří...

Bradavky navíc i srostlé prsty. Anomálie celebritám v úspěchu nezabránily

Víc prstů nebo narození s malým ocáskem? I to jsou anomálie, se kterými se některé osobnosti šoubyznysu potýkaly. Podívejte se do galerie, o jaké známé tváře se jedná. Svou jinakost tajili třeba...

V čem jsme cvičívali. Připomeňte si úbory ze spartakiád

Účelnost, zářivé barvy a jen málo zdobnosti, která by rušila výsledný dojem. Takové byly úbory ze spartakiád, které v Československu odstartovaly před sedmdesáti lety. Do jejich výroby byly zapojeny...

Žena vysadila po čtyřiceti letech kortikoidy, vypadá jako socha

Karyn Flettová krémy s kortikoidy na pleť používala od svých deseti let. Nyní je jí čtyřiapadesát a říká, že právě tyto krémy jí zničily pleť. „Vypadám a cítím se jako socha. Moje kůže je tvrdá a...

Celebrity, které se chovají nevhodně k asistentům a mají zvláštní potřeby

Práce čtyřiadvacet hodin denně, starost o domácí mazlíčky, spaní v jedné posteli nebo naprostá preciznost. To je jen malý výčet požadavků slavných na jejich osobní asistenty. Podívejte se do galerie,...

Nebraňte se emocím. Kdo jich má plno, je zdravější

Pokud se jedná o emoce, rozhodně neplatí, že méně je více. Běží-li o váš citový život, je lepší prožívat ho v celém jeho spektru včetně pozitivních pocitů, ale i těch negativních. Proč?

24. června 2025

Užijte si růžové dny. Tyto něžné květy vás budou hýčkat i oblékat

Ať už jde o barvu či oblíbené květy, jedno je jisté, růžový svět je krásný a má co nabídnout. A to nejen v kosmetice, i když jeho účinky jsou výjimečné. Do módy má také co mluvit.

24. června 2025

Kašel mě pronásledoval roky. Až CT ukázalo, že mám rakovinu plic

Štěkavý kašel mě trápil už od dětství, prakticky při každém nachlazení. Zlom přinesl podzim roku 2023, kdy začal být kašel tak úporný, že jsem nedokázala spát, a to ani vsedě. Vyšetření nakonec...

24. června 2025

Postarat se a nezešílet. Seriálový hit oslavuje nezdolnost žen středního věku

Ačkoli poslední dobou sbírají dámy ve středních letech jedno filmové ocenění za druhým, odraz skutečného života vidíme na obrazovce jen zřídka. Nyní ale dorazil na Netflix norský seriál Pernille...

24. června 2025

KVÍZ: Jaké jsou vaše tábornické znalosti?

Nepohodlí, komáři a mokro v botách, ale také velká legrace a zážitky na celý život. Možná, že dnes už dáváte přednost spíš pohodlí hotelů a all inclusive služeb, ale většina z nás má nějaké vzpomínky...

vydáno 24. června 2025

Angreštový koláč s pistáciemi

Angreštový koláč
Recept

Střední

90 min

Kombinace angreštu a pistácií vás mile překvapí.

Století obžerství. Proč máme tendenci přejídat se a jak s tím zatočit

Premium

Zajídáme stres, smutek, radost, nudu. Láká nás vůně jídla, bažíme po chuti. Neumíme si říct dost. Přejídáme se a tloustneme. Ale můžeme přestat! Jak na to, radí magazín Víkend DNES.

23. června 2025

V čem jsme cvičívali. Připomeňte si úbory ze spartakiád

Účelnost, zářivé barvy a jen málo zdobnosti, která by rušila výsledný dojem. Takové byly úbory ze spartakiád, které v Československu odstartovaly před sedmdesáti lety. Do jejich výroby byly zapojeny...

23. června 2025  14:26

Partneři se na sebe nemohli podívat na fotkách, tak společně zhubli

Partneři Raquel a Dustin Halovi z USA shodili dohromady téměř dvě stě kilogramů, protože se na sebe už nemohli dívat na svatebních fotkách a toužili po potomkovi, který i přes jejich intenzivní snahu...

23. června 2025  10:43

Příběh Markéty: Jako mladá jsem nechtěla mít děti, teď toho lituju

Narodila jsem se na konci sedmdesátých let, takže jsem listopadovou revoluci zažila ještě jako dítě, ale devadesátky už byly docela jízda. Vzpomínám si, jak moji rodiče vítali nové možnosti, které se...

23. června 2025  8:40

Jak se správně starat o zuby. Potřebují nejen pravidelnou péči, ale i výživu

Zdravé zuby nejsou jen otázkou vzhledu, ale především důležitým předpokladem celkového zdraví. Kromě každodenní péče můžete hodně ovlivnit i tím, co jíte a jaké doplňky stravy volíte. Poradíme vám,...

23. června 2025

Řasy, skutečná koruna krásy. Pečujte o ně zvenčí i zevnitř

Chcete mít svůdný pohled? Pěstujte si řasy. Můžete je mít zdravé, dlouhé a pevné v každém věku. Stačí se jim pověnovat zvenčí i zevnitř.

23. června 2025
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.