Ochutnala jsem atmosféru RUNGO závodu. A taky sušené maso, koláče a čaj s rumem

O závodech Rungo jsem zatím vždycky jenom slyšela, o krásných trasách, pohodě, rodinné atmosféře a pověstných rautech v cíli. Letos jsem si dala za úkol přesvědčit se konečně na vlastní oči (a nohy). Vlašimskou Uklouzanou jsem ale proseděla doma s bolestí zad, přes Tydýty bylo zase třeba vypomoct doma na zahradě. Razovite pětky v ostravském Běláku jsem si ale nemohla nechat ujít, už jen proto, že start jsem tentokrát měla takřka „za barákem“.

Duben přišel ve velkém aprílovém stylu, když ale velikonoční chumelenice vystřídaly teplé letní dny, zimní běžecké vrstvy jsem uložila do skříně. Vítej jaro! V závodní sobotu ráno jsem však při pohledu z okna nevěřila vlastním očím – Sněží? Tři stupně?

Najednou se mi snad ani nechce z domu. Přesto doluji zimní výbavu ze skříně a vyrážím. To je klemra, Ostrava musí mít zase něco extra, BO! V tramvaji dumám, jestli běžet pětku jednu nebo dvě. Rozhodnu se pro dvě, aspoň se pořádně zahřeju.

Výsledky a fotogalerie

Craft RUNGO razovite pětky 2015.

O půl desáté už je na startu rušno, organizátoři ladí poslední detaily, k registraci se sjíždějí první závodníci, ač první závod začíná až za hodinu. Nafasuju čip a číslo, navrch dostanu krásné triko. Chvíli postávám s Majdou u Rungo stánku, pak se ale běžím schovat do tepla, protože do startu desítky mám ještě pořád spoustu času.

Vracím se tak akorát na závěr pětky, zatímco hrdí majitelé perníkových medailí okupují pozice u stolů s občerstvením, hlavně čajem. Ačkoli se blíží poledne, ani trošičku se neoteplilo, s radostí se tak připojuji k rozcvičce, kterou vede Nikola Havlík. Potom už je čas řadit se na start. Rozhlížím se kolem a snažím se vytipovat si běžeckého parťáka, za kterého se zavěsím. Trojice holčin přede mnou vypadá slibně, dokud jedna neprohodí: „Tak na pohodu na padesát?“ Musím to zkusit jinde. Moje hledání přeruší start. Vyřeším to cestou.

Hned za startem vbíháme do lesa. Bělským lesem jsem sice procházela už mnohokrát, jak si ale při prvních stovkách metrů uvědomím, nikdy jsem mu vlastně nevěnovala pozornost. Když se závod stočí od Zábřežské smyčky ke Svatému prameni, jsem překvapená, že asfaltovou dálnici nahradily pěšinky, potůček a jediný, ale zato pěkně prudký kopeček. Jak se tak kochám okolím, zjišťuji, že jsem sama. Velká mezera přede mnou i za mnou. Na dlouhé rovince před občerstvovačkou však postupně stáhnu jednoho odpadlíka ze skupiny přede mnou.

Zdravím ho a ptám se, jestli náhodou neběží na hodinu. Překvapený, že ho vůbec oslovuju, odvětí, že chce vůbec doběhnout, čas vůbec neřeší a momentálně lituje, že se nepřihlásil na pětku. Povzbuzuju ho, že půlka je blízko, a vydám se stíhat další členy skupiny. U občerstvovačky si užiju svou chvilku slávy a koncentrovaného fandění, přesunula se sem totiž většina fanoušků, včetně mrňousů, kteří vždycky chvilku zkouší držet tempo s taťkou nebo mamkou.

Během dalších dvou kilometrů se konečně zaháknu za další osamělou běžkyni a srovnám s ní tempo. Ta si to však nenechá líbit a přidává. Přidávám taky, přesto je pořád dva kroky přede mnou. Náš minisouboj mě zaměstnává natolik, že přestávám vnímat krásy okolí, kilometrovníky, diváky podél trati a všechno ostatní. Spoléhám na zázračný finiš, ten se ale tentokrát nekoná. Přijímám porážku a soustředím se na to, abych doběhla pokud možno s elegancí.

„Tak to má být, do cíle s úsměvem!“ volá kdosi, zatímco probíhám bránou. Rychlý pohled věnuji časomíře – je teprve 12:55 – tyjo, byla jsem rychlejší, než jsem si vůbec dovolila doufat. Přesouvám se k občerstvení, vůbec nevím, co si mám z té hromady buchet, sušenek, karamel, namazaných chlebů a sušeného masa vybrat. Váhavě sáhnu po chlebu… a sušeném masu (pro které se ještě několikrát vrátím). Cestou k cíli kontroluju výsledky a zjistím, že ač jsme to netušily, úporně jsme se slečnou bojovaly o sté místo.

Zatímco u cíle povzbuzujeme poslední dobíhající, najde si mě „známost ze čtvrtého kilometru“. Prohodíme pár slov, oba jsme spokojení, dosáhli jsme svého. I když nečekaně začíná znovu sněžit, na vyhlášení zůstává většina běžců, nálada je výborná a čaj se vylepšuje rumem… Prostě pohoda. Zatímco poslední koláčky a karamelky nacházejí své majitele, loučím se s redakcí a spěchám do tepla.

Výborný závod! Už cestou domů proto začínám plánovat červnový výlet do Plzně, tak třeba se tam potkáme!

PŘIHLASTE SE NA ZÁVOD

Craft RUNGO osvobozující pětky v Plzni Přijďte 13. června na RUNGO závody na 5 a 10 kilometrů do Plzně.

Budeme rádi, pokud právě tyhle závody budou třeba vaše úplně první. Protřelí harcovnící jso samozřejmě vítáni taky :

Tyhle závody pro vás připravila celá redakce a fanoušci webu - TAK SE TĚŠTE.