Proti rakovině pomáhá bojovat už téměř pětačtyřicet let a je optimistou: lidstvo tento boj podle něj vyhraje. David Khayat se však nevěnuje jen medicíně, na téma rakoviny napsal i divadelní hru a několik románů. „Vše, co dělám, se točí kolem boje s rakovinou. Moje dramatická tvorba je toho součástí, věřím, že pomáhá s určitou osvětou,“ říká.
Onkologii jste se začal věnovat ve čtyřiadvaceti letech, tedy téměř před čtyřiceti pěti lety. Jak se za tu dobu boj s rakovinou proměnil?
Patřím k nejstarším žijícím onkologům ve Francii. Když jsem začínal, vypadal boj s rakovinou zcela jinak než v současnosti. Chemoterapie byla v sedmdesátých a osmdesátých letech velmi drsná, léčba ničila doslova vše, nejen rakovinové buňky. Nechci tvrdit, že jde dnes o procházku růžovým zahradou, ale moderní metody jsou efektivnější a šetrnější. Před těmi zhruba pětačtyřiceti lety přežilo boj s rakovinou asi dvacet pět procent pacientů, teď je to zhruba sedmdesát pět procent. V tom je vidět obrovský pokrok. Co se ale nezměnilo, je stigma, které okolo rakoviny panuje. Moc se o ní nemluví, představuje temné a velmi pesimistické téma. To se snažím už mnoho let změnit, ale jde to jen velmi pomalu.
Pouze pět procent všech nádorových onemocnění je geneticky podmíněno. Zbylých pětadevadesát procent souvisí s věkem, vnějším prostředím a životním stylem.
Co je podle vás v boji s rakovinou nejdůležitější?
Osvěta. Když jsme na počátku tohoto tisíciletí ve Francii zaváděli screeningový program karcinomu prsu, zjistili jsme, že ho využívá jen třicet osm procent žen, pro které je určen. Zpracovali jsme tedy studii, která zkoumala, proč na vyšetření prsu nechodí. A zjistili jsme, že čtvrtina z těch, co nepřijdou, nepřišla proto, že se obávala, že právě vyšetření na mamografu rakovinu způsobuje. Další čtvrtina se domnívala, že mohou přijít, až když samy zaznamenají potíže. V podstatě se tyto ženy domnívaly, že pozdní záchyt je z hlediska léčby stejný jako včasné zachycení nádoru.
A ty další?
Další zhruba čtvrtina na vyšetření nedorazila kvůli potížím ve svém životě, odkládala ho třeba kvůli nedostatku času. A poslední, opět zhruba stejně velká skupina, nepřišla z kulturně-společenských důvodů. Třeba proto, že odmítala ukázat před lékařem prsa. Důležité bylo začít jasně komunikovat, že včasný záchyt rakoviny prsu zvyšuje naději na uzdravení, že vyšetření nepředstavuje zdravotní riziko, a obecně představovat výhody screeningu.
Osm příznaků rakoviny, které většina lidí ignoruje |
Počet pacientů s rakovinou neustále roste. Nezdá se vám ten boj nekonečný?
Každých dvacet let se počet případů rakoviny ve světě zdvojnásobí, a i když medicína dělá pokroky, zatím se na tom v zásadě nic nemění. Ale já jsem optimistou a věřím tomu, že se nám jako lidem podaří rakovinu v budoucnu porazit. Nebude to teď, nezažiju to ani já, ani vy, respektive nezažije to generace dnešních rodičů. Ale jejich děti, nebo nejpozději vnoučata, se toho nejspíš dožijí. Určitě s tím pomůže třeba umělá inteligence, ale vliv budou mít i praktické metody boje proti rakovině.
Jaké metody?
Mám především na mysli princip „harm reduction“, tedy snahu o snižování rizik. Víte, lidé se budou vždy chovat rizikově. A zákazy v tomto ohledu nejsou funkční cestou. Ukázala to kdysi alkoholová prohibice v USA. V našem případě se to týká především boje s kouřením. Státy se snaží všemožným způsobem kouření omezovat: zvyšují zdanění cigaret, snaží se kouření vymýtit z veřejného prostoru. To má určité pozitivní vlivy, ale kuřáci kouří stále a stále na rakovinu umírají. Kouření tabáku bylo nejčastější příčinou onemocnění rakovinou už v devadesátých letech minulého století a tou nejčastější příčinou zůstává i dnes. V dalších příčinách mu přitom roste silná konkurence, což znamená, že ze zdravotního hlediska nebyl dosavadní boj v tomto ohledu příliš efektivní.
David KhayatFrancouzský onkolog
|
Proč nebyl efektivní?
Až donedávna bylo v podstatě jedinou doporučovanou cestou, jak snížit riziko onemocnění rakovinou u kuřáků, přestat kouřit. Jenže to se snadno řekne, ale hůř udělá. Kuřáci jsou závislí na nikotinu, který potřebují pro své fungování, ale umírají kvůli kouři, který s nikotinem vdechují. Jistě, zcela s kouřením přestat je z lékařského hlediska tou nejefektivnější cestou, jak riziko onemocnění rakovinou snížit, jenže tuto cestu zvládne jen velmi málo kuřáků.
Můžete dát příklad?
Studie například ukázaly, že obvykle doporučované metody s využitím nikotinových náplastí nebo žvýkaček při odvykání fungují z krátkodobého hlediska, ale z dlouhodobého ne. Po šesti měsících dovede s takovou terapií přestat kouřit šedesát až sedmdesát procent kuřáků, jenže v horizontu dvou let je její úspěšnost jen dvouprocentní. Mnoho pacientů se tedy ke kouření vrátí. Proč? Kuřák vyžaduje rychlou hladinu nikotinu, který mu dodá právě potažení z cigarety. Avšak náplasti nebo žvýkačky dodávají nikotin dlouhodobě v malých dávkách, a to nakonec nestačí.
A co podle vás tedy funguje?
Ukazuje se, že tou cestou mohou být bezdýmné alternativy cigaret. Ty zajistí onen kýžený rychlý přísun nikotinu, ale zároveň uživatel nedostává dávku škodlivin, kterou vdechuje při kouření cigarety. To znamená dramaticky snížené zdravotní riziko. Pozor! Pořád platí, že přestat kouřit úplně je samozřejmě tou nejlepší cestou, ale bezdýmné alternativy, jako třeba nikotinové sáčky, zahřívaný tabák nebo elektronické cigarety, jsou vhodnou cestou pro ty, kdo s nikotinem skončit nedovedou. Nikotin, který takto získají, má určitá zdravotní rizika, ale nezpůsobuje rakovinu. Proto mají tyto alternativy dramaticky snížené celkové zdravotní riziko, a to i o víc než 98 procent.
Umělá inteligence radí firmám nebo lékařům, v radiologii pomáhá už deset let |
Jsou důkazy o tom, že tyto alternativy skutečně fungují?
Opravdu jisti si budeme tak za dvacet let, až uvidíme efekt dlouhodobého užívání takových produktů. Ale už dnes máme určité nadějné náznaky. A to například i v Česku. Funkčnost alternativ je přitom logická. Když organismus dostává dramaticky nižší dávku škodlivin, má to pozitivní efekt.
Můžete to nějak ilustrovat?
Je to, jako když porovnáme dávku radiace, kterou tělo dostane při rentgenovém vyšetření, nebo jaké by bylo vystaveno při jaderné katastrofě, k jaké došlo třeba ve Fukušimě. Ostatně onen princip snižování rizik funguje i jinde než jen u kouření.
Myslíte u jiných druhů rakovin?
Třeba v rámci prevence rakoviny kůže také lidem nezakazujeme, aby chodili na slunce, ale doporučujeme používat krémy s vysokým ochranným faktorem. Podobně je to u aut: i jejich nehody způsobí spoustu úmrtí, ale nezakázali jsme je. Namísto toho jsou vybaveny bezpečnostními pásy, airbagy i dalšími bezpečnostními řešeními, která rizika snižují. U kouření můžeme skutečně docílit něčeho podobného.
Algoritmy umělé inteligence pomáhají, urychlí vývoj nádorových léčiv |
Byl jste vždy ohledně boje s rakovinou takovým optimistou?
Má situace se v tomto ohledu v průběhu života vyvíjela. Nejprve jsem se jen intenzivně věnoval boji, léčil pacienty, ale samozřejmě jsem jich viděl spousty umírat. Lidé na mě spoléhali, že je zachráním, a já, nebo spíš medicína, jsme to prostě nedokázali. Zdálo se to jako běžný koloběh v tomto oboru, ale přesto to na mě někdy zhruba před dvaceti lety dolehlo. Přestal jsem chápat smysl mého počínání. Uchýlil jsem se tedy na nějaký čas do kláštera, kde jsem si uspořádal myšlenky. A rozhodl jsem se, že to ze sebe musím i nějak dostat. Proto jsem se rozhodl napsat svůj první román. Pomohlo mi to. Navíc myslím, že má tvorba, ve které nadále pokračuji, pomáhá bojovat s řadou mýtů, které kolem boje s rakovinou panují. Dodnes také léčím pacienty a setkávám se s nimi. Neustále mi to připomíná, jak důležitá je prevence. Je totiž faktem, že pouze pět procent všech nádorových onemocnění je geneticky podmíněno. Zbylých pětadevadesát procent souvisí s věkem, vnějším prostředím a životním stylem.
