Máte 150 vědeckých publikací (z toho 120 výzkumných) z různých oblastí onkologie, což je nejvíce v Česku. Který směr v onkologii je vám nejbližší?
Když si člověk po škole vybere onkologii, pak podle toho, na jaké pracoviště se dostane a jakého má učitele, prochází různými oblastmi. Začínal jsem na Interní hematologické a onkologické klinice v brněnské fakultní nemocnici, čili jsem se věnoval léčbě leukemie, lymfomů a myelomu (nádorová choroba vznikající z jednoho druhu bílých krvinek, které se nazývají plazmatické buňky, pozn. red.). Pak jsem byl dva roky ve výzkumu na Oxfordské univerzitě a potom jsem rok a půl pracoval v Londýně na různých klinikách. A během pobytu ve Velké Británii jsem se posunul od hematologických nádorů k těm tzv. solidním. Tam jsem měl štěstí na dobrého učitele, který se zaobíral urologickými nádory, to znamená: prostata, ledviny, varle a močový měchýř. A to jsou oblasti, kterým se teď věnuji z výzkumného hlediska nejvíce. Na naší klinice ale nejsme tak úzce specializovaní, člověk si musí zachovávat přehled a zručnost v celé onkologické šířce.
Náš zdravotní systém stojí na generaci srdcařů, které práce baví a kteří ji dělají celý život. Jenže ti stárnou, a mladí se na to nachytat nenechají.
