Rakovinou vaječníků onemocněla v pětašedesáti letech, a když prodělávala chemoterapii, začala si psát deník, což pro ni bylo jako terapie.
Devatenáct let pracovala na správě sociálního zabezpečení jako vedoucí důchodového oddělení. Ráda lyžuje, cestuje, jezdí na horském kole, hraje badminton, čte a pracuje na zahrádce. Je vdaná, má dva vnoučky a milující rodinu, která ji pomáhá nemoc překonat.
Syndrom malé sukně
„Všechno to stále vidím před sebou, jako by to byl nějaký film. Prvním příznakem, který se u mě objevil, bylo nezvykle nafouklé břicho. Dneska už vím, že se tomu říká syndrom malé sukně. Všimla jsem si toho poměrně rychle, protože mám štíhlou postavu a moje strava byla stále stejná, nic jsem v jídelníčku neměnila. Neměla jsem tedy žádný důvod přibírat. Navíc jsem chodila dvakrát denně na velkou, což je u mě dost neobvyklé. Postupem času mě začaly trápit také hemoroidy a potom se přidaly potíže s močením,“ vzpomíná paní Květa, která vyhledala lékaře.
Nebezpečná mutace* Rakovina vaječníků postihne v ČR každý rok přes 900 žen. * Odhalení mutace v genu BRCA1 a BRCA2 může zachránit ženy, které ještě neonemocněly. * Mutace v genu BRCA zvyšuje 10krát riziko rakoviny prsu a 30krát riziko rakoviny vaječníků. * Preventivní operace můžou snížit riziko závažného onemocnění na minimum. * Více o kampani na www.brcanejsoujenprsa.cz |
Tam dostala antibiotika, jenže problémy nezmizely a po pohmatovém vyšetření od lékařky ji navíc začalo bolet břicho.
Krutá rána pro celou rodinu
„Rakovina vaječníků se dlouho nijak neprojevuje, takže mi nepomohlo, že jsem poctivě chodila na prevenci. Až v lednu díky příznakům lékaři odhalili, že mám nádor o velikosti pět a půl centimetru. Když mi gynekoložka líčila, jak bude moje léčba probíhat, jako bych to všechno slyšela z dálky, jako by se mě to netýkalo. Ani jsem nebrečela, byla jsem absolutně klidná a tak nějak mimo,“ svěřila se sympatická dáma, která si později své pocity zapisovala do deníku.
Začátek nemoci, ale i průběh léčby byl pro ni a její rodinu velmi těžký. „Manžel to špatně nesl, ale i tak převzal ze dne na den veškerou péči o domácnost. Na radu psycholožky Šárky Slabé jsme přestali řešit, co bude, a začali jsme žít od vyšetření k vyšetření. Zatímco s některými ‚přáteli‘ mě nemoc odcizila, sblížila mě se sestrou z Austrálie. Navíc jsem po odborném genetickém vyšetření zjistila, že mám mutaci genu, který v sobě nese dispozici k nádorům prsu a vaječníku a stejně tak ji mají i moje dcera, maminka a sestra,“ svěřila se nám Květa, která šestkrát podstoupila chemoterapii a následně operaci, kdy jí lékaři odstranili vaječníky, dělohu, vejcovody, čípek a slezinu a „seškrábli“ střevo.
Velká naděje na vyléčení
„Teď podstupuji až do září biologickou léčbu. Mám velkou naději, že se vyléčím. Život ale není jednoduchý, potrápil mě také zánět okolo žilního vstupu a letos v únoru jsme s mužem prodělali mírnější formu covidu. Navzdory všemu ale bojuji dál. A všem ženám vzkazuji: Když se vám něco nebude zdát s vaším zdravím, neváhejte a neodkládejte konzultaci u lékaře, a to ani za cenu, že to nebude nic vážného.“
