Zhruba šest desítek běžců a běžkyň (ač těch jen poskrovnu) odstartovalo z nového odpočinkového areálu Santos, vybudovaného na břehu Otavy, vstříc šumavským lesům. Je třeba říct, že profil trati byl pro některé spíše demotivující než motivující se na závod přihlásit. Ani počasí nebylo právě jarní. Na startu sice svítilo sluníčko, ale po pěti stech metrech, kdy se začalo hned prudce stoupat na první vyšší bod (Žižkův vrh), se z nebe spustily sněhové vločky. Sice ne v takové míře jako v zimním období, přesto Šumava ukázala, že se zima své vlády nechce vzdát jen tak.
Opravdu náročný profil trati hned v úvodu způsobil, že závodní pole běžců se už v úvodu roztáhlo na délku jednoho až dvou kilometrů. Na trati nebylo možné vidět téměř žádné skupinky běžců, maximálně dvojičky a ještě více běžců samotářů. I to ale k místnímu závodu patří. Po seběhnutí z prvního vrchu přišla nejtěžší část celého závodu, zhruba pět až šest kilometrů nepřetržitého stoupání na nejvyšší místo závodu, což je vrch Sedlo (902 m n. m.). Poslední půlkilometr zde tvoří tak příkré stoupání, že běžet se opravdu nedá, mnohdy ani jít. Člověk si připadá jako kamzík, jenže ten je na takový terén zvyklý, kdežto běžci ho zdolávají se skřípajícími zuby. Navíc v těchto výšinách letos dokonce ležel drobný poprašek sněhu, náročnost běhu tak byla ještě více umocněna.
Výstup na vrchol Sedla, kde stojí krásná rozhledna, byl tím nejobtížnějším z celé trasy závodu, mnozí běžci se proto museli na následující občerstvovací stanici (13. km) zastavit a plně, opravdu plně se občerstvit. Kopec dokázal všechny hodně vyčerpat. Jenže kvalita běžeckého pole se těmto kopcům ukázala jako více než rovnocenný partner. Mnozí po napití ihned pelášili k vytouženému cíli. Trať už slibovala jen drobné nerovnosti, lehké přeběhy a podle profilu pozvolný a vlastně i logický sestup dolů směrem k Sušici.
Šumavská RUNGO trasa Užijte si krásné šumavské krajiny také na naší RUNGO trase pro měsíc duben a vyhrajte. |
Na 17. km, kde byla druhá občerstvovačka, nám místní pořadatelka, podávající vodu či iontový nápoj, s úsměvem na tváři sdělila, že nyní už budeme jen sbíhat dolů a nic obtížného nás nečeká. Proto odsud každý odbíhal s úsměvem na rtech. Jenže! Asi kilometr za občerstvovačkou uhneme ze seběhu vlevo a bum … před námi se tyčí asi dvě stě metrů prudkého kopce, ze kterého se všem obracejí oči, jen když pohlédnou na jeho vrchol. Přesto se na začátku pokouší všichni běžet, ale už ve třetině kopce jdou a doslova funí. V této fázi závodu už sil moc není, to je vidět na každém, kdo doběhl až na tuto metu. Na vrcholu kopečka se však radostně pousmějí zvláště proto, že už nyní vidí Sušici jak na dlani a do cíle zbývají necelé tři kilometry.
Následuje krátké, asi pětisetmetrové seběhnutí a přeběhem přes hlavní silnici se dostáváme do parku, kde se místo startu proměnilo na nyní všemi očekávanou cílovou rovinku. Zde už na nás čeká asi stovka přihlížejících, kteří každému, kdo doběhne, mocně aplaudují. Ten potlesk je zcela zasloužená odměna za skvělý výkon. Celkovým vítězem v mužské kategorii se stal Tomáš Bystřický ze SOLOMON Teamu Zruč v čase 1:31:27 hodin a mezi ženami byla nejrychlejší Petra Kavijová z Atletika Klatovy časem 1:57:47 hodin.
Obecně lze ale konstatovat, že vítězem tohoto závodu je vlastně každý, kdo se postaví už na samotný start. Proběhnutí cílem je bonusem k samotnému závodu vedoucího po krásné trati v úžasné přírodě hlubokých šumavských lesů a kopců. 4. ročník sušického běhu s přívlastkem horský je za námi a všichni zúčastnění si už v cíli šeptali, že za rok v Sušici znovu.
ESHOP RUNGO.cz |
