Plzeňský půlmaraton: v půlce se běžci trhli, v druhé je vodič sbíral

  11:42aktualizováno  11:42
V poslední době ke mně přichází jedna běžecká výzva za druhou. A když mě asi před dvěma měsíci pozval na trénink kamarád a zároveň ředitel nově vzniklého Plzeňského půlmaratonu, věděl jsem, že další je na dohled. „Zvládl bys na půlmaratonu dělat vodiče?“ pravil celkem v klidu a nečekal nic jiného než souhlas. „Tohle nemohu odmítnout, jasně,“ odpovím vzápětí a bez přemýšlení.

| foto: Tereza Maškovápro iDNES.cz

V sobotu 16. května jsem se tedy postavil na start Plzeňského půlmaratonu v areálu Škodalandu ve speciálně upravené vestě s nápisem „2:00“. Protože pravidelně běhám půlmaratonské závody o poznání rychleji, věřím, že výzvu splním a ještě si závod užiji. Jakmile jsem ve svém běžeckém okolí oznámil, v jaké pozici závod poběžím, začali se mi hlásit kamarádi i kamarádky, že určitě se mnou poběží a pokusí se naplnit svou vlastní výzvu, což je právě mnou běžený čas.

Fotogalerie

Proto jsem už na startu obklopen asi dvacítkou závodníků. Některé znám a ti se samozřejmě přihlásí osobně, ale slyším i ty nesmělé, co si jen špitají, že se musí držet právě mě, i ty povedu v patrnosti. Bude opravdu zajímavé sledovat běžecké příběhy lidí, kteří si dali jasný cíl, jak se perou právě se svým předsevzetím. Úderem 11 hodiny zazní startovní výstřel a celé běžecké pole, čítající více jak 600 závodníků, vyráží vstříc půlmaratonské a kvůli dvěma velkým kopečkům na začátku hodně náročné  vzdálenosti. Skupina kolem mé osoby se zatím statečně drží.

Blíží se pátý kilometr a s ním i první občerstvovací stanice. Při běhu se zatím snažím se svými „ovečkami“ komunikovat a zpříjemnit jim tak závod. Mnozí moje povzbuzování i vtipně komentují, ale zatím je začátek závodu, takže elánu mají dost. Na občerstvovačce přejdu do chůze a čekám, až se všichni postupně napijí. Sluníčko ještě není úplně nejvýš, přesto celkem slušně pálí. Pár doušků vody přijde vhod všem. 

Dlouhá rovinka do Dobřan se běží celkem rychle a mnozí dokonce mají snahu se ode mne trhnout. Nemám proti tomu nic, jen je upozorňuji, že nejsou ani v polovině závodu, a to nejhorší ještě přijde. Někteří to pochopili, jiní varování nedbají a začínají se vzdalovat. Uvidíme, pomyslím si v duchu a navazuji kontakt s těmi, co dodržují můj časový harmonogram.

Desítka už za měsíc opět v Plzni

Start pro vás zinscenují plzenští divadelníci

RUNGO.cz redakce chystá závody pro vás hobíky. Přijďte si pro nezapomenutelnou rodinnou atmosféru do Borského parku. Máme pro vás trať na pět i deset kilometrů a spoustu domácích dobrot. Více ZDE.

Malebné městečko Dobřany si pro nás připravilo malé překvapení, vystoupení místních mažoretek pro závodníky. To nejen pohladí, ale dokonce i správně nažhaví, protože po polovině závodu přijde vhod každé rozptýlení. Na druhém občerstvení v polovině závodu pozoruji dosti unavené obličeje některých běžců. Trocha vody i kousek banánu jim ale dodá nové síly. Snažím se držet stále stejné tempo a mít vždy tak 30 vteřin náskok, abych umožnil občerstvujícím se závodníkům přejít do chůze a v klidu se najíst či napít.  

Pomalu vybíhám z Dobřan, míjím ukazatel jedenáctého kilometru a zjistím, že běžím úplně sám. Jsem zvědav, zda začnu dobíhat ty, kteří se neočekávaně „utrhli“. Ještě jsem tuto myšlenku nevstřebal a už se blížím ke dvěma běžcům, už ze vzdálenosti několika metrů slyším, jak těžce oddychují. A vzápětí slyším dotaz. „Vodiči, co mám dělat, když mě píchá na boku?“ Moje odpověď je stručná a rychlá. „Zatnout zuby a překonat to.“ Nevím, zda to byla odpovídající odpověď, ale jiná otázka už nepřišla, takže asi ano.

Půlmaraton Plzeňského kraje

Celkovým vítězem plzeňského půlmaratonu se stal Nobuyuki Yamaguchi z týmu DAIKIN v čase 1:19:42 hodin, v kategorii žen Eva Potůčková z Hisportteamu za 1:36:47 hodin. 

Závod na 9 km ovládli Pavel Karlíček z ESP týmu a Anna Urlychová z Pilsenman Clubu.

Nejkratší vzdálenost pěti kilometrů nejlépe zdolali Jaroslav Šmíd a Anna Čapíková.

Výsledky najdete zde

Těsně před poslední občerstvovací stanicí na 16. kilometrů dobíhám skupinu asi pěti běžců a běžkyň, kteří se ode mne odpoutali zhruba na osmém kilometru. Funí a pletou nohama. Ani pohled do jejich tváře není příjemný, minimálně k úsměvu mají daleko. Potěšující je však jejich první reakce: „To jsme rádi, že jsi tady s námi. Snad nás už dotáhneš do cíle.“ 

„Samozřejmě, od toho tady přeci běžím,“ snažím se je ihned povzbudit. Postupně se naše skupina rozrůstá a na 18. kilometru čítá asi patnáct lidí. Neustále se na ně snažím mluvit, povzbuzovat, motivovat, abych splnil i tuto roli. Musím uznat, že všichni se maximálně snaží. Jejich vůle, právě v tomto úseku závodu, je doslova obdivuhodná. Mnozí z nich běží půlmaraton poprvé a každé dobré slůvko je pro ně povzbuzením.

Abychom dosáhli mety 20. kilometru, tak musíme zdolat poslední menší stoupání a po něm závěrečných 800 metrů seběhu do cíle. Kouknu na hodinky a vidím, že mám malinký náskok oproti času, který mám zaběhnout, a tak své ovečky posílám na zteč k cíli samotné. Neustále se ale snažím je povzbuzovat. Na můj hlasitý pokřik, aby si připravili úsměvy, poněvadž v cílové rovince čeká spoustu fotografů, reagují jen mávnutím ruky. Mám ale radost, že opravdu přidali a s trochou nadsázky se dá říci, že dokonce i sprintují. Do cíle dobíhám osamocen, zamávám i zatleskám divákům v cílové rovince, za což se mi dostává hezkého a věřím, že i upřímného potlesku. Mise splněna. Můj cílový čas 1:59:00 hodin je toho jen důkazem. Minuta k dobru je dokladem správně naplánovaného harmonogramu.

Zase jedna výzva za mnou, celý závod jsem si užil v naprosté pohodě. Že by další z mých rolí v budoucnu? Velmi příjemné a milé překvapení na mě čekalo v pozávodní zóně. Přišlo za mnou několik běžců i běžkyň, které jsem dovedl k vysněnému času pod dvě hodiny, a poděkovalo za moji práci. Trochu jsem se i začervenal, měl jsem velkou radost. 

Povedený závod, splněný úkol vodiče. Poděkoval jsem sám sobě. První ročník tohoto nově vzniklého závodu měl podle mého názoru velmi vysokou úroveň a určitě započal novou tradici. Věřím, že za rok na startu nebudu chybět, třeba znovu v roli vodiče a možná na jiný čas.

Autor:

Nejčtenější

Vezmi děti a kopni ji do zadku, radila náhradní manželka. Míra poslechl

Jarka poznala Míru, když jí bylo 15 let. Mají spolu dvě děti.

Vztah Jarky s Mírou je před krachem, zatímco Martina s Michalem spolu vrkají jako hrdličky a do Výměny manželek se...

Po třech dětech vážila Ludmila skoro metrák. Teď vypadá jako modelka

Osmatřicetiletá Ludmila shodila 25 kilogramů

U nás v rodině měly všechny ženy velké zadky, směje se Ludmila Černá (38), jejíž hmotnost se po narození třetího dítěte...

Tomáš se mně nemůže přizpůsobit, musím já, říká Anna Satoranská

Anna Satoranská

Společně se svým otcem Pavlem Maurerem pořádá gastronomické výlety do světa, vydává průvodce po restauracích a pořádá...

Twiggy slaví 70 let. Dívka s klučičím zjevem změnila ideál krásy

Britská modelka, herečka a zpěvačka Twiggy

Dívka s extrémně štíhlou postavou a výstižnou přezdívkou Twiggy (proutek) před více než padesáti lety převrátila svět...

Jak přežít pubertu: dejte na instinkty a raději buďte trochu paranoidní

puberta matka dcera

„Je to náročné období, které má i své kouzlo,” říká o dospívání pedagog a konzultant Miloslav Hubatka. Pokud pubertou...

Další z rubriky

Syrová strava dodá energii a ubere kila. Hlídejte si ale vitamin B12

jídlo, ilustrace, zelenina

Podstatou raw stravy jsou potraviny bez tepelné úpravy, uměle vyrobených tuků, rafinovaných cukrů a chemických přísad,...

Mají houby opravdu léčivé účinky? Sedm otázek pro odborníky na výživu

Asijské houby enoki, shimeji a hlíva

Tisíciletá čínská medicína mnohé houby používala jako léčivo. Některé se doporučovaly mužům jako afrodiziakum. Jiné...

Rakovina prsu ohrožuje stále mladší ženy. Nádory jsou navíc agresivnější

Prsa (ilustrační fotografie)

Nádory prsu se objevují u čím dál mladších žen. Podle onkologa Bohuslava Konopáska jsou důvodem jak porody ve vyšším...

Vyhýbáte se mléku či lepku? Možná nemáte alergii, jen podléháte módě

Ilustrační snímek

Uspořádat večeři s přáteli může být dnes docela oříšek. Někdo nejí lepek, jiný cukr a další laktózu. Diety s vyloučením...

Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku
Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku

Na 7. září připadá Světový den Duchennovy svalové dystrofie. Tímto vzácným genetickým onemocněním trpí i Jaroslav, který je v současnosti plně odkázaný na pomoc druhých.

Databáze nemocí

Najdete na iDNES.cz