Je půl čtvrté ráno a já už nemůžu spát. V hlavě mi neustále šrotuje, jestli tu náročnou kopcovitou trasu uběhnu. Po patnácti hodinách v letadle, posunu času o devět hodin a jen jednom dni na regeneraci vím, že to bude náročné. Navíc za tři týdny jsem toho až tak moc natrénovat nemohla, i když jsem se snažila (více o přípravě čtěte zde).
Nový web o běháníTaky rádi běháte? Podívejte se na nový web Rungo.cz, kde vám odhalíme o běhu úplně všechno |
Ještě před snídaní, kterou máme objednanou na pátou hodinu, si dávám müsli tyčinku, banán a zapíjím to vodou. Neustále si opakuji, běžíš to pro radost a dobrou věc, tak se nestresuj. Ale nemůžu to ze sebe dostat. Raději se už s předstihem oblékám do závodního kompletu. Chystám si číslo a kontroluji, jestli mám všechno potřebné. Koukám ještě do počítače a píšu si s rodinou.
K snídani už do sebe nedostanu víc než muffin a další banán, žaludek je stažený. Hotel je plný běžkyň, všechny se usmívají a družně baví. Ale já už bych to měla nejraději za sebou. Start je v 6:30, a tak hned po snídani vyrážíme.
Je ještě tma, mlha, pofukuje vítr a chlad nás nutí se neustále pohybovat. Ale atmosféra je neskutečná. Třicet tisíc běžkyň se tlačí v přilehlých ulicích okolo Union Square, odkud se startuje. Hlasitá hudba mi dodává energii, pomalu se přesouváme do našeho koridoru. Celé to vypadá jako jedna velká party. Všichni nadšeně zpívají a tancují. Pak už odpočítáváme poslední vteřiny a křičíme "Go!".
Dav se pomalu rozbíhá a já pociťuji příjemné mrazení po celém těle a dodávám si odvahu, že to určitě dám.
Společně nám to rychle utíká
Už před startem jsme se se Zuzkou domluvily, že poběžíme spolu, co nejdéle to půjde a to se nám taky vyplatilo. Víme, že to nesmíme přepálit. Cesta je náročná a dlouhá, je tu několik opravdu nepříjemných kopců. Užíváme si atmosféru a přitom si povídáme. Sice už ani nevím o čem, ale cesta nám až překvapivě utíká. Po necelých dvou kilometrech se dostáváme k oceánu, podél kterého vede téměř celá trasa. Potkáváme davy fanoušků, roztleskávače, ale taky třeba černošský sbor.
O závoděTřicet tisíc žen z celkem 54 zemí se zúčastnilo jubilejního 10. ročníku Nike Women’s Marathon and Half Marathon. Běžkyně odstartovaly přímo z centra San Franciska z Union Square a jejich cílem byla Ocean Beach u Pacifiku. První ženou, která dokončila půlmaraton s časem 1:18:22 byla Florencia Borelliová z Argentiny. První ženou maratonské vzdálenosti je Emily Gordonová z Los Angeles, která protnula cílovou pásku v čase 2:51:44. Nike Women’s Marathon je největší ženskou běžeckou událostí na světě, které se za posledních deset let zúčastnilo více než tři čtvrtě milionu žen. Tento závod přispívá dobrovolnické organizaci na světě - Leukemia & Lymphoma Society (LLS) – která se angažuje v boji proti leukemii. Dosud se podařilo prostřednictvím závodu vybrat více než 143 milionů dolarů. |
Za celou dobu nevynecháváme ani jednu občerstvovací stanici, pravidelně doplňujeme tekutiny. Gel ani další doplňky raději nezkouším. Cítím se dobře a když koukám na hodinky, jak jsme na tom, zjišťuji, že jsme už na sedmém kilometru.
Únavu necítím žádnou, běh si vyloženě užívám. Koukám na domy u přístavu, fanoušky i běžce. Slavný most Golden Gate, který má být vidět zhruba na osmém kilometru, nám bohužel kvůli husté mlze zůstává ukrytý.
První zkouškou jsou kopce
Po rovinatém úseku přichází po více než osmi odběhnutých kilometrech první z dlouhých a prudkých stoupání. Před očima vidím hada z běžců, který se táhne do prudkého krpálu. V hlavě mi proběhne, že tohle bude asi zatěžkávací zkouška, ale jde to dobře. Trochu se sice zadýchávám, ale na vrcholu už si zase povídám se Zuzkou.
Následuje rovinka, pak zase nějakou dobu z kopce a znovu do kopce. Takhle se to průběžně střídá až do sedmnáctého kilometru. Já překvapivě cítím dostatek sil a krize nepřichází.
Zuzku trochu chytají křeče, a tak zpomaluje a říká mi, ať běžím napřed a vylepším si celkový čas, že se sejdeme v cíli. Pouštím si hudbu a zrychluji, teď už věřím, že doběhnu. A možná i v limitu, v který jsem doufala - 2 hodiny a 30 minut.
Do cíle už běžím sama
Nechápu, kde se ve mě bere tolik síly, tempo mám 5:30 až 6 minut na kilometr. Nohy stále poslouchají a já si připadám, jako když letím.
Blog čtenářky: Jak prožívala půlmaraton v San Francisku |
Před sebou vidím tak stejně starou běžkyni, na tričku má fotku malé holčičky a nápis "Nikdy nezapomeneme, Jane". Všichni tu běží kvůli dobré věci, celý výtěžek z akce pomáhá lidem nemocným leukémií. I to mi dává sílu dál běžet, sleduji čas i kilometry.
Chybí už mi jen jeden, zrovna mi do uší hraje písnička Set Fire to the Rain od Adele. Vzpomínám na své děti a přistihnu se, že mi tečou slzy. Je to neskutečný pocit štěstí, dobíhám do cíle a nemůžu uvěřit tomu, že jsem to dokázala. Vypínám hodinky a čas je 2:28. Díky, byl to super zážitek!
Volám manželovi a postupuji v davu. Dostávám medaili, na kterou určitě nezapomenu, je to totiž stříbrný řetízek s přívěskem od Tiffanyho, kde je vyryto logo závodu. Další odměnou je tričko s nápisem Finisher.
Beru si fólii na zahřátí a jdu na smluvené místo s ostatními. Všechny jsme půlmaraton úspěšně zvládly. Čtenářka Zuzka dorazila 6 minut po mně a Simona uběhla trať nejlépe, za necelé dvě hodiny.
