Kdy jste se naposledy postil?
Půst má smysl jen v okamžiku, kdy je člověku z nějakého důvodu špatně, tedy pokud má například střevní infekci. Pak je dobré zastavit jakýkoliv příjem potravy. Úmyslně jsem tedy žádnou hladovku z léčebného ani zdravotního důvodu nedržel. Možná by bylo zajímavé vyzkoušet, co to s člověkem udělá po stránce psychické, ale nemyslím, že je to rozumný důvod.
Ani kvůli redukci váhy?
Ne. Když je organismus v půstu, začne se adaptovat na nižší energetický příjem, takže hubnutí nepůjde tak rychle. Jakékoliv léčebné hladovky naordinované za účelem hubnutí jsou strašně nefér. Klient sice za ten týden nebo deset dní zhubne, ale zhruba dvě kila z toho byla obsahem trávicího traktu. Navíc při kyselé reakci, která v těle při hladovění vždy nastává, dochází k větší diuréze (vylučování moči, pozn. red.). Jinými slovy, dotyčný se častějším močením více odvodní. Takto „shozená“ kila pak po skončení hladovky samozřejmě velice rychle nabere zpět.
Nemluvě o jojo efektu...
To, co je na jojo efektu nejnebezpečnější, je fakt, že když rychle redukujeme váhu, tak ztrácíme podkožní tuk i svalovinu. Pokud člověk po návratu ke své původní stravě znovu přibere, je to ve formě tuku, nikoliv svalů. Čili mění se složení těla v tom smyslu, že klesá svalová hmota a roste tuk. Jojo efekt hrozí u všech redukčních režimů, u hladovky o to víc. Protože čím méně člověk jí, tím větší podíl energie získává ze svalů.
Co se vlastně v našem těle děje během hladovění?
Nejprve tělo spotřebovává vlastní zásoby cukru. Jenže ty stačí na pouhých dvanáct až čtyřiadvacet hodin. Na začátku hladovění, tedy než si organismus zvykne na snížený příjem energie, spotřebovává bílkoviny z vlastního těla. A ty jsou především ve svalech.
Doc. MUDr. Pavel Kohout, Ph. D.- přednosta Interní kliniky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Thomayerovy nemocnice v Praze - vedoucí nutričního týmu Thomayerovy nemocnice v Praze - člen České gastroenterologické společnosti - člen České společnosti pro výživu - člen Společnosti klinické výživy a intenzivní metabolické péče ČSL JEP a dalších domácích i zahraničních odborných společností - pedagog na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze |
Teprve po třech nebo čtyřech dnech přechází metabolismus hladovějícího těla do fáze, kdy začne šetřit i vlastní bílkoviny. Dostává se totiž do takzvané ketózy, což je kyselá reakce, kdy organismus začne z mastných kyselin a aminokyselin v játrech vyrábět tzv. ketolátky, kterými nahrazuje cukry. Ty se tvoří v játrech, když poklesnou zásoby glykogenu (tzv. živočišného škrobu, pozn. red.). Jsou tedy využívány jako zdroj energie (na tomto principu stojí populární ketodieta, založená na nízkém podílu sacharidů ve stravě, pozn. red.).
Nicméně při hladovce si tělo během prvních čtyř dnů hladovění „sáhne“ pro zásoby právě do aminokyselin, které jsou v bílkovinách našich svalů. Udává se, že u zdravého člověka je denní obrat okolo 0,6 až 0,8 gramů bílkovin na kilogram tělesné váhy. Zdá se, že to není mnoho. Ale při hmotnosti osmdesát kilogramů je to celých padesát gramů bílkovin z našich svalů. Tolik denně spotřebuje náš organismus do doby, než přejde do fáze šetření. Pak se podíl spotřebovaných bílkovin mírně snižuje, ale stále je velký. To je vysoká cena. Proto si myslím, že vyloučit veškerou stravu kvůli zhubnutí je velmi drahý špás.
V nedávno vydané knize Kompletní průvodce půstem se však píše, že paměť našeho těla půsty zná. Pamatuje si je prý z dávné historie, kdy jsme se běžně postili, nebo jsme nejedli, protože jídlo nebylo.
Ano, náš organismus je na hladovění přizpůsobený. A to tak, aby v případě hladovky nezemřel, abychom přežili. Právě tyto adaptační mechanismy jsou to, co nás dnes trestá. Protože kromě toho, že jsme schopni přežít bez jídla, jsme adaptovaní také na velkou pohybovou aktivitu. Když se vrátíme do paleolitu, tedy do doby, kterou dnes někteří výživoví poradci tak rádi propagují v podobě paleodiety, zjistíme, že tehdejší lovci a sběrači žili stejným způsobem, jaký dnes vidíme u divokých zvířat.
A to?
Celý den nedělali nic jiného, než že sháněli potravu. Chodili, nebo běhali, protože se snažili dohnat či uhnat nějaké zvíře. Cestou sebrali kdejakou jedlou bobuli, co našli. Za jeden den indiánským během urazili běžně dvacet až třicet kilometrů. Rozhodně souhlasím s tím, že je špatně, když dnes konzumujeme příliš energeticky bohatou potravu a k tomu máme málo pohybu. Ale opakem tohoto režimu zcela určitě není hladovění. Tím je odpovídající pohybová aktivita a omezení vysokokalorické stravy.
Znám i lidi, kteří podobně jako lovci a sběrači jedí jednou denně, ale mají k tomu dostatečnou fyzickou aktivitu. Obecně však tento model není možné použít k hubnutí, protože je pro nás energeticky nevýhodný. Po většinu dne totiž pojede organismus v úsporném módu. Důvod, proč se dnes doporučuje jíst víckrát denně, je ten, aby naše tělo nebylo nuceno energií šetřit. K tomu potřebuje určitou stálou hladinu cukru v krvi. Lítat z extrému do extrému tělu určitě nepomůže.
Týdeník TÉMAvychází v pátek  Článek vyšel v časopise Téma v pátek 18. ledna 2019 |
Umírněnost či asketismus v jídle a pití má však i kulturní a náboženskou tradici.
Samozřejmě, jsou určití lidé, jako buddhističtí mniši a jogíni, kteří se snaží při meditacích omezit své tělesné potřeby, a proto nejedí. Využívají půst spolu s holotropním dýcháním k tomu, aby se dostali do určitého stavu posunutého vědomí. Nejsem tak velký odborník, abych řekl, jestli je to správně či ne, ale respektuji, že to patří k jejich způsobu života.
Vždy mě však přivádí k úžasu, jak někteří lidé vytrhnou jediné dietní doporučení z kontextu a snaží se ho aplikovat. Dříve to byly například zásady makrobiotické stravy, kdy někteří výživoví odborníci doporučovali jíst to či ono. Vždy jde však o komplex mnoha kroků a zásad, které je dost obtížné použít a správně dodržovat v naší zrychlené době. Stejné je to s půstem. Copak se ten, kdo ho dodržuje, na celý den zastaví, zůstane v klidu a medituje jako buddhistický mnich?
U paleodiety je to stejné?
Pravděpodobně ano. Popravdě, na každém tomto směru se dá najít něco rozumného, včetně paleodiety. Pokud má člověk velkou fyzickou aktivitu a sníží ve stravě množství sacharidů, které nahradí zeleninou, tedy přisune do těla větší množství vlákniny a antioxidantů, budiž. To určitě rozumné je. Ale pokud dietu někdo pojme tak, že nebude jíst chleba, ale pouze maso, tak je to naprostý nesmysl vytržený z kontextu. A zcela jistě u takového člověka k ničemu dobrému nepovede.
Mnohá z těchto doporučení však šíří sami výživoví poradci.
Víte, mám pocit, že mnozí z nich si tímto způsobem hledají klientelu, snaží se najít nějakou senzaci, aby na sebe strhli pozornost a zviditelnili se. Je jim jedno, jestli říkají pravdu, a zda to, co hlásají, někomu pomůže, nebo mu ublíží. Jsou zaslepení svojí vizí či myšlenkou, ale za samotné pacienty už nemají žádnou zodpovědnost. Nám pak do nemocnice chodí dívky s poruchami příjmu potravy nebo podvyživení lidé, pacienti s osteoporózou, poškození nesmyslnými eliminačními dietami, jen proto, že jim někdo „vymyslel“ bezlepkovou nebo bezlaktózovou dietu.
A k tomu všemu si tady ještě máme hrát s nějakým půstem, o kterém budeme říkat, že je zdravý? A budeme na to téma vydávat články a knížky? Když připustíme, že hladovět je zdravé, chytne se toho velice křehká populace pubertálních a prepubertálních dívek. Od toho pak chybí opravdu jen velmi malý krůček k mentální anorexii nebo bulimii. A ještě větší problém je, když si výživoví specialisté vezmou do úst nějaké lékařsky potvrzené a nezpochybnitelné tvrzení, a dají ho do souvislostí, které jsou naprosto zrůdné.
Třeba že při půstu stoupá hladina růstového hormonu a že je to dobře?
Předpokládám, že autoři tohoto tvrzení si přečetli nějakou studii, která dokazuje, že během hladovění hladina tohoto hormonu skutečně vzroste. Já se však ptám, k čemu je to dobré? Protože v okamžiku, kdy jsou uzavřené růstové štěrbiny (nachází se zde vrstva buněk, díky nimž dochází k prodlužování kosti, na konci puberty se štěrbiny uzavřou a jedinec přestává růst, pozn. red.), už člověk těžko vyroste do výšky. Zvětší se mu brada nebo nos, jako je tomu u akromegálie (hormonální poruchy spojené s nadměrnou produkcí růstového hormonu, pozn. red.). To opravdu není cílem.
A co je pravdy na tom, že půst dokáže zlepšit inzulinovou rezistenci, tedy stav, kdy organismus nemůže dobře využít svůj vlastní inzulin, což je jedna z hlavních příčin vzniku diabetu 2. typu?
Je to tak, s tím souhlasím. Důvod vzniku inzulinové rezistence, tedy jakési necitlivosti organismu k produkovanému inzulinu, vzniká, zjednodušeně řečeno, z nadbytku cukrů v krvi. Když je glukózy v těle dostatek, inzulin se zanoří do nitra buňky, kde funguje jako klíč, to znamená, že uzamkne glukózové kanálky, aby do buňky neproudil další cukr. Jeho nadbytek by totiž vybudil buňky v našem těle k výrobě velkého množství energie, tím by se přehřály, což by mohlo vést až k jejich zániku.
Kaskáda těchto dějů je v těle zdravého člověka s přiměřenou hladinou cukru v krvi udržována v rovnováze. Nadbytek energeticky bohaté stravy však vede k tomu, že beta buňky v Langerhansových ostrůvcích (části slinivky, která produkuje hormony, pozn. red.) vyrábí nadbytek inzulinu, což časem může vést až k tomu, že tělo bude vůči účinkům tohoto hormonu rezistentní, tedy necitlivé. Půstem to dokážeme změnit.
Když jsem ještě pracoval v nemocnici v Hradci Králové, využívali jsme léčebnou hladovku u obézních stopadesátikilových pacientů, kteří užívali až 160 jednotek inzulinu denně. To byl takový razantní krok, který dokázal inzulinovou rezistenci změnit. V běžném životě to však není třeba dělat takto razantně. Navíc, jak dlouho si tento režim člověk udrží?
Co tedy radíte?
Úplně stejně pomůže člověku s inzulinovou rezistencí, pokud přestane konzumovat sladké, tedy sníží příjem složených sacharidů, a začne být fyzicky aktivní. Jedině toto opatření bude mít trvalý efekt. Nejsem proti tomu, aby se takový režim nastartoval třeba jednodenní hladovkou, na kterou pak navazuje změna dietního režimu. Určitě však nemůžete čekat, že se inzulinové rezistence a diabetu 2. typu zbavíte tak, že se budete celý týden cpát a pak si jeden den střihnete hladovění.
Může takový půst snížit hladinu glukózy na nebezpečnou úroveň, tedy až do hypoglykémie (nepříjemného stavu, projevujícího se třesem, pocením a zrychleným pulzem, pozn. red.), který může diabetika ohrozit i na životě?
Záleží na řadě okolností, především na zásobách glykogenu. Hodně hubený nebo vyčerpaný člověk, případně pacient s jaterním onemocněním si může „vyrobit“ hypoglykémii i přes noc. Pokud je však člověk zdravý a má dostatečnou svalovou hmotu, kde jsou uloženy zásoby glykogenu, velmi pravděpodobně u něj k nebezpečnému poklesu krevního cukru nedojde. Po čase se i u něj hladina cukrů sníží a dostane hlad.
Což je pro organismus určitý stres, se kterým se tělo vypořádá tak, že začne vyrábět katecholaminy, tedy stresové hormony. Pro jejich tvorbu musí tělo sáhnout do zásob glykogenu, tedy opět do našich svalů. Dříve nebo později tak přejde organismus z glukózového metabolismu do ketózy, kdy jako náhradní zdroj energie volí tuky.
Má pro nás tento stav, tedy ketóza, i nějaká rizika? Kromě toho, že před tím spotřebovává tělo bílkoviny z našich svalů.
Začínáme i jinak myslet. Mimochodem přísné ketodiety se využívají u dětí nebo pacientů s epilepsií, na které nezabírají žádné léky a nedá se dělat už nic jiného, než se pokusit ketózou změnit spektrum mediátorů v mozku (chemických látek, které slouží k přenášení nervových vzruchů, pozn. red.). Pro jinak zdravého člověka je však samozřejmě velice nebezpečné si takto pohrávat s vlastním mozkem. U lidí s určitou dispozicí to totiž klidně může vyvolat deprese či jiné psychiatrické onemocnění.
Neoceníte jakožto gastroenterolog půsty ani z hlediska očisty střev? Takové léčebné klystýry byly svého času velmi populární.
Šlo o módní trend, který měl přitáhnout lidi do ambulancí k tomuto účelu vytvořených. Žádný smysl ani pozitivní zdravotní efekt to nemělo. Zrovna tak nemá cenu doufat, že po zdravotní hladovce se nám nějak zázračně detoxikují střeva. Pokud lidé touží po takovém střevním „detoxu“, ať sníží množství energeticky bohaté stravy, tedy sladkého a tučného jídla, a zvýší přísun vlákniny, která živí bakterie v našem tenkém a tlustém střevě.
Je naprosto iluzorní si myslet, že pokud nebudeme jíst, nebude ve střevech žádný život. Pokud tyto potvůrky nedostanou substrát, kterým by se živily, začnou se požírat navzájem. Složení střevní mikorbioty (mikroorganismů, které žijí v trávicí soustavě, pozn. red.) se změní a v konečném důsledku může dojít i k poškození střevní bariéry. Takže bakterie, které ve střevě zůstanou, se pak odtud mohou přemístit do těla. A to rozhodně nechceme.
Jaké největší nepravdy nebo lži se podle vás o půstech tradují?
Že dobrovolný půst je zdraví prospěšný a že vychází z toho, co dělali naši prapředci. Nedělali. Nikdo nehladověl dobrovolně. Ani naše prababičky, ani člověk v době kamenné. Kdyby měl takový lovec šanci se tehdy pořádně najíst, tak nedělá nic jiného. Hladověl, protože zrovna nic neulovil.
Také na půsty našich babiček se musíme dívat v historických souvislostech. Není pravda, že se postily kvůli svému zdraví. Tříměsíční masopust, tedy omezení konzumace masa, byl vynucen tím, jak tehdy lidé žili. Hospodářská zvířata museli pozabíjet, aby se sami uživili ze zbytků obilí. Církev byla chytrá v tom, že k tomu přidala i duchovní rozměr. Postění obalené do náboženství pak bylo samozřejmě přijatelnější pro většinovou populaci. Ale nehledejme v tom žádnou hlubokou starověkou moudrost, která nás dovede k dlouhověkosti.
My dnes déle žijeme díky pokročilé medicíně, lékům na infekce, vysoký cholesterol i tlak a vyspělé kardiologii, kdy lékaři zavedou stenty do věnčitých tepen (malé trubičky, které zajistí průchodnost ucpané tepny, pozn. red.) dříve, než dojde k poškození srdce infarktem myokardu. Pokud k tomu přidáme i střídmost a fyzickou aktivitu, budeme se dožívat věku ještě vyššího.
Za největší nesmysl a zlo ale pokládám půst při nádorovém onemocnění – s podivnou úvahou o vyhladovění nádoru. Tam jde o velké riziko a velké nebezpečí, kdy dojde k naprostému vyčerpání organismu. K těžké podvýživě, která oslabí pacienta natolik, že není schopen podstoupit operaci, chemoterapii nebo léčebné ozáření. V tomto případě je doporučování půstu naprostý zločin.
