Jednou vzdáš, vždycky vzdáš aneb probuďte v sobě bojovníka

aktualizováno 
Životní cestu neurčují překážky, porážky či prohry, kterým čelíme, ale způsob, jakým s nimi naložíme. Schopnost náročným a stresujícím situacím nejen odolávat, ale navíc z nich vyjít silnější, se hodí v krizi v rámci běžecké přípravy, závodu, života. A lze ji natrénovat.

Abyste zdolali překážky, berte je jako dočasné a vytyčte si cíle | foto: Profimedia.cz

Možná to máte také takhle: Když se mi v něčem výrazně nedaří, promítne se to do všech ostatních aspektů mého života, sportovní výkony nevyjímaje. Jak se nedostat do zakletého kruhu, kdy čím hůř se cítíte, tím hůř se vám daří - a tím hůř se poté cítíte a tak dále?

Životní překážky, které nám stojí v cestě za úspěšným a spokojeným životem, někdy ovlivníme, jindy ne. Způsob, jakým se k nim postavíme, ale ovlivníme vždy. V psychologii, obzvlášť pak v té sportovní či v koučování, si získává stále větší pozornost termín resilience, v angličtině vyjadřující odolnost, nezlomnost, nezdolnost, schopnost nejen odolávat silně stresujícím životním situacím, ale navíc z nich vyjít silnější, coby vítěz.

Henry Wanyoike se po ztrátě zraku nevzdal a dokonce utavil svého traséra

Paralympijský šampion a rekordman, běžec Henry Wanyoike, se narodil do prostředí bídy a chudoby, v němž i vyrostl. Přes nuzné podmínky se mu podařilo vyrůst v úspěšného atleta vyhrávajícího nejrůznější soutěže. Důsledkem virové infekce však náhle přišel o zrak. Nikdo, ani on, si neuměl představit, že by se kdy k běhu vrátil. Neběhal čtyři roky. Lásku k běhu však neztratil.

O několik let později: ruce, kolena, lokty měl samou odřeninu či jizvu od častých pádů, kdy při tréninku zakopl o překážku a spadl. Svého cíle stát se šampionem se ale nevzdal. Věřil, že každý úspěch či neúspěch je výsledkem vlastní vůle a činů, bez ohledu na nepřízeň osudu. Na své první paralympiádě v Sydney do cíle svého traséra, který už nemohl, Henry dovedl. Každý rok prý slaví dvoje narozeniny: ty opravdové a ty, které připomínají den, kdy přišel o zrak. Tato událost mu totiž otevřela nový život.

Natalie du Toit se bez nohy dostala mezi špičku zdravých plavkyň

Jihoafrická plavkyně Natalie du Toit přišla o nohu při autonehodě v době, kdy se připravovala na svůj olympijský debut. O tři měsíce později, ještě než mohla chodit, už byla zpět v bazénu. V roce 2004 vyhrála šest paralympijských medailí, z nichž pět bylo zlatých. Co ovšem vyburcovalo nejširší publikum k ovacím vestoje, byl její výkon na olympijských hrách v Pekingu, kde v kategorii žen na 10 kilometrů skončila na 16. místě a předehnala tak většinu „zdravých“ plavců světa. Co na to Natalie? „Vždycky jsem snila o tom, že budu startovat na olympiádě, a to, že jsem přišla o nohu, na tom nic nezměnilo.“

Resilientní lidé nedovolují nepřízni osudu, aby definovala jejich život, vnímají ji jako dočasný stav. Stanovují si cíle, které je přesahují a nutí je se nezastavovat, jít stále kupředu. V jedné metafoře (která mi též připomíná slavnou pasáž z Járy Cimrmana) jsou resilientní lidé přirovnáni k bambusu uprostřed hurikánu – v těžké chvíli se ohnou, ale nezlomí, aby se mohli v příznivějších časech znovu narovnat.

Jak se stát mentálně nezdolným?

1.       Pamatujte, kdo jste – rozlišujte, kdo jste ve své podstatě a co je dáno aktuálním trápením. Stres či trauma ovlivní váš život, nemusí z vás ale udělat někoho, kým nechcete být.

2.       Obklopte se kvalitními lidmi – obklopte se odolnými přáteli, v lehkých časech se s nimi dobře pobavíte, v těch těžších vás vyslechnou, podpoří či uklidní, připomenou, že nepřízeň osudu je jen dočasná

3.       Vnímejte se – snažte se být vždy v kontaktu se sebou, se svými duševními i fyzickými potřebami. Vnímejte, co potřebujete, co nepotřebujete, nebojte si říct o pomoc, je-li třeba.

4.       Trénujte trpělivost a přijetí – když nás něco bolí, chceme, aby to hned skončilo. Opravdu ozdravný proces ale vždy nějaký čas trvá. Bolest nemá smysl ignorovat nebo se od ní snažit utéct. Jakkoliv je to v dané chvíli těžké, je třeba si bolest odžít, nepoddat se jí a věřit, že se ode dna zase odrazíme.

5.       Meditujte – být pouze tady a teď, ve zklidnění a bez myšlenek je umění, které je těžké se naučit, ale za zkoušku to rozhodně stojí. Je to jedna z nejstarších a nejprověřenějších forem uzdravování se a budování odolnosti.

6.       Sestavte si pečující seznam – ne ten zaměřený na druhé, váš vlastní (!), a neváhejte si dopřát, co vám dělá aspoň trochu dobře, když už je vše ostatní na nic.

7.       Hledejte další cesty, zvažujte různé možnosti – v krizi máme pocit, že neexistuje jiná možnost, žádné další řešení. Tunelovému vidění je třeba se bránit, seč nám síly stačí. Jak by situaci viděl někdo jiný ze své perspektivy? Neřešili jsme již v minulosti něco obdobného, byť třeba ne tak závažného, co nakonec nějak dopadlo? Vnímání situace se mění každý den. Je možné, že zítra, pozítří, za rok bude líp. Ne stejně jako dřív, jinak, ale líp.

Můj velký oblíbenec Winston Churchill s důvtipem sobě vlastním shrnul (aniž by to dopředu věděl) předchozích sedm doporučení a vlastně celý článek do jediné věty: „Když procházíte peklem, nezastavujte se.“

Barbora Blažková

Dokončuje studium jednooborové psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V rámci studia se zabývá zejména problematikou psychologie sportu a konceptu psychické odolnosti nejen vůči traumatickým událostem. Když zrovna v práci či ve škole nepracuje s lidmi na psychologické rovině, trénuje na extrémní překážkové závody, jelikož běhání po lese, plazení bahnem pod ostnatým drátem a překonávání všelijakých fyzických i mentálních překážek je jeden z motorů, které ji ženou vpřed.

Autor:

Nejčtenější

Falešná lékařka prováděla plastické operace a zohyzdila několik lidí

Falešná lékařka Alyona Verdyová operovala desítky lidí.

Alyona Verdyová se vydávala za lékařku a operovala desítky lidí, aniž by vystudovala lékařskou školu. Pacienty...

Když se mu bráním, jsem dolámaná. Ve Výměně manželek tekly slzy

Kristýna se synem Markem a její přítel Pavel žijí v Liberci.

„Přijedeme domů, sbalím si věci a odcházím. S herečkou nebudu,“ končil tentokrát televizní Výměnu manželek Pavel (30)....

Vezmi děti a kopni ji do zadku, radila náhradní manželka. Míra poslechl

Jarka poznala Míru, když jí bylo 15 let. Mají spolu dvě děti.

Vztah Jarky s Mírou je před krachem, zatímco Martina s Michalem spolu vrkají jako hrdličky a do Výměny manželek se...

Nebrala antikoncepci, aby neztloustla, tak se v sedmnácti stala matkou

„Martinka nechtěla brát antikoncepci, aby nebyla tlustá, tak čekáme miminko,“...

V dalším pokračování Malých lásek jste tentokrát mohli vidět nejen nejmladší rodičku celé série, teprve sedmnáctiletou...

Tomáš se mně nemůže přizpůsobit, musím já, říká Anna Satoranská

Anna Satoranská

Společně se svým otcem Pavlem Maurerem pořádá gastronomické výlety do světa, vydává průvodce po restauracích a pořádá...

Další z rubriky

Pětkrát o menstruačním kalíšku. Jak ho vybrat a jak zavést

Raději než tampon menstruační kalíšek, shodují se ženy, které ho používají....

Každá žena v době menstruace volí, co jí vyhovuje. Některá upřednostňuje vložky, jiná tampony. Další možností je...

Z kašle se vyvinula otrava krve, kvůli které přišla žena o končetiny

Jayne Carpenterová

Jayne Carpenterové amputovali lékaři před třemi lety kvůli otravě krve obě nohy a levou ruku. Otravu přežila jen...

Zprvu jsem dietu před okolím tajila, říká žena, která zhubla 27 kilogramů

Jiřina Sedlmajerová zhubla 27 kilogramů.

Jiřina vaří v mateřské školce, se zdravým jídelníčkem pro sebe si však hodně dlouho neuměla poradit. Nakonec jí...

Vyhýbáte se mléku či lepku? Možná nemáte alergii, jen podléháte módě

Ilustrační snímek

Uspořádat večeři s přáteli může být dnes docela oříšek. Někdo nejí lepek, jiný cukr a další laktózu. Diety s vyloučením...

Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku
Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku

Na 7. září připadá Světový den Duchennovy svalové dystrofie. Tímto vzácným genetickým onemocněním trpí i Jaroslav, který je v současnosti plně odkázaný na pomoc druhých.

Databáze nemocí

Najdete na iDNES.cz